V nové zprávě "Disconnected from reality": Egypt's National Human Rights Strategy covers up human rights crisis, předkládá Amnesty podrobnou analýzu strategie lidských práv v Egyptě a odhaluje, jak ji místní úřady využily jako nástroj propagandy při zatajování stále rostoucího potlačování jakékoli formy nesouhlasu před COP27 v listopadu 2022.

"Egyptské úřady vytvořily Národní strategii lidských práv jako nablýskanou zástěrku brutálního porušování lidských práv, které mají na svědomí, v domnění, že oklamou svět před konáním COP27. Tvrdou realitu skutečného stavu lidských práv nemůže skrýt žádný PR trik," říká Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International.

"Mezinárodní společenství se nesmí nechat oklamat pokusy egyptských orgánů utajit rozsah krize lidských práv v zemi. Místo toho musí na egyptské orgány vyvíjet tlak, aby podnikly smysluplné kroky, které povedou k ukončení cyklu zneužívání a beztrestnosti, počínaje propuštěním tisíců kritiků a odpůrců svévolně držených v egyptských věznicích, jakož i zastavení umlčování občanské společnosti a umožnění pokojných protestů," doplňuje Callamard.

Nová zpráva Amnesty je založena na rozsáhlém dokumentování vzorců porušování lidských práv páchaného v Egyptě od nástupu prezidenta Abdal Fattáha al-Sísího k moci. Dále je podložena také informacemi shromážděných od zahájení Národní strategie pro lidská práva (NHRS) z různých zdrojů, včetně obětí, svědků, obránců lidských práv a právníků. Amnesty rovněž přezkoumávala oficiální dokumenty, audiovizuální důkazy a zprávy orgánů OSN. Zjištění a doporučení byla sdílena s egyptskými orgány 7. září 2022.

Při veřejných i soukromých setkáních s jinými vládami se egyptské orgány opakovaně odvolávaly na NHRS jako na důkaz svého závazku k dodržování lidských práv, a to již od jejího spuštění. Tato pětiletá strategie byla navržena vládou bez jakýchkoliv konzultací s nezávislými organizacemi pro lidská práva či občanskou společností a představuje hluboce zavádějící obraz krize lidských práv v Egyptě. Zbavuje úřady veškeré odpovědnosti tím, že svaluje vinu na bezpečnostní hrozby i ekonomické problémy a samotné egyptské občany obviňuje z toho, že "nerozumějí" svým právům a neuplatňují je.

NHRS chválí ústavní a právní rámec, zatímco ignoruje zavedení a užívání řady represivních zákonů ze strany úřadů, které účinně kriminalizují či vážně omezují výkon práv na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování. Tyto zákony dále narušovaly záruky spravedlivého procesu, a zakotvily tak beztrestnost bezpečnostních a vojenských sil. Zmíněná strategie také ignoruje tristní chování úřadů, které od července 2013 potírají disent a zároveň stále zadržují nebo nespravedlivě stíhají tisíce odpůrců. Jen za poslední dva roky zemřely ve vězení desítky lidí, kterým byla úmyslně odepřena zdravotní péče, a kteří byli drženi v krutých a nelidských podmínkách.

V posledních měsících bylo pozitivním, ale nedostatečným krokem propuštěno desítky vězňů svědomí a další zadržovaní z politických důvodů. Úřady však nadále svévolně zatýkají desítky dalších kritiků a odpůrců, mnohým z propuštěných je také mimo jiné zakázáno cestovat. Od roku 2013 úřady také cenzurovaly stovky webových stránek, provedly razie, uzavřely nezávislá média a zadržely desítky novinářů za vyjadřování kritických názorů či za prosté vykonávání své práce. NHRS navíc absurdně oceňuje závazek státu dodržovat "principy rovnosti a nediskriminace" a uvádí některé iniciativy oficiálních orgánů. Amnesty ale zjistila, že úřady i nadále vystavují muže, ženy a děti porušování lidských práv na základě jejich pohlaví, genderové identity, sexuální orientace a náboženského přesvědčení. 

"Žádná strategie neochrání naše právo na svobodu projevu, ani nedosáhne mírového soužití lidí, pokud neosvobodí všechny, kteří jsou uvězněni kvůli svým názorům nebo svým myšlenkám, které vyjadřují jiný narativ, než jaký jim vnucuje stát," řekla Amnesty významná lidskoprávní aktivistka Mona Seifová. Její bratr, Alaa Abdelfattah, byl úmyslně uvězněn po většinu vlády egyptského prezidenta Abela Fattaha al-Sísího.

Celkově NHRS také přeceňuje ústavní i právní záruky a nevysvětluje, jak jsou tyto záruky v rozporu s mezinárodními závazky Egypta, ani to, jak jsou v praxi ve velké míře porušovány. Zcela přehlíží vzorce minulého či stále probíhajícího porušování lidských práv. Ignoruje rovněž roli bezpečnostních složek, státních zástupců a soudců, kteří se podílejí na porušování lidských práv. 

Amnesty International vítá některá doporučení NHRS prezentovaná jako "cílové výsledky", včetně revize trestných činů postižitelných trestem smrti a alternativ k vyšetřovací vazbě, jakož i zavedení komplexní legislativy v boji proti násilí na ženách. Přesto však její "cílové výsledky" neřeší rozsah krize lidských práv a bezpráví v zemi. Významný pokrok v oblasti lidských práv v Egyptě musí začít tím, že úřady propustí tisíce lidí svévolně zadržených za pokojné uplatňování svých základních lidských práv. Musí být ukončena všechna politicky motivovaná trestní stíhání proti obráncům lidských práv a zrušeny všechny zákazy cestování, zmrazení majetku a další omezení. Je nutné zahájit trestní vyšetřování zločinů podle mezinárodního práva a dalších závažných porušení lidských práv spáchaných bezpečnostními složkami s cílem postavit odpovědné osoby před soud. Mezi ně patří nezákonné zabití stovek protestujících, mimosoudní popravy, mučení a vynucená zmizení.

"Prezident Abdel Fattah al-Sísí musí uznat hloubku krize v oblasti lidských práv, za kterou je odpovědna jeho vláda, a přijmout konkrétní opatření k jejímu řešení. Vzhledem k hloubce krize a nedostatku politické vůle ke změně kurzu musí mezinárodní společenství podpořit úsilí o vytvoření mechanismu monitorování a podávání zpráv o situaci v oblasti lidských práv v Egyptě na půdě Rady OSN pro lidská práva," řekla Agnès Callamard.

Egypt bude v listopadu hostit konferenci OSN o změně klimatu COP27 v Šarm aš-Šajchu. Skupiny na ochranu životního prostředí a lidských práv vyjádřily obavy ohledně omezení protestů na "vyhrazené oblasti" a možnosti egyptské občanské společnosti se jich smysluplně účastnit bez obav z represí.