· Úřady porušují v přeplněných detenčních střediscích práva žadatelů o azyl například prováděním osobních prohlídek, při kterých se žadatelé o azyl musí svlékat, a jiným ponižujícím zacházením

· Některým lidem jsou při navracení nuceně podávány utišující léky

· Zatlačování zpět za hranice a svévolné zadržování ostře kontrastuje s vřelým přijímáním uprchlíků z Ukrajiny

Polské úřady svévolně zadržely téměř dva tisíce žadatelů o azyl, kteří v roce 2021 vstoupili do země z Běloruska. S mnohými z nich pak hrubě zacházely, včetně prohlídek v přeplněných zařízeních s nehygienickými životními podmínkami, a v některých případech dokonce násilnému podání utišujících léků a použití elektrických paralyzérů. 

Počet žadatelů o azyl, kteří se po zimní přestávce pokoušejí vstoupit do Polska z Běloruska, kde nemají kvůli mezinárodním sankcím přístup k dalším finančním prostředkům a kde riskují kvůli svému nelegálnímu imigračnímu statusu obtěžování nebo zadržení běloruskou policií, nyní navíc roste. Na polských hranicích je čekají žiletkové ploty a pohraniční stráže, které je opakovaně, někdy až 20–30krát, zatlačují zpět.

„Žadatelé o azyl, kteří překročili běloruskou hranici do Polska, včetně mnoha, které k tomu donutila běloruská pohraniční stráž, jsou nyní zadržováni ve špinavých, přeplněných detenčních střediscích, kde je stráže vystavují hrubému zacházení a odpírají jim kontakt s okolním světem.“

Jelena Sesar, regionální výzkumná pracovnice Amnesty

„Toto násilné a ponižující zacházení je v ostrém kontrastu s vřelým přivítáním, které Polsko nabízí lidem prchajícím z Ukrajiny. Chování polských orgánů nese rysy rasismu a pokrytectví. Polsko musí naléhavě rozšířit svůj obdivuhodný soucit s lidmi vstupujícími do země z Ukrajiny na všechny, kdo v touze po bezpečí překračují jeho hranice," doplňuje Sesar. 

Svévolné zadržování a zoufalé podmínky v detenci 

Polská pohraniční stráž lidi přecházející přes hranice z Běloruska systematicky zadržuje a shromažďuje, násilně je zatlačuje zpět, a někdy jim i vyhrožuje zbraněmi. Převážná většina z těch, kterým se díky štěstí podařilo zatlačení zpátky do Běloruska vyhnout a kteří mohli v Polsku požádat o azyl, je automaticky nucena k pobytu v zařízení pro zajištění cizinců, aniž by se řádně posoudila jejich konkrétní situace a dopad zadržení na jejich fyzické a duševní zdraví. Doba zadržení v přeplněných centrech, která nabízejí jen málo soukromí a pouze omezený přístup k sociálním zařízením, lékařům, psychologům nebo právní pomoci, se často prodlužuje nebo není časově omezena. 

Téměř všichni lidé, které Amnesty vyslechla, uvedli, že jim útěk z oblastí konfliktu a měsíce, kdy zůstali nedobrovolně uvízlí na bělorusko-polské hranici, způsobily trauma. Trpěli také vážnými psychickými problémy, včetně úzkosti, nespavosti, deprese a častých sebevražedných myšlenek, které zbytečné přesuny nepochybně ještě zhoršily. Psychologická podpora byla pro většinu nedostupná.

Retraumatizace uvnitř vojenské základny

Mnoho lidí, s nimiž Amnesty hovořila, bylo zadržováno ve wędrzynském detenčním středisku, které zajišťuje kapacitu až pro 600 osob. V tomto zařízení, kde v místnostech o ploše pouhých osm metrů čtverečních zadržují až po 24 osobách, je přeplnění zvláště kritické. Polské orgány v roce 2021 snížily minimální požadovaný prostor pro zajištěné cizince ze tří metrů čtverečních na osobu na pouhé dva. Minimální norma stanovená Radou Evropy pro osobní životní prostor ve věznicích a detenčních střediscích činí čtyři metry čtvereční na osobu. 

Lidé držení ve Wędrzynu vyprávěli, jak strážní zdravili nově zadržené slovy „vítejte na Guantánamu“. U mnohých z nich předcházelo trýznivým zážitkům v Bělorusku a na hranici s Polskem mučení, jehož byly oběťmi ve svých domovských zemích. Detenční středisko ve Wędrzyně je součástí aktivní vojenské základny. Zdi zařízení opatřené ostnatým drátem a neustávajícími zvuky obrněných vozidel, vrtulníků a střelby z místních vojenských cvičení se sebou nesou retraumatizaci těchto lidí.

„Většinu dní nás budily zvuky tanků a vrtulníků, po kterých následovaly výstřely a exploze. Někdy to trvalo celý den. Když nemáte kam jít, žádné aktivity, které by vás přivedly na jiné myšlenky, ani prostor pro krátký odpočinek, tak se to nedalo vydržet. Po všem tom mučení ve vězení v Sýrii, výhrůžkách mé rodině a po měsících na cestách mě myslím nakonec zlomili ve Wędrzynu,“ řekl Amnesty syrský uprchlík Háfez.

Lidé zadržení v detenčním středisku Lesznowola uvedli, že s nimi stráže zacházely nelidským způsobem. Personál neoslovoval zadržené jejich jménem, ale číslem jejich případu a za skromné prosby, jako je žádost o ručník nebo více jídla, vyměřoval nepřiměřené tresty, včetně izolace. Téměř všichni dotázaní oznámili systematické neuctivé a slovně urážlivé chování, rasistické poznámky a další praktiky. Muži, se kterými Amnesty hovořila, si všichni shodně stěžovali na způsob, jakým byly prováděny osobní prohlídky. I když byli po celou dobu zajištěni ve státním zařízení, při převozu z jednoho detenčního střediska do druhého byli pokaždé nuceni podstoupit osobní prohlídku, při které se museli svlékat. Ve Wędrzynu lidé popisovali násilné prohlídky. Například všechny nově přijaté cizince drží pohromadě v jedné místnosti, kde jim přikáží svléknout si všechno oblečení a dělat dřepy déle, než je nutné pro legitimní kontrolu.

Násilné nucené navracení osob 

Amnesty vyslechla několik lidí, kteří byli nuceně navráceni, a řadu dalších, kteří se navrácení vyhnuli a zůstávají zajištěni v Polsku. Mnozí uváděli, že je příslušníci polské pohraniční stráže, kteří navracení prováděli, přinutili podepsat dokumenty v polštině. Měli podezření, že obsahovaly informace, které mají jejich navrácení odůvodňovat. Rovněž uvedli, že pohraniční stráž v některých případech použila nepřiměřené donucovací prostředky jako paralyzéry, nasazovala lidem pouta, a dokonce podávala navraceným osobám utišující léky. 

Úřady se pokusily násilně vrátit třicetiletou Kurdku Jezdu s manželem a třemi malými dětmi. Když jí řekli, že rodina bude navrácena do Iráku, Jezda dostala panický strach, křičela a prosila stráže, aby je neodváděly. Hrozila, že si vezme život, a dostala se do velmi rozrušeného stavu. 

„Věděla jsem, že se nemůžu vrátit do Iráku, a byla jsem připravena v Polsku zemřít. Když jsem tak plakala, dva strážní mě a mého manžela spoutali, svázali nám ruce za zády a doktor nám dal injekci, po které jsme byli velmi zesláblí a ospalí. Nebyla jsem schopná jasně myslet, ale slyšela jsem své děti, které byly s námi v místnosti, plakat a křičet.“ 

„Požádali nás, abychom prošli letištní ostrahou, a strážní nám řekli, abychom se v letadle chovali slušně. Odmítla jsem ale jít. Vybavuje se mi vzpomínka, jak jsem si všimla, že nemám ani boty, protože v tom zmatku v táboře mi sklouzly z nohou. Nebyla jsem schopná jasně myslet a nikde jsem neviděla manžela ani děti, ale pamatuji si, že mě donutili nastoupit do letadla, které bylo plné lidí. Pořád jsem brečela a prosila policii, aby nás neodváděli.“ 

Jezda uvedla, že si při potyčce se strážemi, které se ji snažily dostat do letadla, zlomila nohu. Jezda s rodinou byla vrácena do Varšavy poté, co je letecká společnost odmítla vzít do Iráku. Prozatím zůstávají v táboře v Polsku. Dobrovolníci a aktivisté mají na hranici mezi Polskem a Běloruskem zákaz vstupu, a někteří z nich dokonce čelí stíhání za snahu pomoci lidem překročit hranice. V březnu byli aktivisté, kteří do té doby pomáhali lidem na polských hranicích s Ukrajinou i Běloruskem, zadrženi za poskytování životně důležité pomoci uprchlíkům a migrantům na běloruské hranici. Nyní čelí potenciálně závažným obviněním.

Uvízli na hranicích 

Běloruské úřady údajně 20. března vystěhovaly téměř 700 uprchlíků a migrantů, včetně mnoha rodin s malými dětmi a lidí trpících závažným onemocněním nebo zdravotním hendikepem, ze skladu v běloruské obci Bruzgi, který v roce 2021 poskytoval přístřeší několika tisícům lidí. Lidé, kteří byli ze skladu vystěhováni, se náhle ocitli uvízlí v lese a snažili se přežít v teplotách pod bodem mrazu, bez přístřeší, jídla, vody a přístupu k lékařské péči. 

Mnozí v lese zůstávají a denně zažívají hrubé zacházení ze strany běloruské pohraniční stráže, která je za pomoci psů a násilí nutí překročit hranice do Polska. „Na hranici mezi Běloruskem a Polskem zůstávají uvězněny stovky lidí prchajících před konflikty na Blízkém východě a v dalších částech světa. Polská vláda musí okamžitě přestat s jejich zatlačováním zpět. Takové jednání je nelegální bez ohledu na důvody, kterými se jej vláda snaží ospravedlnit. Mezinárodní společenství – včetně EU – musí požadovat, aby lidé, kteří nedobrovolně uvízli na polské hranici s Běloruskem, měli stejný přístup na území EU jako jakákoli jiná skupina hledající v Evropě útočiště,“ uvedla Jelena Sesar.