„Domorodí lidé se setkávají s rasismem a diskriminací ve většině států. Naše zem nám byla vzata a my z ní byli vypuzeni,” napsal Bernardo v dopise po svém propuštění.

Mnoho vlád Latinské Ameriky využívá původní obyvatele a jejich kulturu k přilákání turistů, o životní podmínky domorodých komunit se ale nezajímá. Většina států neinvestuje do vzdělávání, zdravotní péče nebo infrastruktury v oblastech, kde domorodé obyvatelstvo převažuje. To se projevilo při pandemii covidu-19, která na tyto lokality silně dolehla.

Přehlížení práv domorodců je pak patrné především na těžebních megaprojektech či monokulturních plantážích, které v Amazonii vznikají. Těžařské společnosti nedodržují ani základní mezinárodní standardy o poskytování informací či konzultaci svých kroků s místními obyvateli a zájmy průmyslu opakovaně vítězí nad ochranou přírody.

Stavba přehrady

Jedním z takových případů je i postavení přehrady na řece Cahabón v Guatemale, které vyhnalo z domovů mnoho lidí mayského kmene Q’eqchi’. Za účelem stavby odklonila společnost Oxes část toku řeky, čímž zanechala tisíce rodin bez přístupu k vodě. Přivlastnila si také národní půdu, obyvatele odsunula a nepovoleně těžila na 15 hektarech zalesněných oblastí. Řeka byla domorodci navíc považována za posvátnou, což jenom dokládá aroganci korporací vůči původním obyvatelům. 

Ochrana přírody se proto pro domorodé komunity stala součástí boje za uchování vlastní identity a odkazu předků. Jedním z domorodých vůdců, kteří se proti drancování přírody postavili, byl i Bernardo.

„V naší kultuře jsme byli vždy učeni, z  generace na generaci, o lásce a respektu, které musíme mít pro kopce, údolí, řeky, hory a lesy, pro vzduch, který dýcháme a ostatní poklady matky přírody. Jakékoliv poškození, které dovolíme, je pro nás bolestnou újmou.” 

Bernardo Caal Xol

Ani po dostavení elektrárny nemají lidé z kmene Q’eqchi’ z vyráběné elektřiny žádný prospěch. Veškerá vyrobená energie je totiž komerčně využívána v jiných zemích. „Naše rodiny stále používají lampy, tudíž jsme si jistí, že společnosti nás zbavují našich přírodních zdrojů,” komentoval situaci Bernardo. 

Na odpor domorodých komunit reagovala guatemalská vláda kriminalizací jejich zástupců, z nichž mnoho na základě manipulovaných soudních řízení uvěznila.

Cesta na svobodu

Takový osud potkal i Bernarda, který se o vlivu korporací na guatemalské státní struktury i o jejich zastrašujících praktikách přesvědčil na vlastní kůži. V roce 2018 byl na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k 7 letům vězení. Spolu s ním byli uvězněni i další zástupci domorodých obyvatel, někteří z nich byli dokonce mučeni. 

Amnesty prohlásila Bernarda Caal Xola v červnu 2020 za vězně svědomí. Jeho případ se poté stal součástí Maratonu psaní dopisů 2021, každoroční kampaně pořádané Amnesty International, která je největší světovou akcí na obranu lidských práv. Díky tomu byl Bernardo z vězení předčasně propuštěn. V cele přesto nespravedlivě strávil 4 roky a 2 měsíce.

Domorodí obyvatelé mají právo na sebeurčení i právo na svobodnou, včasnou a informovanou konzultaci toho, co se s jejich územím bude dít.

„Apeluji na naše vlády, aby uplatňovaly a respektovaly mezinárodní právo i dohody a aby byly společnosti dohnány k odpovědnosti za škodu, kterou napáchaly na matce přírodě, životním prostředí a biodiverzitě, obzvlášť nyní, když čelíme následkům klimatické změny,“ napsal Bernardo.

V souvislosti s tím vyzval i další vlády v Latinské Americe a Karibiku, aby potvrdily a podepsaly Escazúskou dohodu – regionální smlouvu, která má zajistit právo na zdravé životní prostředí.

Do Maratonu psaní dopisů se každý rok zapojují statisíce lidí po celé planetě. Během prosince tak odcházejí z nejrůznějších koutů světa miliony dopisů s výzvami k osvobození lidí, kteří se stali oběťmi bezpráví. Takový tlak nemohou vlády a úřady příslušných zemí ignorovat a proto se u více než třetiny případů daří prosadit zásadní změnu. Přidejte se k nám a zapojte se do Maratonu psaní dopisů. Každý dopis se počítá.