Lidská práva v roce 2022: Dosáhlo jejich porušování nového maxima?
Článek
publikován 27.3.2023
Výroční zpráva Amnesty International o lidských právech odhaluje rozsáhlé porušování lidských práv po celém světě. Oproti předchozím rokům však v mnoha aspektech ještě zesílilo.
Evropská reakce na ruskou invazi na Ukrajinu bohužel ukázala dvojí standardy v přístupu k lidským právům.
Na evropském kontinentu byla lidskoprávní situace v roce 2022 poznamenána rozsáhlou vojenskou invazí Ruska na Ukrajinu. Vyšetřovatelé dosud zdokumentovali tisíce možných válečných zločinů a potenciálních zločinů proti lidskosti spáchaných ruskými silami, včetně mimosoudních poprav a dalších nezákonných usmrcení, nucených přesunů obyvatelstva, používání zakázaných zbraní, sexuálního násilí, útoků na školy nebo nemocnice a mučení či jiného špatného zacházení. Amnesty International považuje ruskou invazi za zločin agrese a v roce 2022 pravidelně poukazovala na odpovědnost ruských sil za válečné zločiny a v některých případech možná i za zločiny proti lidskosti.
„Zatímco globální mocenská dynamika je v chaosu, lidská práva se v tomto boji nemohou ztratit. Měla by být vodítkem pro svět, který se pohybuje ve stále nestabilnějším a nebezpečnějším prostředí."
Agnès Callamard
Důležitým tématem, které ruská agrese na Ukrajině spustila, je téma migrace. Téměř 7 milionů lidí bylo nuceno z Ukrajiny uprchnout nebo bylo nuceně deportováno. 5 milionů odešlo do Evropy a 2,8 milionu odešlo do Ruska a Běloruska. Jen v Evropě se jednalo o největší pohyb uprchlíků od druhé světové války. Česká republika se stala zemí, která přijala největší množství uprchlíků z Ukrajiny v přepočtu na obyvatele. Pozitivním jevem bylo bezesporu to, jakým způsobem se vláda, jednotlivé regiony i veřejnost zapojily do pomoci uprchlíkům a jejich integrace. Bohužel nejde v této souvislosti nepoukázat na dvojí metr a fakt, že i přesto docházelo k diskriminaci a systémovému rasismu, kdy útočiště bylo odpíráno určitým skupinám lidí jako třeba ukrajinským Romům nebo cizincům s povolením k pobytu.
Migrace se ale netýkala jen pohybu lidí prchajících před válkou na Ukrajině. Obětí nuceného vystěhování se v roce 2022 stali lidé celkem ve 29 % zemí. A státy EU zaznamenaly největší počet žádostí o azyl i od uprchlíků z dalších částí světa. Od roku 2016 šlo o největší nárůst počtu lidí, kteří k příchodu do Evropy využili západobalkánské, středomořské a východní středomořské trasy. Ti se ale nesetkali s takovým přijetím, jako uprchlíci z Ukrajiny. Mnoho států uplatňovalo v přijímaní uprchlíků dvojí metr.
Dle reportu Amnesty International tak evropské země plně odhalily své pokrytectví v přístupu k lidským právům a dopadům ozbrojených konfliktů na lidi v jiných částech světa. V kontextu vřelého přijetí ukrajinských uprchlíků země prokázaly, jak rychle a otevřeně dokážou reagovat. Poukázaly ale také na to, proč EU neuplatňuje stejné směrnice i při pomoci lidem prchajícím z jiných zemí. Lidé z Afghánistánu, Sýrie nebo Afriky, kteří hledají útočiště v Evropě, se dlouhodobě setkávají s rasismem, mučením a jiným špatným zacházením a jednotlivé země se je snaží držet co nejdále od evropských hranic, aniž by byly ochotny zvážit jejich individuální případy, a to i za cenu ohrožení jejich životů.
Příkladem může být brutální zásah španělských a marockých bezpečnostních sil na španělské hranici v Melille v červnu loňského roku, při němž zahynulo 37 osob původem ze subsaharské Afriky a 77 dalších se stále pohřešuje. Dvaadvacetiletý Zacharias z Čadu, který útok přežil, uvedl, že marocké a španělské bezpečnostní síly na ně házely plynové granáty, kameny a střílely po nich gumovými projektily. „Nic jsme neviděli a těžko se nám dýchalo," popsal.
Tisíce lidí byly také svévolně zadrženy, mučeny a okamžitě vráceny (často násilím) státními orgány z Bulharska a Řecka do Turecka, z Turecka do Íránu a Sýrie, z Kypru do Libanonu, z Chorvatska do Bosny a Hercegoviny, z Maďarska do Srbska a z Lotyšska, Litvy a Polska do Běloruska. Lidé, kteří se pokoušeli dostat přes Středozemní moře do Evropy, skončili v rukou libyjské pobřežní stráže, která je díky financování EU svévolně zadržovala v otřesných podmínkách a vystavovala je mučení, sexuálnímu násilí, vykořisťování, nuceným zmizením a v několika případech i nezákonným vraždám. Zároveň evropské země kriminalizují a pronásledují nevládní organizace provozující záchranné lodě a operace.
„Evropské země ukázaly, že vědí, jak reagovat na příchod lidí, kteří hledají mezinárodní ochranu [jako v případě lidí prchajících z Ukrajiny]. Namísto rasismu, násilí, svévolného zadržování a nezákonných odsunů musí Evropa projevit soucit, respektovat mezinárodní právo a vybudovat bezpečné cesty [pro všechny lidi na útěku]."
Nilse Muizniekse, regionální ředitel Amnesty International pro Evropu
Potlačování protestů, mučení i mimosoudní popravy
Právo na protest je základním lidským právem, které bohužel bylo v minulém roce tvrdě potlačováno. K nezákonnému zabíjení protestujících docházelo v 21 % zemích, smrtící zbraně proti protestujícím byly použity v téměř shodném počtu států. Tristní lidskoprávní situace pak byla zdokumentována zejména v Íránu. Zemí otřáslo bezprecedentní lidové povstání proti náboženskému vedení země vyvolané smrtí mladé Mahsy Amíní. Tu íránská policie zabila za to, že odmítla zákonem nařízené zahalování. Íránské bezpečnostní síly při potlačování protestů střílely ostrými náboji a kovovými projektily, přičemž zabily stovky mužů, žen a dětí a tisíce jich zranily. Tisíce lidí byly svévolně zadrženy nebo nespravedlivě stíhány pouze za pokojné uplatňování svých lidských práv. Ženy, LGBT osoby a etnické a náboženské menšiny byly vystaveny intenzivnější diskriminaci a násilí.
Dlouholetým utlačovatelem protestů je také komunistická Čína. Ta k rozeznávání a cílenému sledování protestujících používá biometrické sledování a rozpoznávání obličeje. Spolu s ní tuto technologii zneužívá dalších 14 zemí. V zemi také nadále pokračovaly systematické represe vůči etnickým menšinám v Sin-ťiangu a Tibetu.
Nemusíme ale chodit daleko. Některé evropské země, včetně Maďarska, Řecka, Srbska, Bosny a Hercegoviny, Turecka a Švédska, svévolně omezily právo na protest a shromažďování. Mezi nepřiměřená opatření patřily zákazy vzpomínkových akcí (na válku v Jugoslávii nebo na oběti zmizení v Turecku) a pochodů PRIDE, svévolné zatýkání protestujících a organizátorů, propouštění ze zaměstnání a rozpouštění hnutí a organizací, jako třeba antifašistického sdružení, propalestinských kolektivů nebo ekologického sdružení ve Francii či platformy pro práva žen a významné opoziční strany v Turecku. V Řecku a Itálii pokračovalo pronásledování organizací a jednotlivců hájících práva lidí na útěku a v Polsku a Andoře úřady napadly aktivisty za práva žen a reprodukční práva.
Ve Španělsku, Polsku a Řecku úřady neváhaly používat špionážní software a další moderní technologie k umlčování a sledování novinářek a opozičních političek. Srbská vláda se pokusila usnadnit biometrické sledování, ve Švýcarsku byl předložen návrh zákona, který by rozšířil pravomoci zpravodajských služeb, a v Irsku byl předložen návrh zákona, který by umožnil donucovacím orgánům používat technologii rozpoznávání obličejů. Turecký parlament přijal nový zákon o dezinformacích a na západním Balkáně státní orgány obtěžovaly novináře, kteří informovali o organizovaném zločinu, korupci a válečných zločinech. Rakousko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Řecko, Chorvatsko a Slovinsko stále častěji používají strategické žaloby na odrazení veřejnosti od účasti na veřejné politice (SLAPP) k umlčení novinářek a ekologických aktivistů.
Výjimkou v tomto roce nebyl ani fakt, že země, které porušují lidská práva hostily světové události. V Kataru se konalo Mistrovství světa ve fotbale, které upozornilo na těžkou situaci katarských pracovních migrantů, z nichž někteří pracovali v podmínkách, které se rovnaly nuceným pracím. Egypt pořádal klimatickou konferenci COP27. V souvislosti s ní, byl odhalen propastný stav lidských práv v zemi a osud desítek tisíc lidí, kteří z politických důvodů živoří v egyptských věznicích.
Práva žen a bezpečnost LGBTI komunity
Boj za práva žen zaznamenal v uplynulém roce pokrok, ale i neúspěchy. Velmi alarmující je situace v Afghánistánu, kde jsou ženám postupně odebírána základní lidská práva, jako je právo na vzdělání, lékařskou pomoc nebo svobodný pohyb.V Íránu vražda Mashy Aminy odstartovala velké protesty, ale také velké represe vůči ženám.
V Evropě, především v Polsku, jsou stále omezována reprodukční práva žen. Justyna Wydrzyńska, spoluzakladatelka aktivistického kolektivu Aborcyjny Dream Team (ADT) a dula, která rovněž doprovází osoby, jež chtějí nebo potřebují potrat, se stala první aktivistkou odsouzenou za to, že pomohla jiné ženě získat potratové pilulky.
V březnu více než 60 místních a globálních organizací, včetně Amnesty International, vyzvalo Evropskou unii, vlády jednotlivých zemí i mezinárodní společenství, aby přijalo okamžitá, účinná a koordinovaná opatření na ochranu lidských práv, včetně sexuálních a reprodukčních práv žen a dívek a marginalizovaných skupin obyvatelstva postiženého válkou na Ukrajině.
Míra genderově podmíněného násilí zůstala v Evropě vysoká. Ukrajina a Spojené království ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, známou také jako Istanbulská úmluva. Evropská komise pak jednala o přijetí směrnice, která by zavázala země EU k ratifikaci této úmluvy. Bohužel Česko stále nepodniklo žádné kroky směrem k její ratifikaci. Stále se také neposunulo ke změně definice znásilnění tak, aby byla založena na souhlasu. V rámci kampaně Chce to souhlas Amnesty nadále přesvědčovala české politiky o nutnosti této legislativní změny a toto téma se navíc podařilo dostat na pravidelný přezkum lidských práv na půdě OSN.
V Česku také stále nebyl dokončen proces spravedlivého odškodnění romských žen, které byly oběťmi nucených sterilizací.
Na podzim otřásla společností chladnokrevná vražda namířená proti členům LGBTI komunity, která se odehrála ve slovenském klubu Tepláreň. Brutální čin z nenávisti bohužel doteď nepohnul slovenskou vládu k žádným krokům, které by LGBTI lidem zajistily větší ochranu. V Česku ani na Slovensku stále nebylo umožněno manželství pro stejnopohlavní páry. Manželství, právní uznání a adopce pro páry stejného pohlaví potvrdily soudy v Chorvatsku, Slovinsku a Lotyšsku. Španělsko přijalo průlomový zákon zjednodušující tranzici.
Klimatická krize a globální opatření
Nebývalá letní vedra, která na některých místech poprvé v historii překročila 40 °C, mnohým z nás připomněla, že je naléhavě nutné řešit klimatickou krizi. Přístup světových a místních představitelů však tuto krizi nereflektuje. Potřeba snížit závislost na ruské ropě a plynu vedla k rozhodnutí prodloužit životnost uhelných a jaderných elektráren a dočasně snížit daně z fosilních paliv.
„Klimatická krize je jednou z největších hrozeb pro lidstvo a lidská práva. Válka na Ukrajině a její dopad na dodávky a ceny energie by měly politické představitele přimět k urychlení spravedlivého přechodu na udržitelné zdroje. Místo toho se obrátili ke zvýšenému využívání fosilních paliv, která dále ohrožují naše zdraví a právo na život,"
Nils Muižnieks
Zajímá vás kompletní výroční report o stavu lidských práv? Stáhněte si jej v angličtině na tomto odkazu.
Aktuální petice
Její sourozence tajně popravili, ona je už dvanáct let ve vězení. Pomůžete?
Íránka Maryam Akbari Monfaredová je již téměř dvanáct let nespravedlivě vězněna pouze kvůli svému kontaktu s příbuznými v zahraničí, již jsou členy exilové opoziční organizace Lidoví mudžahedínové. Dne 10. března 2021 byla převezena z věznice Evin v Teheránu do věznice v provincii Semnan, vzdálené přes 200 km od její rodiny, což je v rozporu jak s mezinárodním, tak íránským právem. Od června 2021 ji ve vězení nesmí rodina navštěvovat.
Aktuální počet podpisů: 2958 Náš cíl: 3000
Další zprávy
© Jehad Alshrafi/Anadolu via Getty Images
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International