Majdi Fathi/NurPhoto
Izrael/OPT: „Příkaz k evakuaci“ do jižní Gazy není funkčním řešením
Článek
publikován 14.10.2023
Příkaz izraelské armády obyvatelům Gazy, aby se „evakuovali“ na jih území, nelze považovat za účinné varování. Může se naopak rovnat nucenému vysídlení civilního obyvatelstva, což je porušením mezinárodního humanitárního práva.
Původní oznámení dávalo lidem 24 hodin na opuštění severní Gazy, a to „kvůli jejich bezpečnosti a ochraně“. Jednalo se o zcela nesplnitelný požadavek. Dokonce i samotný mluvčí izraelské armády připustil, že se takový požadavek nedá zvládnout během jednoho dne. I kdybychom však odhlédli od časového rámce, Izrael nemůže na základě vydání tohoto rozkazu považovat sever Gazy za zónu otevřené palby. Jeho síly jsou povinny přijmout veškerá možná opatření, aby minimalizovaly škody způsobené civilistům, ať už se nacházejí kdekoli v Gaze.
„Mezi obyvatelstvem to vyvolalo paniku a tisíce vnitřně vysídlených Palestinců nyní spí na ulicích a nevědí, kam utéct nebo kde najít bezpečí uprostřed neutuchajícího bombardování.“
„Všichni utíkali jako o život, bylo to za hranicí hrůzy. Děti plakaly a byly k smrti vyděšené.“
Silnice v severní části Gazy jsou vážně poškozeny izraelskými nálety, není k dispozici žádná veřejná doprava a v důsledku zpřísnění stávající blokády panuje nedostatek pohonných hmot.
Jeden z obyvatel Gazy pro Amnesty popsal scény chaosu a paniky, když se lidé snažili utéct zničenými ulicemi v severní Gaze: „Hodina jízdy mi připadala jako 30 let. Museli jsme mnohokrát změnit trasu. Všichni utíkali jako o život, bylo to za hranicí hrůzy. Děti plakaly a byly zcela vyděšené.“
Amnesty v Pásmu Gazy shromažďuje informace také od humanitárních organizací. „Izraelská armáda by nám měla říct, jak si příkaz k evakuaci představuje. Jak máme evakuovat nemocnice, které jsou přeplněné zraněnými a mají mnoho pacientů na jednotkách intenzivní péče? Je to absolutní nesmysl, je to nemožné,“ popsal jeden z humanitárních pracovníků v Gaze. Kvůli zničeným silnicím a nedostatku pohonných hmot se navíc záchranné týmy nemohou dostat do oblastí na severu Gazy, aby vyhrabaly stovky těl, která jsou stále uvězněna pod sutinami po nedávných náletech.
„Holýma rukama se snažíme vyprostit dětská těla a to, co z nich zbylo.“
„Buldozery se nemohou dostat do oblasti, aby odstranily trosky. Od bombardování jsem tu už tři dny a jediné, co jsem našel, bylo tělo mé snachy a rameno mého syna. Zabito ale bylo 19 členů mé rodiny,“ řekl Amnesty International Fawzi Naffar, který přežil izraelský nálet na čtvrť Sheikh Radwan ve městě Gaza, při němž zahynulo nejméně 40 civilistů.
Bylo zdokumentováno, jak řada rodin uprchla ze svých domovů do oblastí, o kterých si myslela, že budou bezpečnější, ale nakonec byly bombardovány. Hovořili jsme rovněž s mužem, který 8. října za úsvitu pěšky utekl se svou rodinou z Bejt Hanúnu, aby našel útočiště ve škole provozované agenturou UNRWA v Džabalíji. Jeho devatenáctiletý syn byl poté zabit při útoku na tržnici v Jabalii, když šel koupit pro svou rodinu chléb.
Mezi již vysídlenými osobami jsou lidé se zdravotními postiženími i chronickými nemocemi. Zástupci Amnesty hovořili například se ženami a dívkami se zdravotním postižením, které utekly před útoky a za neustálého strachu z bombardování šly několik hodin pěšky, aby našly útočiště ve školách provozovaných agenturou UNRWA na severu Gazy. Představa, že by musely absolvovat další dlouhou pěší cestu do jižní Gazy, kde již mnohé úkryty dosáhly vrcholu své kapacity, je pro ně nereálná. Prostě ji nejsou schopny zvládnout.
Obava z „druhé Nakby“
Většina obyvatel Gazy jsou potomci uprchlíků, kteří byli vysídleni nebo nuceni opustit své domovy během konfliktu v letech 1947-49, kdy bylo více než 750 000 Palestinců násilně vyhnáno ze svých měst a vesnic. Tento konflikt Palestinci označují jako Nakba.
Zatímco mnoho Palestinců v severní Gaze se snaží uprchnout, jiní Amnesty International popsali, že se rozhodli zůstat kvůli obavám, že by mohla následovat „druhá Nakba". Generační trauma z vysídlení se totiž vrylo do kolektivní paměti mnoha Gazanů.
„Naši rodiče byli vyhnáni ze svých domovů v roce 1948 během Nakby. Přišli jsme o dům, který byl zničen při ofenzivě v srpnu 2022; náš znovu postavený dům byl opět zničen. Celý náš život a vše, co jsme poznali, je jen série opakovaných vysídlení,“ řekl Amnesty Munir Radwan, palestinský univerzitní profesor.
„Šli jsme spát v roce 2023 a probudili jsme se zpět do roku 1948.“
„Mezinárodní společenství nemůže mlčky přihlížet tomu, jak izraelské síly nezákonně vyhánějí více než milion Palestinců z jejich domovů. Násilné vysídlování civilního obyvatelstva v Gaze musí být okamžitě zastaveno,“ apelovala Agnès Callamard.
Amnesty International vyzývá Izrael a všechny palestinské ozbrojené skupiny, aby dodržovaly závazky vyplývající z mezinárodního humanitárního práva a chránily civilisty. Palestinské ozbrojené skupiny musí okamžitě propustit všechna civilní rukojmí a zdržet se ostřelování Izraele nerozlišujícími raketami. Izrael musí dodržovat zásady mezinárodního práva včetně zásad přiměřenosti a rozlišování, stejně jako se zdržet kolektivního trestu, odvety i vysídlování.
O vývoji konfliktu a lidskoprávní situaci vás budeme nadále informovat. Informace o útocích v jižním Izraeli a dokumentaci brutálního násilí ze strany Hamásu a dalších ozbrojených skupin najdete ZDE. Pozadí celého konfliktu a více o něm je k dispozici v angličtině ZDE.
Aktuální petice
Její sourozence tajně popravili, ona je už dvanáct let ve vězení. Pomůžete?
Íránka Maryam Akbari Monfaredová je již téměř dvanáct let nespravedlivě vězněna pouze kvůli svému kontaktu s příbuznými v zahraničí, již jsou členy exilové opoziční organizace Lidoví mudžahedínové. Dne 10. března 2021 byla převezena z věznice Evin v Teheránu do věznice v provincii Semnan, vzdálené přes 200 km od její rodiny, což je v rozporu jak s mezinárodním, tak íránským právem. Od června 2021 ji ve vězení nesmí rodina navštěvovat.
Aktuální počet podpisů: 2921 Náš cíl: 3000
Další zprávy
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International