Zacházení s migrujícími pracovníky je však jen jedním z řady případů porušování lidských práv v tomto státě. Katarské orgány potlačují svobodu projevu, svobodu tisku a svobodu shromažďování; nespravedlivé soudní procesy se nadále týkají i žen, které jsou dlouhodobě právně i prakticky diskriminovány, a zákony nadále diskriminují i LGBTI+ osoby.

Zde je šest věcí, které byste měli vědět.

Svoboda projevu a svoboda tisku

Katarské orgány používají zneužívající zákony k potlačení těch, kteří jsou vůči státu kritičtí, včetně občanů i migrujících pracovníků. Amnesty zdokumentovala případy katarských občanů, kteří byli svévolně zadrženi poté, co kritizovali vládu, a následně byli odsouzeni v nespravedlivých procesech na základě přiznání získaných nátlakem. Mezitím Malcolm Bidali, keňský bezpečnostní pracovník, blogger a aktivista za práva migrantů, násilně zmizel a byl měsíc držen ve vazbě na samotce za to, že upozorňoval na těžkou situaci migrujících pracovníků.

Katar má málo nezávislých či kritických médií. Úřady v zemi omezují svobodu tisku tím, že vysílacím společnostem ukládají omezení, včetně zákazu natáčení na určitých místech jako jsou vládní budovy, nemocnice, univerzity, ubytovny migrujících pracovníků a soukromé domy.

Svoboda sdružování a shromažďování

Migrující pracovníci mají i nadále zakázáno zakládat odbory nebo do nich vstupovat. Místo toho mohou vytvářet společné výbory, což je iniciativa vedená zaměstnavateli, která umožňuje zastupování pracovníků. Dosud však tato iniciativa není povinná a vztahuje se pouze na 2 % pracovníků, což zdaleka neodpovídá základnímu právu zakládat odbory a vstupovat do nich.

Občané i migrující pracovníci čelí postihům za pokojné shromažďování. Například v srpnu 2022 státní orgány zatkly a deportovaly stovky migrujících pracovníků, kteří protestovali v ulicích Dauhá poté, co jim jejich firma opakovaně nevyplatila mzdu.

Nespravedlivé procesy

Spravedlivé soudní procesy nejsou v Kataru zdaleka zaručeny. V posledním desetiletí zdokumentovala Amnesty případy nespravedlivých soudních procesů, kdy tvrzení obžalovaných o mučení a špatném zacházení nebyla nikdy prošetřena a rozsudky byly vyneseny na základě vynucených "přiznání". Obvinění byli často vyslýcháni v izolační vazbě a bez přístupu k obhájci nebo tlumočníkovi. 

Jordánec Abdullah Ibhais si například odpykává tříletý trest odnětí svobody po nespravedlivém procesu v Kataru, který byl založen na jeho "přiznání", jež bylo podle jeho tvrzení získáno nátlakem.

Ženská práva

Ženy se v Kataru stále setkávají s diskriminací v právu i v praxi. V rámci systému poručnictví potřebují ženy povolení mužského poručníka, obvykle manžela, otce, bratra, dědečka nebo strýce, aby se mohly vdát, studovat nebo cestovat v zahraničí, pracovat v řadě státních zaměstnáních nebo využívat reprodukční zdravotní péči. 

Rodinné právo diskriminuje ženy, které se v porovnání s muži setkávají s většími obtížemi při žádosti o rozvod a s větším ekonomickým znevýhodněním. Ženy jsou také stále nedostatečně chráněny před domácím a sexuálním násilím.

Práva LGBTI+ osob

Katarské zákony diskriminují LGBTI+ osoby. Článek 296 odst. 3 trestního zákoníku kriminalizuje celou řadu dobrovolných sexuálních aktů mezi osobami stejného pohlaví, včetně možného trestu odnětí svobody pro každého, kdo "jakýmkoli způsobem svádí nebo navádí muže ke spáchání sodomie nebo zhýralosti". Podobně článek 296 odst. 4 kriminalizuje každého, kdo "jakýmkoli způsobem navádí nebo svádí muže nebo ženu k činům, které jsou v rozporu s dobrými mravy nebo jsou protiprávní".

V říjnu 2022 zdokumentovaly organizace na ochranu lidských práv případy, kdy bezpečnostní složky zatýkaly LGBTI+ osoby na veřejných místech — pouze na základě jejich projevu — a prohledávaly jejich telefony.

Pracovní práva

Navzdory pokračujícímu úsilí vlády o reformu katarského pracovního systému se v celé zemi stále vyskytuje zneužívání. I když se podmínky pro některé pracovníky zlepšily, tisíce z nich se stále potýkají s problémy jako jsou opožděné nebo nevyplacené mzdy, odepírání odpočinku, nebezpečné pracovní podmínky, překážky při změně zaměstnání a omezený přístup ke spravedlnosti, zatímco úmrtí tisíců pracovníků zůstávají nevyšetřena. Přestože fond začal vyplácet značné částky pracovníkům, kterým byla mzda ukradena, statisíce migrujících pracovníků stále nebyly odškodněny za pracovní zneužívání, ke kterému došlo v uplynulém desetiletí.

Nucené práce a další formy zneužívání pokračují, zejména v soukromém bezpečnostním sektoru a u pracovníků v domácnosti, z nichž většinu tvoří ženy. Placení vyděračských poplatků za získání zaměstnání je stále rozšířené, částky se pohybují mezi 1 000 a 3 000 USD. Mnohým pracovníkům trvá měsíce či dokonce roky, než dluh splatí, což je nakonec uvrhne do koloběhu vykořisťování.