Ruské úřady musejí zajistit odpovědnost trestních orgánů, které působí v Severním Kavkazu, apeluje AI. Zpráva Kruh nespravedlnosti: Bezpečnostní operace a porušování lidských práv v Ingušsku je zaměřena právě na ingušskou republiku, nicméně zjištění a doporučení se vztahují na celý region.

Zpráva výzkumníků Amnesty International přináší odhad, že od roku 2002 unesli ozbrojení maskovaní muži více než 200 lidí. Nikdo za to nebyl nikdy stíhán. Každý rok se v Ingušsku objevují obvinění z nezákonných poprav, často během bezpečnostních operací, ale ani jeden případ se nikdy nedostal před soud.

„Situace v Severním Kavkazu se v posledních letech dostala mimo mezinárodní pozornost, ale stále tady dochází k vážnému a nekontrolovanému porušování lidských práv. Ruské úřady proto musí vyvinout maximální úsilí k prosazení právního státu, musí zakročit proti porušování lidských práv ze strany oficiálních orgánů. Závisí na tom dlouhodobá bezpečnost v regionu,“ přibližuje situaci John Dalhuisen, ředitel programu pro Evropu a střední Asii Amnesty International.

Bezpečnostní operace v regionu jsou často tajné a nejasné, což porušování lidských práv usnadňuje. Struktura trestních orgánů působících v Severním Kavkaze je složitá a neprůhledná a umožňuje jim, aby se zřekly odpovědnosti za porušování lidských práv. Obvykle se operací účastní muži v maskách, nemají ani žádné identifikační odznaky a řídí neoznačená vozidla.

„Někdy vyšetřovatelé a státní zástupci začnou vyšetřovat zneužívání pravomocí. Často jsou však neochotní sledovat všechny zřejmé linie vyšetřování, nevyšetřují efektivně, často celý proces zastaví. Tím samozřejmě vznikají pochybnosti o jejich nezávislosti a nestrannosti,“ dodává John Dalhuisen.

Nedávné reformy soudnictví mučení nezabránily – máme konkrétní případ

I přes nedávné významné reformy ruského trestního soudnictví a zavedení procesních záruk proti mučení v souladu s mezinárodním lidským právem existují přesvědčivé důkazy, že mučení je stále široce používáno policisty k získávání svědectví a důkazů u soudu.

Jedním z mnoha, kteří byli v Ingušsku biti a mučeni, je Zelimkhan Chitigov. Ve svých dvaceti letech byl v dubnu 2010 unesen třiceti ozbrojenými muži a odvezen na neznámé místo s igelitovým sáčkem přes hlavu a s rukama svázanýma za zády. Poté, co se odmítl přiznat k jakýmkoli činnostem souvisejícím s terorismem, byl mučen pomocí elektrického proudu, strhli mu nehty na nohou a nakonec pověsili na kovové tyče. Až později se dozvěděl, že byl mučen v Centru pro boj s extremismem Ministerstva vnitra ve městě Nazran. Když byl předveden před soudce, nemohl chodit a zhroutil se. Po převozu do nemocnice zůstal dva měsíce pod dohledem a poté byl se zákazem cestování propuštěn. Po tomto prožitku nemohl Zelimkhan chodit ani mluvit a trpěl častými záchvaty paniky. Lékaři diagnostikovali vážná zranění hlavy, páteře a vnitřních orgánů. V červenci 2010 byl jeho případ obnoven a probíhá soudní proces.

„Jeho případ je jedinečný tím, že se tohle obvinění dočkalo vyšetřování – bylo zahájeno proti jednomu z pachatelů. Ovšem, obvinění se týkají pouze tajného zadržení a nikoliv mučení,“ konstatuje John Dalhuisen.

• --

Údaje o Ingušsku

Ingušsko je nejmenší součástí Ruské federace s 413 000 obyvateli. Hraničí s Gruzií, Čečenskem a Severní Osetií. Je to jedna z nejchudších zemí bývalé sovětské federace, míra nezaměstnanosti činí 47,7 %. Země je ekonomicky zcela odkázaná na Moskvu.

Po vojenském konfliktu v Čečensku v roce 1990 do Ingušska přišlo více než 100 000 uprchlíků. Operují tady ozbrojené skupiny, které se mimo jiné pokoušely uskutečnit atentáty na prezidenty Murata Zyazikova (duben 2004) a Yunus-Bek Yevkurova (červen 2009). Cílem útoků jsou často civilisté.