© Amnesty International
Irák: Úřady musí odhalit osud 643 mužů unesených milicemi napojenými na vládu
Článek
Irák publikován 18.6.2023
Uplynulo již 7 let od únosu více než 600 iráckých mužů a chlapců milicemi, které spadají pod státní ozbrojené síly. Tamní úřady sice slíbily jejich zmizení vyšetřit, dosud ale nezveřejnily žádné informace. Svědci, kteří měli to štěstí, že ze zajetí milic unikli, popsali opakované mučení i pohřbívání zaživa.
Irácké úřady musí objasnit osud nejméně 643 mužů a chlapců, kteří byli v červnu 2016 násilně uneseni Lidovými mobilizačními jednotkami (PMU). Od jejich zmizení, které se odehrálo během vojenských operací na znovudobytí Fallúdže z rukou takzvaného Islámského státu, letos uplynulo už 7 let.
PMU jsou početné milice, které jsou právně součástí iráckých ozbrojených sil.
„Oběťmi nucených zmizení nejsou jen ti, kteří jsou pohřešováni, ale také jejich rodiny a blízcí, kteří nadále žijí v agónii, aniž by znali osud svých blízkých. Několik vlád nedokázalo těmto rodinám poskytnout odpovědi a odškodnění, které si zaslouží. Aby vláda ukončila beztrestnost v Iráku, musí zveřejnit závěry vyšetřovací komise a zajistit, aby veškeré informace o osudu nebo místě pobytu pohřešovaných mužů a chlapců byly sděleny jejich rodinám. Musí také poskytnout důkazy soudním orgánům, aby pachatelé mohli být postaveni před soud ve spravedlivém procesu bez použití trestu smrti.“
- Aya Majzoub, zástupkyně ředitele Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku
V roce 2016 sice tehdejší premiér Hajdar Abádí vytvořil výbor, který měl násilná zmizení i další zneužití ze strany PMU ve Fallúdži vyšetřit, ten však dosud žádná zjištění neuveřejnil.
Až 1 milion pohřešovaných
Počátkem června 2016 byly tisíce mužů, žen a dětí prchajících z oblasti Saklávíja v provincii Anbár přepadeny ozbrojenými muži. Svědci je na základě emblémů na uniformách a vlajkách identifikovali jako příslušníky PMU.
Jak dokládá vyšetřování Amnesty z roku 2016, ozbrojenci naložili některé ze zajatých mužů a chlapců do autobusů a jednoho velkého nákladního automobilu a odvezli. Jejich osud zůstává od té doby neznámý. Přestože se rodiny zmizelých v průběhu let opakovaně pokoušely přimět úřady, aby únos vyšetřily, odpovědí se jim nedostalo.
Případů neoprávněného zadržování a únosů ze strany PMU bylo přitom zaznamenáno více. Jedna z žen, která byla milicemi zajata 3. června 2016, Amnesty sdělila, že bylo uneseno nejméně šest dalších členů její rodiny. Její manžel a jeden z jejích bratrů jsou stále nezvěstní. „Není větší katastrofa, než když ztratíte někoho blízkého. Přišli jsme o své blízké, manžele, strýce, otce. Všichni odešli. Nepamatuji si nic jiného než smutek," popsala.
Sama byla propuštěna ještě týž den, kdy byla unesena, a její čtyři bratři byli propuštěni o tři dny později. Uvedla, že byli opakovaně mučeni a že rovněž byli svědky toho, jak PMU pohřbívá lidi zaživa.
Podle Výboru OSN pro nucená zmizení se počet pohřešovaných osob v Iráku od roku 1968 odhaduje na 250 000 až 1 milion, což z něj činí jednu ze zemí s nejvyšším počtem pohřešovaných osob na světě.
Úřady mlčí
5. června 2016 zřídil tehdejší irácký premiér Haidera al-Abádí výbor pro vyšetřování zmizení a dalšího porušování předpisů v souvislosti s vojenskými operacemi při znovudobývání Fallúdže, a to i ze strany PMU. Zřízením samostatného vyšetřovacího výboru pověřil také místní vládu provincie Anbár, která 11. června 2016 zveřejnila závěry, z nichž vyplynulo, že se pohřešuje 643 mužů a chlapců z oblasti Saklávíja. Rodiny zmizelých tvrdí, že skutečný počet je vyšší.
Od tohoto data není jasné, jaké kroky k účinnému vyšetření zmizení výbor podnikl. O žádných závěrech dosud neinformoval veřejnost ani rodiny zmizelých. O opatřeních, která by vedla k vyšetření únosů a odškodnění obětí, dodnes mlčí i další irácké úřady.
Od roku 2016 Amnesty International opakovaně žádala o informace týkající se vyšetřování, mimo jiné v dopisech adresovaných úřadu předsedy vlády a ministerstvu zahraničních věcí. Do dnešního dne neobdržela žádnou věcnou odpověď, která by upřesňovala osud a místo pobytu zmizelých.
Výbor OSN pro nucená zmizení vydal 4. dubna 2023 zprávu, kterou navázal na svou návštěvu Iráku v listopadu loňského roku. Úřady země v ní vyzval, aby „zavedly komplexní strategii pátrání a vyšetřování všech případů zmizení, posílily a rozšířily národní forenzní kapacity a zajistily, že všechny oběti budou mít přístup k exhumačním procesům a forenzním službám". Vyzval také Irák, aby neprodleně zařadil nucené zmizení jako samostatný trestný čin.
Povinnost kriminalizovat násilná zmizení
Násilná zmizení nejsou v současné době podle iráckého práva trestným činem, a proto je nelze samostatně stíhat. Jakožto smluvní stát Mezinárodní úmluvy na ochranu všech osob před násilným zmizením má Irák ale povinnost násilná zmizení kriminalizovat, vyšetřovat je, postavit pachatele před soud a zajistit rovněž odškodnění obětem.
Nadace Al Haq pro lidská práva, nezávislá organizace občanské společnosti se sídlem v Bagdádu, Amnesty sdělila: „Nepřijetí zákona na ochranu osob před násilným zmizením svědčí o neschopnosti ukončit únosy v zemi. Naše organizace pokračuje ve svém úsilí podporovat hlasy obětí a jejich rodin, aby došlo k odhalení pravdy o osudech tisíců lidí."
Amnesty International vyzývá irácké úřady, aby zajistily nápravu a odškodnění, včetně kompenzací a rehabilitací, pro rodiny osob zmizelých v červnu 2016. Irák také musí přijmout účinnou legislativu kriminalizující násilná zmizení v souladu s mezinárodním právem.
Aktuální petice
Dobrá zpráva: V únoru 2024 byl na svobodu propuštěn Guhdar Zebari
Novináři Sherwan Sherwani a Guhdar Zebari byli odsouzeni k několikaletým trestům vězení pouze kvůli své práci. Guhdar Zebari by po třech letech propuštěn na svobodu, Sherwan Sherwani dál zůstává ve vězení.
Aktuální počet podpisů: 550 Náš cíl: 3000
Další zprávy
© Jehad Alshrafi/Anadolu via Getty Images
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International