Zkřížit cestu ruskému režimu může mít nedozírné následky. O tom se v minulosti přesvědčil nespočet novinářů, aktivistů a bojovníků za lidská práva. Otevřeně kritizovat, komentovat a poukazovat na trhliny v systému se obzvlášť ve stínu aktuálně probíhajícího ruského vpádu na Ukrajinu stalo opět o něco nebezpečnějším. Jak ostatně odhaluje příběh sedmnáctileté Anny, být označen jako nepřítel státu je v Rusku mnohem jednodušší, než se může na první pohled zdát. Obyčejná teenagerka se zájmem o politické a společenské dění je jednoho dne zničehonic zatčena a obviněna z osnování komplotu proti vládnoucí garnituře. Spolu se svými přáteli se tak přes noc stává ostře sledovanou národní hrozbou. Kauza nový majestát přibližuje život a poměry v Ruské federaci, kde se pro tamní režim nepohodlné osoby jen těžko domáhají spravedlnosti. Tváří v tvář státu jsou takřka bezmocné a je pro ně téměř nemožné ubránit se mechanismům, které se státní aparát nezdráhá využít, aby je usvědčil a umlčel. Anně a jejím přátelům se stává osudným tajný agent, který podněcoval a monitoroval jejich vzájemnou komunikaci. Angažovaný a osobní dokument na případu zadržených teenagerů ilustruje celkový stav svobody slova a politického aktivismu v současném Rusku.

Dění v Afghánistánu sledujeme s husí kůží. Lidská práva, zejména práva žen, jsou v regionu ohrožena a jednotlivé příběhy, které k nám proniknou, se zdají být stále mrazivější. Dokud se zpívá nahlíží pod pokličku represivní politiky afghánského režimu a na pozadí pravdivého příběhu kábulské popové hvězdy a dvojice dívek usilující o vítězství v muži dominované talentové soutěži Afghan Star ukazuje, co místní ženy skutečně chtějí. Touha zpívat, tančit, radovat se ze života – to všechno se změní, když se v srpnu 2021 moci opět ujímá Tálibán a ze soutěže a továrny na sny se stává jedno z mnoha dějišť temné kapitoly afghánské historie, která zásadně ovlivnila životy téměř 20 milionů tamních žen. Zpěvačky se tak stávají průvodkyněmi po místě, kde se dlouhodobé snahy o zrovnoprávnění pohlaví a emancipaci jako lusknutím prstu vrací o několik desetiletí zpět. Zprávy mezinárodních humanitárních a lidskoprávních organizací potvrzují, že ženy jsou v Afghánistánu opět postupně odsouvány do zákoutí společnosti, kde mají se zahalenými obličeji tiše sledovat, jak o osudu jejich země a jich samotných rozhodují jiní. Atmosféra v zemi je protkaná strachem a nejistotou. Dívky přicházejí o šanci na vzdělání, jen stěží mohou vyjadřovat své názory a čelí neustálému zastrašování a útlaku. Přesto se ale nevzdávají. Jak ostatně napovídá název filmu, více než ponurý komentář k dění v dnešním Afghánistánu nabízí Dokud se zpívá vizi žen, které i za stávající situace odmítají ztrácet naději. Jak ostatně ty nejodvážnější z nich skandují: „Ženy vymazat nemůžete.“

Maďarsko není v hledáčku lidskoprávních organizací žádným nováčkem. Země v srdci Evropy se pravidelně stává terčem kritiky především pro své konzervativní postoje a neustále gradující tlak na LGBTQ+ komunitu, kterou se vláda Viktora Orbána ve jménu domnělé ochrany společnosti a tradice snaží stále více stigmatizovat. Není tomu ani rok, co se maďarský parlament pokusil prosadit referendum o dalším omezení sexuální výchovy na školách, stejně jako o zákazu LGBTQ+ osob ve veřejném prostoru. Vlna odporu na sebe nenechala dlouho čekat a evropské sekce Amnesty International vyzvaly voliče k tomu, aby do uren vhazovali pouze znehodnocené volební lístky. Výsledky hlasování pak nemohly být považovány za platné. Dokument To musíte zažít mapuje dny předcházející referendu a přináší přímá svědectví z konfliktu vládní kampaně, lidskoprávních aktivistů a osob, jichž se nenávistný tón oficiálních prohlášení a navrhovaných zákonů přímo dotýká. Lži, zavádějící výroky, cílené zastrašování občanů – To musíte zažít poukazuje na absurditu a nebezpečí anti-LGBTQ+ rétoriky, která se rozpíná daleko za hranice dokumentované země a postupně proniká i do dalších vládních struktur a sfér občanského života.

Neuplyne den bez nových informací o tom, jakých hrůz se na Ukrajině právě dopouští ruská armáda. Mrazivá svědectví o páchání zločinů na civilistech a tristních životních podmínkách těch, kteří se ve své zemi namísto útěku rozhodli zůstat, nedávno doplnily zprávy o nucených deportacích a unášení ukrajinských dětí za východní hranice země. Pro zbytek Evropy dříve možná jen těžko myslitelnou invazi nepokrývají ale jen světová média nebo humanitární a lidskoprávní organizace – spletitou mozaiku válečné paměti dokreslují také jednotlivé lidské příběhy. Odvahu, zoufalství, ale i naději napadeného národa zachycuje Východní fronta, která se navrací do prvních šesti měsíců války a vyobrazuje ji perspektivou skupiny dobrovolníků, kteří se v únoru 2022 vydali poskytovat první pomoc zraněným vojákům. Kombinace záběrů z bojišť a zdánlivě poklidné západní části země připomínají, že válka není v žádném případě pouze záležitostí armády. O vlastní životy a životy svých blízkých se se zdviženou hlavou rvou i ti, kteří si před vpádem ruských vojsk něco podobného asi jen sotva dokázali představit.  Snad na Ukrajinu opět čeká svoboda. Vzpomínky z bojové linie i mimo ni ovšem ukazují, jak vysokou cenu je za své vítězství napadená země nucena zaplatit.