Nasrín chce tímto způsobem protestovat proti tomu, že jí íránské úřady nedovolují ve vězení přímý kontakt s její třináctiletou dcerou a pětiletým synem.Vězněná je od září 2010.

„Poslední tři měsíce mohla Nasrín vídat své děti jen za skleněnou stěnou. Věznitelé totiž zjistili, že si na kapesníčky píše svou obhajobu k soudnímu přelíčení, které ji čeká,“ vysvětluje situaci Ann Harrisonová, ředitelka programů pro Střední východ a severní Afriku Amnesty International.

Íránské úřady zakázaly její dceři cestovat a jednou dokonce drželi jejího muže přes noc ve vězení za to, že se se svou rodinou pokusil o pokojnou obhajobu Nasrín.

Navzdory důležitosti rodinných vazeb a rodinného života v Íránu stát vynakládá obrovské úsilí na to, aby rodiny politických vězňů umlčel. „Je to šokující příklad toho, kam až je vláda ochotna zajít, aby zastavila veškerou kritiku,“ dodává Harrisonová.

Tím, že Írán obtěžuje rodinné příslušníky vězňů výhradně s cílem zastavit jejich legitimní veřejné projevy nesouhlasu se situací, ve které se nacházejí jejich blízcí, pošlapává lidská práva a porušuje mezinárodní úmluvy, které se zavázal dodržovat.

Nasrín Sotudíová

Zastupovala vězněné opoziční aktivisty po sporných prezidentských volbách v červnu 2009, mladistvé čelící trestu smrti nebo ženy a vězně svědomí. V září 2010 byla uvězněna v Teheránu na základě obvinění z šíření propagandy a spiknutí s cílem poškodit státní bezpečnost. 22. října byla kvůli podlomenému zdraví z hladovky ze své cely přemístěna do vězeňského léčebného zařízení.