Maďarská vláda přijala v průběhu uplynulých let několik zákonů, které omezují či dokonce kriminalizují činnost nevládních organizací, časté jsou také kontroly a krácení financí. V praxi tyto zákony slouží k diskreditování práce nevládních organizací a k jejich stigmatizaci. Práce v tomto sektoru se tak stala ještě náročnější a pro občanskou společnost se podařilo vytvořit značně nepřátelské prostředí.

LexNGO a potlačování občanské společnosti

K přijetí Zákona o transparentnosti organizací podporovaných ze zahraničí (LexNGO2017) se Maďarsko inspirovalo ruským zákonem o „zahraničních agentech“. Zákon tvrdil, že neziskové organizace dotované ze zahraničí mohou sloužit zahraničním zájmům nebo k praní špinavých peněz. Požadoval proto od nevládních organizací, které dostávají přímou či nepřímou finanční podporu ze zahraničí převyšující 7,2 milionu forintů (24 271 dolarů) za daňový rok, aby se přeregistrovaly jako „občanské organizace finančně podporované ze zahraničí“. Organizacím, které by stanovené podmínky nedodržely, zákon hrozil vysokými pokutami nebo i zastavením činnosti. 

Podle rozhodnutí Soudního dvora EU z června 2020 porušuje tento LexNGO zákon unijní právo, protože obsahuje diskriminační a neoprávněná omezení pro neziskové organizace a zároveň přispívá k vytváření prostřední nedůvěry a stigmatizace občanské společnosti. V dubnu 2021 maďarská vláda v reakci na rozsudek Soudního dvora představila návrh nového zákona, který má LexNGO z roku 2017 nahradit. Nový zákon, tak jak byl představen, ale stejně jako předchozí LexNGO ohrožuje nezávislou práci občanské společnosti a pokračuje v její stigmatizaci. Návrh byl předložen bez jakýchkoliv konzultací s nevládními organizacemi a obsahuje například ustanovení, která by úřadům umožnila provádět výběrově u nevládních organizací audit.

Zákon „Stop Soros“ i kriminalizace pomoci uprchlíkům a migrantům

Dalším zákonem se maďarská vláda zaměřila na organizace věnující se pomoci migrantům a uprchlíkům. LexNGO2018, vládou nazývaný jako „Stop Soros“, zavedl speciální daň ve výši 25 % na finanční prostředky přijaté těmito občanskými organizacemi a kriminalizoval pomoc migrantům a uprchlíkům. Vágní terminologie zákona by mohla považovat za kriminální činnost velké množství aktivit zahrnující kampaně, poskytování právního poradenství migrantům a uprchlíkům nebo provádění výzkumu porušování lidských práv v Maďarsku. Dle zákona může být sankcí až rok vězení. 

Zákony míří na nevládní neziskové organizace, které podporují právní stát, ochranu uprchlíků, migrantů a dalších marginalizovaných skupin a poskytují sociální i právní služby nedostatečně zajištěné státem. V praxi pak zákony slouží k umlčení kritiků vlády, zdiskreditování práce neziskových organizací a jejich stigmatizaci. Kriminalizace uvedených aktivit je přímým útokem na práci nevládních neziskových organizací a jednotlivců usilujících o dodržování základních lidských práv. Mají rovněž odstrašující efekt pro lidi, kteří by měli zájem v občanském sektoru pracovat.

Uprchlíci a právo na azyl

Vysoký počet žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů (včetně dětí a nezletilých) je v Maďarsku dlouhodobě vystaven špatnému zacházení a porušování práv. V březnu 2017 byl schválen zákon, který umožňuje automatický přesun všech žadatelů o azyl do tranzitních zón na dobu trvání jejich azylového řízení. Jediná zařízení, kde mohou lidé žádat o udělení azylu, jsou tranzitní zóny u přechodů Röszke a Tompa na hranici se Srbskem. Každý, kdo che požádat o azyl, tak má do Maďarska vstoupit ze Srbska, díky legislativním úpravám ale všichni žadatelé přicházející ze Srbska automaticky ztrácí v Maďarsku nárok na azyl, protože Maďarsko považuje Srbsko za bezpečnou tranzitní zemi. Maďarsko tím prakticky zrušilo právo na azyl na svém území. V těchto tranzitních zónách čelí migranti a uprchlíci často násilí a špatnému zacházení ze strany policistů, nejsou jim poskytovány informace o jejich azylovém řízení, někdy je jim dokonce i odpíráno jídlo. Maďarsko tím hned v několika bodech porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Evropský soud pro lidská práva potvrdil v roce 2019, že Maďarsko porušuje navracením žadatelů do Srbska článek 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a princip non-refoulement (tj. zákaz navracení do zemí, kde hrozí nebezpečí či ohrožení života). 

V květnu 2020 dále Soudní dvůr EU rozhodl, že praxe automatického zadržování žadatelů o azyl v tranzitních zónách představuje nezákonné zadržení. Po tomto rozsudku připravilo Maďarsko nový azylový systém, podle kterého musejí žadatelé o azyl nejprve předložit prohlášení o svém záměru na maďarské ambasádě v Srbsku nebo na Ukrajině. Tento nový systém je v rozporu s Evropskou úmluvou o lidských právech, s právem EU, a s Úmluvou o právním postavení uprchlíků. Do konce roku 2020 bylo přijato jen několik takových prohlášení podaných na maďarských ambasádách, a pouze jedné rodině bylo povoleno do Maďarska vstoupit a podat žádost o azyl. Evropská komise kvůli těmto změnám v azylovém systému zahájila v říjnu 2020 proti Maďarsku další řízení kvůli rozporu s právem EU. Maďarsko zároveň pokračuje v protiprávním vytlačování žadatelů o azyl za maďarské hranice, aniž by jim maďarské úřady umožnily o azyl požádat. Z tohoto důvodu v únoru 2021 v Maďarsku ukončila svou činnost evropská agentura na ochranu hranic Frontex, jelikož tyto praktiky jsou rovněž v rozporu s evropským právem.

Již několik let dochází k zásadnímu omezování práv a svobod v sousedním Polsku a nedalekém Maďarsku. Změny, které ovlivňují celou společnost se týkají řady oblastí každodenního života. Přijímáním kontroverzních zákonů a dalších zásahů je omezována svoboda shromažďování, nezávislost soudů a médií, podrývána občanská společnost. Vlády však omezují i reprodukční a sexuální práva nebo nezávislost vzdělávacích institucí. V následujících několika měsících vám jednotlivé oblasti a dopady blíže představíme skrze konkrétní příběhy Poláků a Maďarů.

Zjistit více o zhoršující se situaci v Polsku a Maďarsku