Po celá desetiletí způsobuje ropný průmysl v deltě Nigeru rozsáhlé znečišťování půdy a vod, takže místní lidé nemohou ani rybařit, ani farmařit, což bezprostředně ohrožuje jejich životy.

Několik let jsem pracovala pro kampaň Amnesty International naléhající na společnost Shell a vládu Nigérie, aby se zabývaly dopady ropného znečištění v deltě Nigeru. Začátkem tohoto měsíce jsem měl možnost o této věci diskutovat s lidmi v Shellu.

Výměna názorů se soustředila na dva velké úniky ropy v roce 2008 v městečku Bodo. Během debaty Shell předložil některá zcela nová tvrzení o katastrofě v Bodo. Stejně jako mnoho jeho dřívějších prohlášení, ani nyní při hlubší kontrole neobstojí.

Oba úniky byly způsobeny špatným stavem potrubí a Shellu trvalo 10 týdnů, než zjistil, v jakém místě ropa uniká. Shell přesto tvrdí, že ropa unikala pouze 3–7 dní, což je v rozporu se všemi existujícími důkazy.

Zpráva z vyšetřování úniků, kterou sestavil Shell, uvádí, že únik začal 5. října 2008. Toto datum ovšem zpochybnili jak místními obyvatelé, tak vládní regulátor – únik začal již 28. srpna 2008. Zpráva také uvádí, že 7. listopadu začal Shell zjišťovat, kde k úniku dochází, a ropa stále unikala, což je vidět na jeho vlastním videozáznamu.

Druhá skvrna se objevila 7. prosince 2008 a šetření, které zastavilo průtok oleje, bylo provedeno až o dva měsíce později – mezi 19. a 21. únorem 2009.

Shell nyní nově vydal bizarní prohlášení, že ropovody byly uzavřeny hned, jak bylo nahlášeno objevení ropných skvrn. Uvedl tak vůbec poprvé za celé čtyři roky, které uplynuly od obou úniků. Pokud však měl být průtok ropy uzavřen, jak je možné, že na videozáznamu ze 7. listopadu 2008 ropa stále teče? Jedná se o záznam, který pořídil sám Shell.

Ani předchozí vyjádření Shellu k Bodo nekorespondují s důkazy. Společnost například popřela, že v oblasti Bodo uniklo větší množství ropy, přičemž nezávislé posouzení ukázalo, že Shell výrazně podcenil množství ropy při prvním úniku. Pravda není ani to, že Shell vyčistil ropné skvrny – videozáznam jasně ukazuje, že oblast Bodo zůstává znečištěná. To potvrzují i místní obyvatelé.

Shell často tvrdí, že škody v Bodo způsobují krádeže a sabotáže. Amnesty International požádala o důkazy podporující takové tvrzení, nezískala však žádnou odpověď.

Lidé v Bodo žijí v nesnesitelné situaci. Jejich právo na potraviny, zdraví a živobytí výrazně omezilo chování velké korporace, ale v Nigérii se jim nedostalo spravedlnosti. Proto svůj případ nyní přesouvají k soudům Velké Británie.

Amnesty International se zavázala spolupracovat s komunitami, jako je Bodo, aby pomohla vyrovnat mimořádnou moc velké korporace a bezmoc jejích obětí.

Audrey Gaughran, ředitelka Afrického programu Amnesty International