Za zabití stovek civilistů během brutálního zásahu proti lidovému povstání, které zachvátilo Írán po úmrtí Mahsy Amini ve vazbě 16. září 2022, nebyl nikdo postaven k odpovědnosti. Amnesty považuje duševní utrpení způsobené truchlícím rodinám postupem úřadů za kruté, nelidské a ponižující zacházení, které je v rozporu s mezinárodním právem. 

Amnesty International ve své nejnovější publikaci zdokumentovala situaci rodin 36 obětí napříč Íránem, které byly v posledních měsících vystaveny porušování lidských práv. Jsou mezi nimi rodiny 33 lidí, kteří byli zabiti během protestů bezpečnostními složkami, rodiny dvou osob, které byly v souvislosti s protesty svévolně popraveny, a rodina jednoho protestujícího, který přežil mučení a po propuštění z vazby spáchal sebevraždu. 

V červenci 2023 uvedla na Twitteru matka šestnáctiletého Artína Rahmáního, který byl 16. listopadu 2022 zastřelen bezpečnostními složkami ve městě Izeh, následující: „Úřady Islámské republiky zabily mého nevinného syna, uvěznily mého bratra a příbuzné a předvolaly mě na prokuraturu za to, že jsem se snažila zjistit, kdo je zodpovědný za smrt mého dítěte. Občané v Íránu nemají právo protestovat a jakákoli snaha o dosažení svobody je potlačována velkým násilím." 

Další rodiny obětí čelí svévolnému zatýkání, zadržování a nespravedlivému stíhání na základě nejasně formulovaných a falešných obvinění z porušování národní bezpečnosti. Tato obvinění v některých případech vedla k trestům odnětí svobody a bičování. Blízcí zesnulých se potýkají také s donucovacími výslechy a nezákonným sledováním. 

Úřady se rovněž snažily zabránit rodinám obětí pořádat vzpomínkové obřady u hrobů protestujících. Rodiny, které navzdory tomu shromáždění uspořádaly, později dosvědčily, že bezpečnostní složky setkání násilně potlačily, přítomné fotografovaly, bily nebo svévolně zatýkaly. 

Amnesty International zdokumentovala a zveřejnila snímky dokumentující poničení hrobů více než 20 obětí ze 17 měst. Hroby byly poškozeny dehtem, barvou a žhářstvím, náhrobky rozbity a nápisy označující oběti jako mučedníky nebo bojovníky za svobodu vymazány. Úřady neprovedly žádné vyšetřování, které by umožnilo pachatele identifikovat. Nepřijaly také žádná opatření, která by zabránila dalšímu ničení.

Některé hroby pak byly poškozeny bezpečnostními složkami přímo před zraky rodin. Úřady navíc zničením náhrobků opakovaně vyhrožovaly – zejména těch náhrobků, na nichž byla vyobrazena umělecká díla podporující povstání nebo naznačující, že zabití obětí bylo politickým útlakem. 

Rodina Mahsy Amini veřejně promluvila o opakovaném poškozování jejího hrobu. Úřady oznámily, že na hřbitově Aichi v Sakkézu v provincii Kurdistán, kde je pohřbena, plánují provést zásadní změny, díky nimž bude její hrob hůře přístupný veřejnosti. Hrob Mahsy Amini se totiž stal místem, kde rodiny obětí hledají společnou útěchu a solidaritu a dávají najevo své odhodlání usilovat o spravedlnost. 

Rodiny obětí čelily v neposlední řadě čelí represím také za to, že veřejně odsoudily zabití svých blízkých bezpečnostními složkami, podaly oficiální stížnosti, zpochybnily oficiální verze o jejich smrti nebo jinak kritizovaly úřady. 

Mezinárodní společenství musí podpořit rodiny obětí zvýšením tlaku na íránské úřady. Ty musí respektovat základní lidská práva na svobodu projevu, sdružování a pokojné shromažďování. Rodiny obětí musí být chráněny před svévolným zadržováním, výhrůžkami a dalšími represemi. Státy světa musí rovněž vyzvat íránské úřady, aby propustily všechny osoby, které byly zadrženy za to, že se zasazovaly odhalení pravdy a dosažení spravedlnosti. Írán musí zrušit všechna nespravedlivá odsouzení a tresty a ukončit represe. Amnesty International také vyzývá všechny státy, aby uplatnily univerzální jurisdikci a vydaly zatykače na zodpovědné íránské úředníky, kteří jsou důvodně podezřelí z trestní činnosti podle mezinárodního práva.