Tyto brutální vraždy pravděpodobně představují jen zlomek z celkového množství smrtí způsobených Tálibánem k dnešnímu dni. Tálibové však přerušili mobilní telefonní služby v mnoha oblastech, které v nedávné době obsadili, přičemž mají také kontrolu nad tím, které fotografie a videa jsou z těchto regionů sdílená.

„Chladnokrevná brutalita těchto vražd je připomínkou minulých praktik Tálibánu a je děsivým příkladem toho, co jejich vláda může přinést.“

„Urgujeme Radu bezpečnosti OSN, aby přijala mimořádné usnesení a aby po Tálibánu vyžadovala dodržování mezinárodních lidských práv, a zajistila tak bezpečí všem Afgháncům bez ohledu na etnikum nebo náboženské vyznání,“ říká generální tajemnice Amnesty Agnès Callamard.

 „Je nutné, aby Rada pro lidská práva zahájila důkladný vyšetřovací mechanismus, který by dokumentoval, sbíral a uchovával důkazy o pokračujících trestných činech a o veškerém porušování lidských práv napříč Afghánistánem. Pro proces přijímání rozhodnutí mezinárodní komunitou bude zásadní mít kvalitní informace, na jejichž základě bude možné rozhodnutí vynášet. Jedině tak půjde bojovat s bezprávím a beztrestností, které tyto závažné zločiny pohánějí,“ dodává Callamard.

Mučení a vraždy jako součást ozbrojeného konfliktu jsou porušením Ženevské úmluvy a podle Římského statutu Mezinárodního trestního soudu, který se již zločiny spáchanými v souvislosti s tímto konfliktem zabývá, představují válečné zločiny.

Umučeni a zavražděni

Amnesty vyslechla svědectví několika očitých svědků a měla možnost podívat se na fotografické důkazy související s vraždami ve vesnici Mundarakht.

3. července 2021 v provincii Ghazní se boje mezi afghánskými vládními silami a Tálibánem zintenzivnily.  Od místních Amnesty ví, že utekli do hor do tradičních ilok, letních pastvin, kde se nacházejí úkryty.  Bylo zde však málo jídla pro všech 30 rodin, které se sem uchýlily. Další den ráno, 4. července, se čtyři ženy a pět mužů vrátili do vesnice pro zásoby. Po návratu zjistili, že jejich domy jsou vypleněné a že na ně bojovníci Tálibánu čekají.

45letý Wahed Quaraman byl unesen ze svého domu. Zlámali mu ruce a nohy, střelili jej do pravé nohy, vytrhali mu vlasy a bili jej tupým předmětem do obličeje.

Další muž, 63letý Jaffar Rahimi byl zbit a obviněn z napomáhání afghánské vládě poté, co v jeho kapsách našli finanční hotovost. Tálibové jej uškrtili jeho vlastním šátkem. Tři lidé z těch, kteří Rahimiho pohřbívali prohlásili, že bylo jeho tělo poseté modřinami a že svaly jeho paží byly odřezány.

Sayed Abdula Hakima, kterému bylo 40 let, vytáhli z domu, zbili jej holemi a pažbami pušek, svázali mu ruce, dvakrát jej střelili do nohy a dvakrát do hrudi. Jeho tělo bylo nalezeno pohozené u nedaleké říčky.

„Konkrétně cílené vraždy jsou důkazem, že etnické a náboženské minority jsou pod vládou Tálibánu v nebývalém ohrožení.“

Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International

Jeden ze svědků, který později pomáhal s pohřbíváním, Amnesty sdělil: „Ptali jsme se Tálibů, proč to udělali a oni odpověděli, ‚v době konfliktu umírají všichni, je jedno jestli má člověk zbraň nebo ne. Je válka‘.“