Účastníci a účastnice letošního ročníku největší lidskoprávní akce světa - Maratonu psaní dopisů - která právě probíhá, se mohou stát součástí komunity promítačů a promítaček z celé republiky. Mají skvělou možnost uspořádat promítání některého z volně dostupných filmů a spojit tak projekci s dopisovou akcí proti bezpráví. Na platformě Promítej i ty si mohou vybrat některý z tematických filmů, který přibližuje lidskoprávní situaci v zemích, do kterých letos posíláme dopisy proti bezpráví v rámci Maratonu psaní dopisů. Stačí si vybrat snímek, uspořádat projekci a po akci psát s účastníky dopisy.

Jaké filmy vybrat? Kolegové z festivalu Jeden svět vybrali několik skvělých tematických filmů, které je možné navázat na příběhy konkrétních případů letošního Maratonu. Pokud byste rádi podpořili pronásledovaného obránce lidských práv z Kuby, doporučujeme snímek Hlasy moře, nebo Viva Cuba Libre. Rádi byste napsali dopis aktivistům z Paraguaye? Uspořádejte projekci filmu Říkejte mi Kuču o bojích LGBTI+ lidí v represivních režimech. Jestli budete psát dopis na podporu uvězněné ruské umělkyně, můžete promítnout Putinovy hry, Stavební jámu nebo Putinovy děti 404 a samozřejmě Zatracenou práci. A pokud se rozhodnete pro íránskou tematiku, tak doporučujeme film Sonita anebo Buď můj hlas. 

Přečtete si více o jednotlivých filmech:

Kuba:  

Hlasy moře
Stárnoucí rybář Pita žije se svou mladou ženou Marielou v chudé přímořské kubánské vesničce. Jeho láska k domovu a smířlivost s vlastním údělem se střetává s Marielinou touhou zajistit lepší budoucnost pro své děti.    

Viva Cuba Libre
Režisér Jesse Acevedo odhaluje divákům odvrácenou stránku života na "ostrově svobody", kterou v katalozích cestovních kanceláří nenalezneme. S myšlenkou hrozby vězení sleduje raperskou partu Los Aldeanos, která propůjčuje svůj hlas všem státem šikanovaným, neprávem stíhaným a týraným Kubáncům. Jejich hudbu vláda zakazuje, jejich koncerty se konají tajně v odlehlých částech země, sami rapeři čas od času končí ve vězení. Ideu svobody, kterou hudebníci šíří, však represe zastavit nedokáže.  

Uganda a úsilí LGBTI+ osob v represivních režimech:  

Říkejte mi Kuču
Strhující portrét ugandského gay aktivisty Davida Katoa, který nechtěl být jen ve vleku neblahých událostí. Lidé odlišné orientace neměli v Ugandě nikdy jednoduchý život. Homofobní nálady ve společnosti podporoval stát, média pořádala na gaye a lesby hony, násilí na nich spáchané často zůstávalo nevyšetřeno. Koncem roku 2009 přišel do parlamentu zákon, podle kterého by lidem s homosexuální orientací mohlo hrozit doživotní vězení, a někdy i trest smrti. Místní komunita gayů a leseb však byla odhodlaná vytrvalým úsilím svou situaci změnit. Snímek sleduje jejich boj proti přijetí zákona, během kterého museli čelit výhrůžkám, napadání nebo se ukrývat na tajných místech. Intimní zpovědi gayů se prolínají s nenávistnými komentáři zástupců církve, médií i státu a odkrýváním pozadí vzniku zákona, za kterým údajně stála americká evangelikánská církev. Davidovi a jeho přátelům se podařilo vzbudit vlnu mezinárodního zájmu, který přiměl prezidenta, aby zákon neschválil. Tím však boj proti diskriminačnímu zákonu zdaleka neskončil.  

Rusko:

Putinovy hry

Medaile jsou rozdány, rekordy pokořeny a vítězství vybojována. Kdo je ale skutečným vítězem a kdo poraženým? Zimní olympijské hry v Soči 2014 zůstanou navždy zapsány jako kontroverzní projekt ruského prezidenta Vladimira Putina, který by se nikdy nezrealizoval bez jeho osobní posedlosti. Sen o světovém svátku sportu se sice proměnil ve skutečnost, ale za jakou cenu? Všudypřítomná korupce, vyvlastňování soukromých majetků, násilné vystěhovávání obyvatel, nevratné dopady na životní prostředí. V investigativním dokumentu vystupují na povrch ty největší bolesti současného Ruska. Pro lidi, kteří svou otevřenou výpovědí přispěli ke vzniku filmu, však tato olympiáda nezůstane hezkou vzpomínkou.

Stavební jáma
Výmluvná kompilace tvořená online videy, která se v Rusku, zemi omezující svobodu slova a uplatňující cenzuru, stávají hlasem opomíjených a odhalují rozsah neřešených sociálních, zdravotních, infrastrukturních i lidskoprávních problémů, jimž ruští občané denně čelí.

Putinovy děti
V roce 2013 přijalo Rusko zákon proti „propagaci homosexuality“ mezi mládeží. Mladí gayové a lesby se tak stali „chybou systému“ a jejich šikana získala posvěcení z nejvyšších míst. Internetová stránka Děti 404, kterou založila Elena Klimovová, zveřejňuje vzkazy mladých lidí, kteří se kvůli své orientaci stávají oběťmi drsné šikany. Tvůrci filmu rozdali několika těmto dětem kamery, aby natočily, jak žijí. Autentické videodeníky prokládané rozhovory vytvářejí mrazivý obraz ruské současnosti. Zatímco Klimovová je v Rusku perzekvována a tamní projekce snímku byly rozehnány policií, na prestižním festivalu Hot Docs si film vysloužil bouřlivé ovace a na českém QFF Mezipatra Diváckou cenu.

Íránská tematika:

Sonita
Sonita se chce stát slavnou raperkou. Filmový štáb ji začíná sledovat v době, kdy jejími jedinými fanoušky jsou ostatní děti z útulku na okraji Teheránu. Sonita totiž s některými příbuznými uprchla před Tálibánem z Afghánistánu do Íránu, zatímco rodiče zůstávají dál v Afghánistánu. Zdá se, že Sonitu stejně jako asi 15 milionů dalších nezletilých dívek po celém světě čeká domluvená svatba. Rodiče láká 9000 dolarů, které by za dceru mohli dostat, a o rapování nechtějí ani slyšet; kromě toho je v Íránu sólový ženský zpěv zakázán. Jenže Sonita si chce svůj osud zvolit sama. Když se zeptá režisérky, zda si ji nechce koupit, když je stejně na prodej, její příběh nabere zcela nečekaný směr. 

Zatracená práce
Nataša protančí každou party, vozí se v růžovém Porsche a má bláznivý nápad – založit v Rusku svou vlastní televizní stanici pojmenovanou TV Dožď (Déšť). V roce 2008 začíná od nuly, hlavního investora získává díky pohádkové svatbě s bohatým bankéřem. „Déšť je pro mě dobrodružství!“ volá, zatímco tančí bosa v dešti na střeše budovy své stanice, šťastná, že se její sen plní. Jako generální ředitelka dává dohromady dobře fungující tým a přes veškeré počáteční zádrhele vybuduje během několika let z původně oddechového kanálu zásadního hráče v nezávislé žurnalistice. Kvůli reportážím, v nichž dává prostor protivládním hlasům, však stanice čím dál víc naráží na odpor režimu; nyní bylo vysílání TV Dožď zcela zablokováno v souvislosti s informováním o válce na Ukrajině.

Buď můj hlas
Dokumentaristka Nahid Persson pomocí kamery i vznikajícího přátelství s energickou Masíh, íránskou novinářkou žijící v exilu v USA, postupně objevuje ženu, která je tváří a hlasem milionů lidí kritických vůči náboženskému fundamentalismu íránského režimu. Film však zároveň ukazuje i lidskou bytost radující se z maličkostí a trpící strastmi vlastní rodiny i stovek neznámých Íránců, kteří se na ni obracejí. Na pozadí násilného potlačování největších novodobých protivládních protestů jsme svědky každodenního úsilí ženy, jež i přes mnohaleté odtržení od rodiny, emoční i fyzické vyčerpání a pravidelné výhrůžky násilím a smrtí neúnavně bojuje za svobodnější Írán.

Projekce těchto tematických filmů se skvěle hodí k pořádání veřejných dopisových akcí v rámci Maratonu psaní dopisů. Nemůžete uspořádat akci pro veřejnost? Dopis můžete napsat i sami doma a pustit si k tomu zdarma jakýkoliv z filmů platformy Jeden svět online s kódem: napisdopis
Těšíme se na vaše dopisové akce spojené s promítáním filmu!