Hlava státu: Si Ťin-pching

Předseda vlády: Li Kche-čchiang

Kontext

Stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců schválil 10. června zákon, kterým chce bojovat proti zahraničním sankcím. Na Čínu totiž vzrostl minulý rok ze strany mezinárodní komunity tlak kvůli jejímu porušování lidských práv.

Čínská vláda rovněž vyzvala k omezení potratů nespadajících pod „zdravotně nezbytné”. Schválila také zákon povolující sezdaným párům mít až tři děti. Rozhodla se tak kvůli trvající nízké porodnosti v zemi.

Obhájci lidských práv a aktivisté

V loňském roce pokračovaly tvrdé zásahy proti ochráncům lidských práv. Čínské úřady zatýkaly jejich velké množství na dlouhou dobu. Činily tak přitom na základě neospravedlnitelných, široce definovaných a velmi volně formulovaných obvinění. Mnoho ochránců lidských práv bylo ve vazbě údajně vystaveno mučení a špatnému zacházení, nemělo navíc ani kontakt se svými rodinami nebo právníky. Znemožněn jim byl také přístup ke spravedlivému procesu. I když některé z nich čínské úřady propustily, pokračovaly i nadále v jejich sledování, obtěžování, zastrašování a omezování svobody pohybu.

Šest let po bezprecedentním množství 709 zásahů proti ochráncům lidských práv a právníkům, mezi něž patřila i řada koordinovaných razií napříč Čínou, zůstává i nadále mnoho právních zástupců ve vězení nebo pod přísným dohledem.

Prominentnímu právníkovi zaměřujícímu se na obhajobu lidských práv Yu Wenshengovi byla 9. května ve věznici v Nanjingu konečně povolena návštěva manželky a syna. Manželky pak vypadal podvyživeně a nezdravě. Zadržen byl právník v lednu roku 2018. O dva roky později byl odsouzen ke čtyřletému trestu odnětí svobody.

Právní akademik Xu Zhiyong a někdejší lidskoprávní právník Ding Jiaxi se pak mohli loňský leden poprvé spojit se svými obhájci poté, co byli po delší dobu drženi v izolaci. Oba muži prozradili, že byli mučeni takzvanou železnou „tygří židlí“. Mnoho dní v ní měli mít zkřivené končetiny, a to více než 10 hodin denně. V říjnu pak byli obžalovaní z „podvracení státní moci“.

Partnerka Xu Zhiyonga a obhájkyně lidských práv Li Qiaochu pak byla znovu zadržena 6. února. V polovině března ji čínské soudy obvinily z „podněcování k podvracení státní moci“.

Důvodem byla její žádost na propuštění a lepší zacházení s jejím partnerem Xu Zhiyongem. Po dobu zadržení se pak zhoršilo její psychické zdraví. Lidskoprávní advokát Li Yuhan obhajující své kolegy byl 20. října obviněn z „podvodu“ a „vyvolávání roztržek a nepokojů“. Oficiálně byl zatčen roku 2017.

Někdejší vězeň svědomí a právník Gao Zhisheng, který byl po mnoho let nepostradatelným obhájcem bezbranných, je pak i nadále pohřešován. Informace o něm nejsou známé od srpna 2017.

Ochránce lidských práv Yang Maodong známý pod pseudonymem Guo Feixiong je zase pohřešován od 29. ledna. Tehdy totiž započal hladovku na mezinárodním letišti ve městě Pchu-tung na protest proti čínským úřadům, které mu bránily v odjezdu ze země. Chtěl tehdy navštívit svou těžce nemocnou manželku ve Spojených státech amerických.

Z „podvracení státní moci“ byl dne 16. dubna oficiálně obžalován lidskoprávní právník Chang Weiping. Stalo se tak šest měsíců poté, co jej policisté zadrželi kvůli zveřejňování informací o mučení, které zažil při svém zatčení v lednu 2020. Na konci roku byl držen v izolaci v detenčním centru v okrese Feng.

Spisovatel a vládní kritik Yang Hengjun zase loni v květnu čelil neveřejnému soudnímu procesu. Do konce roku pak jeho rozsudek tamní soudy neoznámily. Po více než 36 měsících zadržování přitom nepřestává popírat údajná obvinění ze špionáže. A to přes to, že zažil stovky hodin výslechů a špatného zacházení.

Zakladatel nevládní organizace Changsha Funeng jménem Cheng Yuan a jeho zaměstnanci Liu Yongze a Wu Gejianxiong pak byli v srpnu tajně odsouzeni k odnětí svobody. Důvodem mělo být jejich obhajování práv přehlížených skupin a zranitelných osob. Ve vězení budou muset strávit mezi dvěma až pěti lety.

Příbuzní aktivisty zabývajícího se pracovními podmínkami Wang Jianbinga a aktivistky za hnutí #MeToo Sophie Huang Xueqin obdrželi 5. listopadu oznámení o jejich zatčení. Bezpečnostní úřad v kantonu Guanhzhou v něm uvedl, že byli zadrženi za „podněcování k podvracení státní moci“.

Etnické autonomní regiony

Čínská vláda loni přijala krajní opatření, pomocí kterých zamezila svobodné komunikaci, nezávislému vyšetřování a pravdivému informování z ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, neboli Východního Turkestánu. Stejně pak postupovala v případě tibetské autonomní oblasti, tedy Tibetu. S výjimkou několika zinscenovaných státních návštěv zůstává přístup do těchto oblastí nebo cestování z nich omezený. Nesmí do něj ani novináři a pracovníci lidskoprávních organizací. Vysoký komisař OSN pro lidská práva přitom opakovaně žádal o možnost návštěvy, avšak bez výsledku.

Sin-ťiang/Východní Turkestán

Čína nadále zaváděla rozsáhlá opatření významně omezující svobodu muslimů v Sin-ťiangu, tedy Východním Turkestánu. Tato opatření přitom porušují množství lidských práv, včetně práva na svobodu a bezpečnost osob, soukromí, svobodu pohybu, názoru a projevu, svědomí, náboženství a víru, účast na kulturním životě nebo rovnost a nediskriminaci. Čínská vláda je navíc porušuje systematicky, a proto je učinila neúprosným aspektem každodenního života milionů Ujgurů, Kazachů a dalších převážně muslimských etnických minorit v Sin-ťiangu, neboli Východním Turkestánu.

Čínská vláda navíc od roku 2017 pod zástěrkou boje proti „terorismu“ provádí masivní a systematické týrání muslimů žijících v Sin-ťiangu/Východním Turkestánu. Tato kampaň je deklarovaná jako zásah proti terorismu, přitom však vykazuje známky jasného úmyslu kolektivního napadání obyvatel Sin-ťiangu/Východního Turkestánu na základě náboženství a etnicity. Využívá také krutého násilí, zastrašování a svévolného masového zatýkání se záměrem vykořenit islámskou víru a etnicko-kulturní zvyky turkických muslimů.

Stovky tisíc mužů a žen z převážně muslimských etnických skupin jsou proto i nadále vězněny. Dalších více než milion osob je pak drženo v internačních táborech, které vláda nazývá „školicími“ nebo „vzdělávacími“ centry. Tam musejí zadržení přetrpět trvalou nucenou indoktrinaci, fyzické a psychologické mučení a další týrání. Techniky mučení používané během výslechů a jako forma trestu zahrnují bití, elektrické šoky, bolestivé polohy, nezákonné použití omezovacích metod, včetně zamykání do takzvané tygří židle, spánkovou deprivaci, zavěšování na zeď nebo vystavování extrémně studeným teplotám a nařizování samotek.

Navzdory vládnímu prohlášení z prosince 2019 přetrvávají věrohodné důkazy o tom, že velká většina lidí internovaných v Sin-ťiangu, neboli Východním Turkestánu, byla přesunuta a zůstává v zajetí. Tehdy totiž čínská vláda prohlásila, že byly internační tábory uzavřeny a všichni jejich obyvatelé se „vrátili do společnosti“. Velký počet rodin z dotyčného regionu přitom stále uvádí, že pohřešují své rodinné příslušníky a věří, že jsou zadržováni.

Amnesty International shromáždila v období mezi říjnem 2019 a květnem 2021 přesvědčivé důkazy, že čínská vláda spáchala následující zločiny proti lidskosti: uvěznění nebo další závažné omezování osobní svobody, mučení a pronásledování. Zabránila navíc milionům obyvatel Sin-ťiangu/Východního Turkestánu volně cestovat. Lidé žijící v zahraničí navíc neměli možnost získat o svých rodinných příslušnících v dané oblasti informace.

Kampaň masového zatýkání v kombinaci se systematickými represemi zabraňovaly ujgurským rodičům studujícím nebo pracujícím za hranicemi v návratu do země kvůli péči o své děti. Pro ně je přitom téměř nemožné z Číny odjet. Někteří rodiče tak hlásí, že jejich potomci byli umístěni v „táborech pro sirotky“, kde však nesmějí mluvit svým mateřským jazykem nebo komunikovat se svými rodinami.

Bývalé ženské zajatkyně pak v únoru popsaly svou zkušenost, při které byly v „re-edukačních centrech“ v Sin-ťiangu/Východním Turkestánu vystaveny sexuálnímu násilí nebo se staly jeho svědky, a to včetně znásilnění. Čínské úřady nadále tají, zda začaly tato obvinění vyšetřovat. Místo toho čínský mluvčí ministerstva zahraničních věcí obvinil dotyčné ženy ze lží a „pochybného charakteru“. Uvedl rovněž, že vedou „chaotický osobní život“, jsou „líné“, spáchaly cizoložství a mají sexuálně přenosné choroby. Vláda také na tiskové konferenci o ženách sdílela osobní zdravotní informace.

Ujgurský podnikatel Ekpar Asat byl pak odsouzen bez soudního procesu kvůli údajnému „podněcování etnické nenávisti a etnické diskriminace“ na 15 let do vězení. Na základě informací dostupné jeho rodině je pak od ledna 2019 držen v samovazbě v podmínkách, které způsobily zhoršení jeho zdravotního stavu.

Etnická Kazaška žijící v Sin-ťiangu/Východním Turkestánu Weilina Muhatai a její dva synové Muheyati Haliyoula a Parisati Haliyoula jsou pohřešováni od srpna 2020. Je pravděpodobné, že byli zadrženi za aktivismus při podpoře manžela a otce Haliyoula Tuerxuna. Ostatní příbuzní se až po jejich zmizení dozvěděli, že Haliyoula Tuerxun zemřel v zajetí v prosinci roku 2020.

Ujgurská žena Mahira Yakub se zase po pobytu v nemocnici vrátila na konci listopadu 2020 do detenčního střediska v Sin-ťiangu/Východním Turkestánu. Zůstává tam však i nadále bez kontaktu se svou rodinou a právníkem. Za pohřešovanou byla označena poprvé v dubnu 2019 a následně obžalována v lednu 2020 za údajné „předávání materiálů, které podporují teroristickou činnost“. Poslala totiž bankovním převodem peníze svým rodičům do Austrálie, aby si mohli koupit nový dům.

Čínské úřady i nadále pokračují v tlaku na ostatní vlády, aby deportovaly Ujgury žijící v zahraničí zpět do Číny. Například Idris Hasan byl 19. července zatčen na marockém letišti v Casablance poté, co přiletěl z Turecka. Od té doby je po více než pět měsíců zadržován a stále mu hrozí vydání do Číny. Tam by však čelil zdlouhavému svévolnému zadržování, mučení a špatnému zacházení.

Tibet

Tibetský mnich Rinchen Tsultrim byl v tajném soudním procesu odsouzen ke čtyřem letům a šesti měsícům vězení za „podněcování k odtržení“ poté, co vyjádřil své názory na sociálních sítích. Od začátku srpna roku 2019 je přitom držen v izolaci. Jeho rodina se tedy o procesu, údajném spáchání zločinu i místě jeho pobytu dozvěděla pouze prostřednictvím odpovědi čínských úřadů odborníkům na lidská práva z OSN v srpnu loňského roku.

Svoboda projevu

Minulý rok pokračovaly v Číně také přísné kontroly a restrikce svobody projevu v online prostředí. Čínské úřady například 8. února zablokovaly audio aplikaci Clubhouse, kterou uživatelé využívali pro diskuse na různá témata, včetně Sin-ťiangu/Východního Turkestánu a Hongkongu.

Od začátku listopadu pak začal platit Zákon o ochraně osobních informací, který reguluje čínský kyberprostor a vynucuje lokalizaci údajů. Profesní platforma vlastněná Microsoftem zvaná LinkedIn pak ukončila svou čínskou verzi s ohledem na „významně náročnější prostředí, ve kterém musí fungovat a zvýšené požadavky na spolupráci s čínskými úřady“.

Ochránci lidských práv, aktivisté a občanští novináři riskovali své životy, aby mohli informovat o vypuknutí pandemie Covidu-19. Stali se tak nepostradatelným zdrojem necenzurovaných informací z první ruky. Čínská vláda je proto i loni vystavila pronásledování a represím, včetně zatýkání.

Bývalá právnička Zhang Zhan na protest proti svému uvěznění zahájila částečnou hladovku. V prosinci roku 2020 byla totiž odsouzena ke čtyřem letům vězení poté, co informovala o začátku pandemie ve městě Wuhan. Její zdraví se od té doby zhoršilo a v současnosti je ohrožena na životě. Občanský novinář Chen Qiushi byl propuštěn po více než 600 dnech od jeho zadržení v únoru roku 2020. Nadále pak není jasné, kde se v současnosti nachází občanský novinář Fang Bin. Pohřešovaný je od února 2020 poté, co informoval o šíření koronaviru.

Trest smrti

Čína patří k zemím, ve kterých zůstává počet trestů smrti mezi nejvyššími na světě. Nezávislé přezkoumání tamních statistik však neumožňuje fakt, že čísla o počtech rozsudků smrti zůstávají státním tajemstvím.

Kanadský občan Robert Schellenberg usvědčený z nelegálního obchodování s drogami se během jednodenního soudního procesu 10. srpna dozvěděl, že jeho trest odnětí svobody se zvýšil na trest smrti. Jeho soudní přelíčení se přitom krylo s tehdejší diplomatickou roztržkou mezi Kanadou a Čínou.

Údaje Amnesty International za minulý rok opět naznačují, že byl trest smrti nejčastěji využíván jako trest za vraždy nebo trestné činy související s drogovými přestupky. Vztahovat se však v Číně může dohromady na 46 právních kvalifikací. Mezi ně patří také mnoho nenásilných zločinů, které z pohledu mezinárodního práva a standardů nenaplňují podstatu „nejzávažnějších kriminálních činů“. Dva někdejší ujgurští vládní funkcionáři byli například loni odsouzeni k trestu smrti v Sin-ťiangu/Východním Turkestánu. V regionu je přitom trest smrti v posledních letech používán tajně a v krajně nespravedlivých soudních řízeních.

Práva LGBTQI+ komunity

Hlavní čínský televizní regulační orgán zvaný Národní rozhlasový a televizní úřad nařídil minulý rok vysílatelům, aby zakázali všechny „změkčilé“, tedy „zženštilé“ muže z televizních obrazovek. Jedná se o pokračování celonárodní kampaně k „vyčištění“ internetu od zobrazování LGBTQI+ komunity.

Nová pravidla zahrnují také zákaz obsahu považovaný za „škodlivý“ pro mladé, který údajně povzbuzuje k vytváření „extremistického“ hnutí. Čínské úřady v červenci rovněž na sociálních sítích zakázaly desítky účtů LGBTQI+ organizací. V září pak Národní rozhlasový a televizní úřad vydal prohlášení, ve kterém netradiční genderové role a lidi z LGBTQI+ komunity označuje za „nenormální“ a „vulgární“.

Zvláštní administrativní oblast Hongkong

V průběhu uplynulých let rozšířily poměrně rychle čínské úřady v Hongkongu tamní národně-bezpečnostní právní rámec. Nadále tak využívaly příliš širokou definici „ohrožování národní bezpečnosti“ pro omezování lidských práv. Pevninská Čína také v březnu schválila rozhodnutí, které omezilo počet přímo volených míst ve volbách do Legislativní rady Hongkongu. Umožnila rovněž národně-bezpečnostní složce policie, aby prověřovala kandidáty před tím, než se rozhodnou do voleb vstoupit. V říjnu pak Legislativní rada schválila zákon, který vládě umožňuje cenzurovat filmy považované za „hrozbu národní bezpečnosti“.

Zákon o národní bezpečnosti

Zvláštní administrativní oblast Hongkong vznikla oficiálně v roce 1997.Zákon o národní bezpečnosti zavedený roku 2020 pak v této oblasti umožnil nebývalé porušování lidských práv. V důsledku toho se rychle zhoršila svoboda projevu, pokojného shromažďování a sdružování i ostatní lidská práva.

Nejméně 61 lidskoprávních organizací se v reakci na hrozbu vzniklou zavedením tohoto zákona rozpadlo. Patřila mezi ně také největší hongkongská profesní unie a organizátoři masových pokojných protestů. Politická opozice v Hongkongu pak byla 6. ledna velmi účinně vyhlazena zatčením 55 osob, převážně prodemokratických zákonodárců a aktivistů.

Existují jasné důkazy o tom, že záruky stanovené zákonem o národní bezpečnosti týkající se ochrany lidských práv jsou naprosto „bezzubé“. Legislativa totiž nepřiměřeně omezuje svobodný projev politického názoru, a dokonce jej kriminalizuje. Tamní obžaloba rovněž využívala retrospektivní prokázání důkazů. Svá tvrzení tak podkládala případy, které se staly před začátkem platnosti tohoto zákona, čímž však porušila zásady mezinárodního práva.

Podle Článku 42 dotyčného zákona je pak jednotlivcům podezřelým z jeho porušování odepřena možnost propuštění na kauci. A to především „pokud soudce nemá dostatečné důkazy, aby věřil, že nebudou pokračovat v páchání činů ohrožujících národní bezpečnost“. Takové popření možnosti kauce přitom porušuje základní principy práva na spravedlivý soud, svobodu a bezpečnost osob.

Od 1. července 2020 do konce roku 2021 tamní police zadržela nebo nařídila zatčení v souvislosti se zákonem o národní bezpečnosti nejméně 161 osob. Alespoň 82 lidí pak bylo oficiálně obviněno, 60 z nich skončilo koncem roku ve vazbě.

Svoboda shromažďování a sdružování

Čínské úřady používaly také jiné represivní zákony, například Nařízení k veřejnému pořádku. Pomocí něj stíhaly a uvězňovaly aktivisty za to, že se zúčastnili pokojných shromáždění a uplatňovali své právo na svobodu projevu. Tamní policie také nadále pokračovala ve zneužívání pandemie koronaviru jako záminky k nahodilému zákazu pokojných shromáždění.

Za „nezákonné shromažďování“ bylo loni k trestům odnětí svobody odsouzeno v rozmezí čtyř až šestnácti měsíců 26 aktivistů. Ti se v Hongkongu účastnili každoroční vigilie připomínající tvrdý zásah na náměstí Nebeského klidu 4. července 1989. Právník, obhájce lidských práv a aktivista Chow Hang-tung byl navíc obžalován z „navádění k vědomému zapojení do zakázaného shromáždění“ poté, co na sociálních sítích zveřejnil příspěvek vyzývající k připomínce události v soukromí. Policie pak 4. června zakázala už druhou vigilii přesto, že se jiné masové akce pod otevřeným nebem konat mohly.

Národně-bezpečnostní odbor policie pak využíval sílu garantovanou zákonem o národní bezpečnosti k vyslýchání aktivistů a členů organizací občanské společnosti. Od srpna začal těmto organizacím posílat dopisy, ve kterých požadoval soukromé informace, jako jsou osobní údaje o členech, zaměstnancích nebo partnerských společnostech. Vyžadoval ale také detaily o jejich financích a aktivit. Členové Hongkongské aliance na podporu vlasteneckého demokratického hnutí v Číně (dále jen Aliance) a Fronty pro občanská a lidská práva (dále jen CHRF) si vyslechli obvinění na základě zákona o národní bezpečnosti poté, co odmítli těmto požadavkům vyhovět.

Policie pak označila Alianci a CHRF za „zahraniční agenty“ a obvinila je z „tajné spolupráce se zahraničními silami“. Využila rovněž každoroční vigilii konající se 4. června k prokázání toho, že Aliance „ohrožuje národní bezpečnost“. Společnost byla 6. září spolu se čtyřmi jejími členy výboru, kteří předtím rezignovali na své funkce, obviněna z podvratné činnosti. Policie také Alianci zmrazila majetek. V říjnu správkyně Hongkongu Carrie Lam nařídila, aby byla organizace vymazána z rejstříku společností s tím, že její cíl ukončit vládu jedné strany v Číně ohrožuje národní bezpečnost.

Úřady se pak zaměřily především na skupiny občanské společnosti, které měly širokou podporu veřejnosti a také kapacitu ji mobilizovat. Největší sdružení učitelů zvané Hongkongská profesní unie učitelů a největší prodemokratická skupina pro práva pracujících s názvem Hongkongská konfederace odborových organizací proto v září ukončily svoji činnost. Musely totiž čelit „enormnímu tlaku“ úřadů. Amnesty International zase 25. října oznámila uzavření svých dvou kanceláří v Hongkongu kvůli rizikům a omezením, které ze zákona o národní bezpečnosti plynou.

Svoboda projevu

Hongkongská vláda nadále zpřísňuje kontrolu svobody projevu v médiích, online prostředí a na školách i univerzitách. Od ledna nařídily tamní úřady poskytovatelům internetových služeb, aby zablokovali přístup na webové stránky, které údajně „ohrožují národní bezpečnost“.

Policie pak v červenci zatkla pět řečových terapeutů za spiknutí založené na šíření podvratných materiálů. Vydali totiž dětskou knihu vyobrazující tvrdý vládní zásah z roku 2019. Hongkongská vláda rovněž později terapeutům odebrala jejich odborovou registraci. V srpnu pak byli čtyři studenti obviněni z „podpory terorismu“ poté, co v rámci setkání studentské rady odhlasovali návrh povzbuzující k truchlení nad mužem, který pobodal policistu a následně sám sebe.

Tamní úřady rovněž pokračovaly v zatýkání, obviňování a uvězňování jednotlivců, a to pouze na základě uplatňování jejich zákonného práva na pokojné vyjadřování a sdružování. Policie také 6. ledna na základě zákona o národní bezpečnosti zatkla 55 členů politické opozice.

Hodlali se totiž zapojit do přípravy na „primárky“ pro volby do Legislativní rady za rok 2020, které však byly odloženy. Následně bylo 47 z nich obviněno ze „spiknutí za účelem převratu“.

Nejvyšší soud a Oblastní soud pak také uvalily těžké tresty na jedince pokojně uplatňující své právo na svobodu slova. Aktivista Ma Chun-man byl například usvědčen z „nabádání a podněcování k převratu“ a odsouzen na pět let a devět měsíců k odnětí svobody. Důvodem mělo být jeho provolávání hesel, zveřejňování příspěvků na sociálních sítích a poskytování rozhovorů. Studentský aktivista Tony Chung byl zase odsouzen ke třem letům a sedmi měsícům vězení za vykonstruovaná obvinění z podvratné činnosti a praní špinavých peněz.

Omezení médií

Jediné prodemokratické noviny v Hongkongu Apple Daily musely 24. června ukončit svůj provoz poté, co policie na základě zákona o národní bezpečnosti zatkla jejich zakladatele Jimmyho Laie, pět nejvyšších pracovníků a dva redaktory. Policie obvinila noviny z „tajné spolupráce se zahraničními silami“ kvůli tomu, že otiskly články týkající se sankcí uvalených na čínské a hongkongské vládní činitele zahraničními vládami.

Úřady následně zmrazily společnostem napojeným na Apple Daily majetek v hodnotě 2,32 milionu dolarů. Koncem prosince pak zatkly řídící pracovníky a členy rady Stand News za „buřičské publikace“, tedy na základě archaického opatření z koloniální doby, které bylo naposledy novelizováno v 70. letech 20. století. 

Policisté z oddělení národní bezpečnosti pak v tomto online zpravodajském médiu provedli razii a úřady zmrazily jeho majetek v hodnotě asi 7,8 milionu dolarů. Médium Stand News pak přestalo ve stejný den fungovat.

Vláda rovněž zásadně změnila strukturu veřejnoprávního vysílatele Hongkongského rozhlasu a televize. Odstranila totiž všechna videa z jeho online archivu, propustila vůči vládě kritické moderátory a zrušila jeho nekonformní pořady.

Práva LGBTI komunity

Hongkongská vláda také selhala v poskytování rovných práv stejnopohlavním párům a pokračovala v nekonzistentní politice uznávání podobných práv. V březnu požádal homosexuální vdovec o soudní přezkoumání jednání vlády poté, co nebyl uznán nejbližším příbuzným svého zesnulého manžela. Rozhodnutí mu totiž zabránilo v identifikaci těla svého partnera a zajištění pohřbu. Právní napadení však stáhnul poté, co vláda vysvětlila, že mezi stejnopohlavními a heterosexuálními páry není v této souvislosti údajně žádný rozdíl.

Nejvyšší soud rovněž v červenci rozhodl, že je dotovaná bytová politika v souvislosti se sexuální orientací diskriminační. Podle něj by měly mít nárok na dotované ubytování i stejnopohlavní páry. Hongkongská vláda rovně neučinila žádný pokrok v přípravě zákona na uznání pohlaví. A to navzdory tomu, že v roce 2014 vznikla mezioborová pracovní skupina zaměřená na toto téma. V roce 2017 navíc poskytla vládě příslušnou konzultaci. Tchajwanská asociace pro homosexuální sport a hnutí se pak rozhodla nevyslat do Hongkongu své zástupce na Hry pro gaye v roce 2023. Jako důvod uvedla rizika vytvořená zákonem o národní bezpečnosti.