V posledních měsících byli Kubánci zatýkáni a zavlečeni k soudům nebo odsouzeni za účast na loňských červencových celonárodních protestech. Zatčení pak byla většinou nespravedlivá a následovala netransparentní jednání vedená za zavřenými dveřmi. „Kubánské úřady pokračují ve vedení kriminalizující kampaně za účelem znovuzavedení kultury strachu. Ta byla minulý rok narušena poté, co se lidé rozhodli vyjít do ulic, aby projevili svou svobodu slova,“ okomentovala situaci ředitelka Amnesty pro Ameriku Erika Guevara-Rosas.

„Jak je na Kubě, kde jsou soudy pod přísnou vládní kontrolou, zvykem, jsou tamní soudní procesy netransparentní. Nezávislí novináři ani ochránci lidských práv k nim nemají přístup,“ dodala Guevara-Rosas. Dva zatčení Kubánci, Luis Manuel Otero Alcántara a Maykel Castillo Pérez byli loni Amnesty označeni za vězně svědomí. Kubánské úřady zadržely umělce a člena hnutí San Isidro Otero Alcántara 11. července. Stalo se tak poté, co zveřejnil video naznačující jeho plán zúčastnit se nadcházejících protestů.

„Jak je na Kubě, kde jsou soudy pod přísnou vládní kontrolou, zvykem, jsou tamní soudní procesy netransparentní. Nezávislí novináři, ani ochránci lidských práv k nim nemají přístup.“

Erika Guevara-Rosas, ředitelka Amnesty pro Ameriku

Před začátkem demonstrací kubánské úřady v květnu taktéž zatkly spoluautora populárního singlu „Patria y Vida“ Castillo Péreze. Píseň se totiž stala hymnou protestů a Pérez za ni loni spolu s dalším umělcem vyhrál latinsko-americkou Grammy. 8. března pak Centrální městský lidový soud v Havaně oznámil slyšení s oběma vězni svědomí. Naznačil tehdy, že byli obžalováni z několika vágně definovaných porušení trestního zákoníku. Mezi uvedené zločiny patřila urážka národních symbolů, pohrdání a hanobení národních institucí, organizací, hrdinů a mučedníků nebo urážka, odpor a narušování veřejného pořádku.

Amnesty přitom už desítky let monitoruje, jak kubánské úřady zločiny údajného narušování veřejného pořádku zneužívají pro umlčení tamního disentu. Podle soudních dokumentů pak zůstanou Otero Alcántara a Castillo Pérez do začátku dalšího slyšení ve vězení. V něm už v současnosti strávili více než sedm měsíců. Kubánské úřady také nikdy neodpověděly na dopis Amnesty žádající informace o tom, kolik lidí ve spojitosti s loňskými protesty 11. července zatkly.

Svými kroky se kubánské úřady snaží zastrašit novou generaci demonstrujících

Nezisková organizace Cubalex však na situaci dlouhodobě dohlíží a odhaduje proto, že asi 700 lidí zůstává od loňského léta ve vazbě. Většina z nich pak byla obžalovaná z porušení ustanovení trestního zákoníku tradičně používaných pro umlčení protestujících. Na Kubě jsou navíc obhájci u soudů přísně kontrolováni a jejich přístup k soudním dokumentům je ojedinělý. 16. března však přesto kubánské úřady zveřejnily nejméně šest případů souvisejících s přibližně 129 protestujícími.

Mezi ně patřili také teenageři, kteří byli obžalovaní ze závažných zločinů spojených s jejich účastí na demonstracích. Obvinění byli většinou z házení kamenů nebo lahví na strážníky. Někteří z nich byli na základě toho odsouzeni až ke 30 rokům ve vězení. V jednom případě pak bylo 21 lidí ve věku kolem 20 let oficiálně obviněno z pobuřování. Odsouzeni byli rovněž k tvrdým trestům, například devíti letem ve vězení. Důvodem měla být jejich údajná snaha změnit socialistický pořádek v zemi, vybízení k násilí, porušování opatření proti šíření koronaviru a zmíněné házení kameny nebo zápalnými lahvemi.

„Opakovaně vyzýváme mezinárodní společenství, aby co nejsilněji odsoudilo kriminalizaci mírových protestů a trvalo na větší transparentnosti a možnost účasti na tamních soudních procesech pro mezinárodní pozorovatele.“

Erika Guevara-Rosas, ředitelka Amnesty pro Ameriku

Jak je na Kubě zvykem, popsaly soudy odsouzené jako jedince s vazbami na anti-socialistické skupiny. Uvedly také, že nemají pevné vazby se svými sousedy a příliš nepracují. Podobný slovník úřady často používají k popisu kritiků kubánské vlády. Správně by však při trestním řízení neměly mít podobné popisy žádnou váhu. „Kubánské úřady využívají ozkoušené taktiky umlčování, aby vyslaly vzkaz nové generaci kritických a čím dál více propojených protestujících. Chtějí jim ukázat, že disent v jakékoli podobě nebudou tolerovat,“ uvedla k situaci Erika Guevara-Rosas. Kubánská vláda obvinila nebo zadržela asi 700 lidí pouze kvůli jejich touze vyjádřit svůj názor. Kuba tak zůstává jediným státem v Severní, Jižní a Střední Americe, která nepovolila Amnesty vstup do země, ani neumožnila lidskoprávní monitorování tamní situace.