Členové ostrahy a zároveň migrující pracovníci popisovali, že běžně pracují 12 hodin denně, sedm dní v týdnu, a to často měsíce nebo roky bez jediného dne volna. Většina z nich uvedla, že jejich zaměstnavatelé odmítli respektovat povinný odpočinkový den v týdnu vyžadovaný katarskými zákony. Pracovníci, kteří si i přes to náležející den volna vzali, čelili potrestání svévolnými srážkami ze mzdy.

Katar v roce 2017 zahájil slibnou agendu týkající se řešení pracovních otázek. Zavedl například důležité právní reformy, včetně nové minimální mzdy a lepšího přístupu k soudnictví. Zrušil rovněž klíčové aspekty zneužívajícího systému kafala. Reformy však dodnes nejsou účinně prováděny. Mnoho nezákonných postupů zdokumentovaných Amnesty navíc porušuje katarské zákony a předpisy, které jim předcházely.

„Neměli jsme jinou možnost. Pokud váš nadřízený řekne, že máte jít do služby, musíte jít, nebo vám sníží plat.“ 

pracovník jménem Edson

Mnozí pracovníci ostrahy si byli vědomi, že jejich zaměstnavatelé porušují zákon. Námitky proti nim ale kvůli pocitům bezmoci nevznesli. I když byli fyzicky a emocionálně vyčerpaní, stále se pod hrozbou finančních trestů nebo deportace hlásili do služby. „Zneužívání, které jsme odhalili, lze vysledovat zpět k masivní nerovnováze moci, která i nadále existuje mezi zaměstnavateli a migrujícími pracovníky v Kataru,“ popsal situaci vedoucí mezinárodního oddělení ekonomické a sociální spravedlnosti Amnesty Stephen Cockburn.

Podle něj stále existují velké mezery v prosazování pracovních zákonů. „Náš výzkum naznačuje, že si zneužívání v soukromém bezpečnostním sektoru, navzdory pokroku posledních let, zachovává systematickou a strukturální podobu,“ dodal Cockburn. Práce ve zmíněném sektoru pak bude ještě více žádaná během nadcházejícího mistrovství světa. Katarské úřady proto musí přijmout naléhavá opatření na ochranu pracovníků a dohnat ty, kteří zneužívají své postavení, k odpovědnosti.

Organizace Amnesty vyzývá Katar, aby urychleně vyšetřil nedodržování lidských práv v sektoru soukromých bezpečnostních služeb a svá zjištění zveřejnil. Stát by měl také nabídnout pracovníkům odškodnění, včetně zajištění dostatečného odpočinku a platu. Zveřejnit by měl také podrobný akční plán pro účinný boj proti praktikám nucené práce v tomto odvětví.

Neměli jsme jinou možnost, snížili by nám plat

Organizace Amnesty provedla od dubna 2021 do února 2022 hloubkové rozhovory s 34 současnými nebo bývalými pracovníky ostrahy, jejich nadřízenými a specialisty na bezpečnost práce. Vycházela přitom z dřívějšího výzkumu z let 2017 a 2018, jelikož tenkrát hovořila s 25 pracovníky ostrahy z jedné bezpečnostní agentury. Soudržnost jejich výpovědí napříč několika společnostmi naznačuje, že zneužívání je systémové, nikoli ojedinělé.

Uvedených 34 pracovníků zaměstnávalo osm různých soukromých společností, které poskytovaly služby například ministerstvům nebo fotbalovým stadionům. Mezi jejich klienty ale patřily i další infrastrukturní projekty nezbytné pro mistrovství světa v roce 2022 jako hotely, dopravní systémy a sportovní zařízení. Nejméně tři ze společností zajišťovaly bezpečnostní služby pro turnaje FIFA, včetně světového poháru FIFA Club World Club 2020 (odloženo na 2021) a Arabského poháru FIFA 2021.

Podle jednoho ze zaměstnanců jménem Edson se obvyklý argument vedení nesl v duchu „nemáme dost lidí, musíte do práce“. „Neměli jsme jinou možnost. Pokud váš nadřízený řekne, že máte jít do služby, musíte jít, nebo vám sníží plat,“ vysvětlil. Federace FIFA a její katarský partner Supreme Committee for Delivery and Legacy se zavázaly ke zlepšení pracovních a životních podmínek zaměstnanců v odvětví služeb a pohostinství. Vylepšené pracovní normy byly rozšířeny i na pracovníky zaměstnané při Světovém poháru. Orgány zahájily i iniciativy směrem k hotelovému personálu. Jak však ilustruje zpráva Amnesty, tyto sliby se nenaplnily.

Myslí si, že jsme stroje

Katarské zákony a předpisy omezují pracovní dobu na maximálně 60 hodin týdně, včetně přesčasů. Každý má tedy nárok na jeden placený den odpočinku týdně. Odpovídá to také mezinárodnímu právu, jelikož odpočinek je základním lidským právem. „Představte si, že vás po dvanáctihodinové směně odvezou do školicího střediska, kde strávíte dalších osm hodin. Tedy celou noc. Myslí si. že jsme stroje,“ okomentoval svou situaci pracovník jménem Zeke.

„Ano, známe pravidla a víme, co říká pracovní právo, ale jak se proti tomu můžete bránit? Vaše postavení vám to prostě nedovolí.“

pracovník jménem Juma

Amnesty pak 29 z 34 členů ostrahy sdělilo, že pravidelně pracovali 12 hodin denně. Navíc 28 z nich uvedlo, že jim byl běžně odpírán den volna. To znamená, že mnozí pracovali 84 hodin týdně klidně i měsíce. Pracovník z Keni jménem Milton pracoval v hotelu do roku 2021 pro jednu bezpečnostní agenturu. Jeho typický den začínal odchodem z domu v 6:30 a návratem ve 20:00. Často tak fungoval měsíce bez jediného dne volna.

Abdul z Bangladéše zase pracoval jako ostraha od roku 2018 do poloviny roku 2021 a volno neměl tři roky. Zeke z Ugandy byl v únoru roku 2021 zaměstnán v rámci světového poháru FIFA Club World Cup. Amnesty popsal, jak musel absolvovat týdenní školení, které bylo součástí přípravy na turnaj. Osmihodinový výcvik podstupoval každý den bezprostředně po běžné směně.

Na odpočinek zapomeňte

Aby si pracovníci ostrahy mohli vzít den odpočinku, museli k tomu mít od svých zaměstnavatelů povolení. Ti jim ho ale často odmítali dát. Čerpání dne odpočinku bez povolení pak mohlo vést ke snížení mzdy, a proto se v podstatě jednalo o nucenou práci. Mezinárodní organizace práce (MOP) definuje nucenou práci jako takovou, která je vykonávána nedobrovolně nebo pod hrozbou trestu, například finančního.

„Neexistuje způsob, jak takovou praxi napadnout. Ano, známe pravidla a víme, co říká pracovní právo, ale jak se proti tomu můžete bránit? Vaše postavení vám to prostě nedovolí,“ vysvětlil svou pozici pracovník jménem Juma. Jacob z Ugandy zase pracoval pro společnost, která hlídala přístupové cesty a přijímala dodávky na Chalífově mezinárodním stadionu. Pro organizaci Amnesty popsal, že čerpání povinného dne odpočinku bez povolení mohlo vést k peněžitému trestu až 200 rijálů (více než pětidenní mzda).

„Říká se, že pátek je den volna, ale pro nás je to den, který neexistuje. Stěžovat si však nemůžeme. Když to uděláme, vyhodí nás z práce a deportují,“ dosvědčil zase pracovníkem jménem Lawrence. Mnozí pracovníci ostrahy přitom před cestou do Kataru zaplatili vysoké náborové poplatky. Po příjezdu ale zjistili, že plat a pracovní podmínky jsou od původních slibů dost vzdálené. Amnesty rovněž zjistila, že čtyři z agentur zahrnuté v novém reportu stále neplatí přesčasy v sazbě požadované zákonem. V některých případech tím každý měsíc ošidí pracovníky ostrahy o stovky rijálů. Taková částka představuje někdy až osmidenní plat.

Onemocnění zaměstnavatelé trestají, pauzy na záchod nepovolují

Katarské právo vyžaduje, aby zaměstnanci prokázali svou nemoc od prvního dne své nepřítomnosti. Potvrzení od lékaře musí schválit zaměstnavatel. V situaci, kdy mohou mít migrující pracovníci potíže s přístupem ke zdravotní péči, například kvůli místu výkonu práce nebo nedostatku volného času, je však splnění tohoto pravidla často nereálné. Zaměstnavatelům, kteří pracovní právo zneužívají, umožňuje pracovníky dále trestat.

„Katarské zákony říkají, že když je velmi horko, nikdo nesmí pracovat venku… ale co my pracující jako ochranka, kam máme jít?“

pracovník jménem Emmanuel

Například Ben z Ugandy popsal, že pracoval 18 měsíců v kuse bez odpočinku. Jednoho dne v roce 2021 onemocněl a zůstal doma. Nadřízený mu však řekl, že na to, aby si vzal den nemocenského volna, nemá dost lidí, kteří by ho zastoupili. Z platu mu pak strhl dva dny, jeden za nepřítomnost a druhý za to, že nedodal potvrzení od lékaře.

Někteří strážní zase hlásili, že byli tvrdě finančně postihováni za „přestupky“, jako je například nesprávné nošení uniformy nebo opuštění stanoviště bez zástupu, když potřebovali na záchod. Migrujícím pracovníkům v Kataru je navíc zakázáno zakládat odbory nebo se k nim přidávat, což prohlubuje tamní mocenskou nerovnováhu.

Pracovat musí ochranka i za nesnesitelného vedra

Patnáct členů ochranky hovořících s Amnesty rovněž popsalo, že byli běžně nasazeni do služby v intenzivním horku, a to i v letních měsících, kdy má být práce venku omezena. V některých případech byli ponecháni bez přístřeší nebo pitné vody. A to i navzdory dobře zdokumentovanému riziku, které tepelný stres pro životy pracovníků představuje.

Katar od roku 2017 zavedl během nejteplejších měsíců omezení pro práci venku. Zákaz související s letní pracovní dobou byl prodloužen v roce 2021. Migrující pracovníci zároveň dostali právo přestat pracovat ve chvíli, kdy by horko podle nich ohrozilo jejich zdraví. Výzkum Amnesty však ukazuje, že úřady musí k prosazení ochrany lidí pracujících venku, včetně pracovníků v bezpečnostním sektoru, udělat více.

Emmanuel, který byl nasazen do luxusního hotelu, aby hlídal bazén, parkoviště a pláž, uvedl, že „někdy katarské zákony říkají, že když je velmi horko, nikdo nesmí pracovat venku… ale co my pracující jako ochranka, kam máme jít?“ Obdobně platí, že ačkoliv katarské úřady vydaly jasné pokyny k životním podmínkám pracovníků, Amnesty se od 18 příslušníků ostrahy dozvěděla, že jejich ubytování je přeplněné a nehygienické.

Těžké pracovní podmínky doprovází rasismus

Amnesty zdokumentovala také diskriminaci na základě rasy, národnosti a jazyka. Pracovníci ostrah účastnící se rozhovorů pak většinou pochází z Ugandy a Keni. Dle nich jsou pracovníci ze subsaharské Afriky často nasazeni do služby v nejtvrdších podmínkách, například tam, kde mají pracovat v horku po dlouhou dobu. Také uvedli, že za stejnou práci dostávají nižší mzdu než jiní strážní, zejména arabsky mluvící pracovníci.

„Světový pohár se zahájí za několik měsíců a federace FIFA musí udělat víc pro to, aby zabránila zneužívání v soukromém bezpečnostním sektoru.“

Stephen Cockburn, vedoucí mezinárodního oddělení ekonomické a sociální spravedlnosti Amnesty 

Například Asher z Keni byl až do roku 2021 posílán na různá místa v Kataru. „Platí nám podle národnosti. Zjistíte třeba, že Keňan vydělává 1300, ale pracovník stejné ochranky z Filipín dostává 1500. Tunisané berou 1700. Odměna se tak odvíjí od státní příslušnosti,“ popsal. Omar zase uvedl, že když s ním a jeho kolegy šéfové jednají tvrdě a diskriminačně, ospravedlňují to rasistickými stereotypy: „Slyšíte od nich: jsi Afričan, můžeš tedy pracovat 12 hodin, protože jsi silný.“

Popisy rasové diskriminace jsou v souladu se zjištěními zvláštního zpravodaje OSN pro současné formy rasismu, který na konci roku 2019 navštívil Katar. Stát totiž nemá žádný konkrétní zákon zakazující rasovou diskriminaci. Takové zacházení je přesto v rozporu s katarskou ústavou a mezinárodním právem.

Na zneužívající zaměstnavatele má přímé vazby i FIFA

Federace FIFA a Supreme Committee neobnovily smlouvy dvěma ze tří společností, které zajišťovaly bezpečnost Světového poháru. Nahlásily je ministerstvu práce poté, co samy zajistily důkazy o diskriminaci už dříve zdokumentované Amnesty. Ani jeden z těchto orgánů však neposkytl dostatek informací k posouzení toho, zda vypovězení proběhlo odpovědně, transparentně a jako poslední možnost. Výzkum Amnesty také naznačuje, že FIFA i Supreme Committee si měly být vědomy možnosti zneužití mnohem dříve.

„Světový pohár se zahájí za několik měsíců a federace FIFA musí udělat víc pro to, aby zabránila zneužívání v soukromém bezpečnostním sektoru. Jinak se stane svědkem dalšího poskvrnění nezákonnými postupy, které na turnaji ulpí,“ oznámil vedoucí mezinárodního oddělení ekonomické a sociální spravedlnosti Amnesty Stephen Cockburn. Dodal, že federace FIFA, ani Supreme Committee neprovedly před uzavřením smluv se společnostmi náležitou hloubkovou kontrolu.

Navíc včas neidentifikovaly nezákonné postupy a nezabývaly se jimi. V důsledku toho měly oba orgány prospěch ze služeb těchto společností v době, kdy docházelo k nezákonným postupům. Jsou tedy povinny zajistit nápravu pracovníkům, kteří se při nasazení na místech a při událostech Světového poháru setkali s nezákonnými pracovními postupy, nebo při zajišťování takové nápravy alespoň spolupracovat.

„Obecněji řečeno, federace FIFA musí využít svého vlivu k tlaku na Katar, aby lépe realizoval své reformy a prosazoval zákony. Čas se rychle krátí, nebudou-li nyní zavedeny lepší postupy, bude zneužívání pokračovat dlouho poté, co fanoušci odjedou domů,“ doplnil Cockburn. Amnesty pak zmíněných osm společností ve své zprávě neuvedla vzhledem k riziku, že by prominentní klienti mohli v krátké lhůtě ukončit svou účast na turnaji.

Takový krok by totiž mohl vést ke ztrátě pracovních míst a zhoršit situaci migrujících pracovníků. Organizace Amnesty však poskytla podrobnosti katarskému ministerstvu práce a v příslušných případech také federaci FIFA a výboru Supreme Committee for Delivery and Legacy, a naléhavě je vyzývá, aby tyto záležitosti dále prošetřily.

Katarské ministerstvo práce v reakci na tvrzení organizace Amnesty uznalo, že „jednotlivé případy protiprávního jednání je třeba okamžitě řešit“. Nicméně zpochybnilo, že by byly projevem „skrytých základních problémů v robustním systému, který Katar zavedl“. Uvedlo, že „převaha společností porušujících právo se snižuje a bude i nadále klesat, až se donucovací opatření uchytí a dobrovolné dodržování práva mezi zaměstnavateli vzroste.“

Výbor Supreme Committee dále oznámil, že bez ohledu na předpisy nebo monitorovací systémy se někteří dodavatelé budou vždy snažit zavedený „systém obejít“. Dále potvrdil svůj závazek řešit a napravovat porušení zákonných předpisů. Federace FIFA pak poskytla základní informace, na tvrzení Amnesty ale nereagovala.

* Jména všech pracovníků autoři zprávy změnili, aby je ochránili před odvetnými opatřeními zaměstnavatelů.

Úplné znění odpovědí katarské vlády, federace FIFA a Supreme Committee jsou k dispozici níže:

1. Katarská vláda

2. FIFA

3. Supreme Committee