Kdybych stále žila v Teheránu, musela bych každý den vycházet z domu s těžkým rozhodnutím, čemu dát přednosti: mé tělesné autonomii a svobodě, nebo potenciálnímu obtěžování, pokutám a vězení. Pokud bych vyšla z domu nezahalená, bála bych se, že přijdu o auto, o práci, o svobodu. A tak jen s obdivem sleduji íránské ženy, které se od povstání „Woman – Life – Freedom“ nadále denně statečně brání íránským zákonům o nuceném zahalování. Pokračují v tom i přesto, že íránské úřady nepolevují v útocích na práva žen. Naposledy přijaly „zákon na podporu kultury cudnosti a hidžábu" a výrazně zvýšily drakonické tresty za zahalování, aby umlčely nesouhlas.

Téměř před rokem íránská mravnostní policie svévolně zadržela a týrala dvaadvacetiletou Mahsu Zhinu Amini, což vedlo k její smrti. Byla zatčena jen proto, že nedodržovala íránský zákon o nuceném zahalování. Její smrt vyvolala masové protesty po celém Íránu, při nichž se skandovalo „Žena, Život, Svoboda“. Další desetitisíce lidí vyrazily do ulic po celé Evropě na znamení solidarity s íránskými ženami a dívkami. Evropští představitelé následně vydali silná prohlášení, v nichž odsoudili íránské represe. 

My, Íránci, jsme byli povzbuzeni, když jsme viděli, že z Evropy i odjinud přicházejí prohlášení solidarity a podpory.

Od smrti Mahsy Zhiny Amini postupují íránské úřady s nevýslovnou krutostí, aby vymýtily protesty a nesouhlas. Beztrestně se dopustily celé řady zločinů podle mezinárodního práva, včetně stovek nezákonných vražd, svévolné popravy sedmi protestujících, desítek tisíc svévolných zatčení, rozsáhlého mučení a znásilňování zadržených osob, stejně jako obtěžování rodin obětí.

Navzdory tomu íránské ženy a dívky nadále statečně vzdorovaly diskriminačním a ponižujícím zákonům Islámské republiky o nuceném zahalování a za a svou odvahu čelily stupňujícím se trestům. Nespočet žen bylo vyloučeno z univerzit, byl jim také odepřen přístup k bankovním službám. Ženy byly rovněž trestně stíhány a odsouzeny k trestům odnětí svobody a ponižujícím trestům, jako je uklízení na ministerstvech nebo umývání mrtvol.

Za tyto zločiny nebyl dodnes pohnán k odpovědnosti jediný íránský úředník.

Íránští představitelé, povzbuzeni vlastní beztrestností, nemilosrdně potlačili pouliční protesty, a dokonce se zaměřili na ty, kteří se pokusili připomenout jejich výročí. Vedoucí představitelé EU však stále více mlčí. Například nově jmenovaný zvláštní zástupce EU pro oblast Perského zálivu (včetně Íránu) nedokázal při jednání s íránskými představiteli upřednostnit lidská práva. Ve skutečnosti se jeho mandát ani nezmiňuje o lidských právech a situaci íránských žen a dívek. A proti návrhu zákona o nuceném zahalování se nevyslovil ani jeden z vedoucích představitelů EU.

Tento nedávný návrh kodifikuje represivní policejní metody íránských úřadů a trestá ženy, které se odvážily postavit za svá práva. V květnu 2023 předložily tamní úřady návrh zákona parlamentu a v srpnu poslanci na tajném zasedání odhlasovali jeho revidovanou verzi.

Pokud jej íránská Rada strážců schválí, zavede rozsáhlou škálu trestů, které budou ženy dále omezovat. Nezahaleným ženám pak zabrání navštěvovat školní výuku, získat sociální zabezpečení, navštěvovat vládní budovy, mít bankovní účty a řídit auta. Rovněž by rozšířil pravomoci a možnosti zpravodajských a bezpečnostních orgánů včetně Revolučních gard, polovojenských sil Basídž a policie, aby mohly sledovat a dále utlačovat ženy a dívky.

Zákon přirovnává odhalování k „nahotě“ a stanovuje trest odnětí svobody až na 10 let pro každého, kdo se vzepře zákonu o povinném zahalování.

Prosazování zákonů o nuceném zahalování různými politickými, bezpečnostními a správními složkami Islámské republiky, které neustále sledují dodržování zákonů o povinném zahalování a kontrolují životy žen a dívek, bude v nejlepším případě porušovat řadu sociálních, hospodářských, kulturních, občanských a politických práv. V horším případě povede k násilí, které stálo Mahsu Zhinu Amini život.

Vím, že EU není dokonalým zastáncem práv žen. Některé členské státy, jako například Francie, se provinily tím, že dohlížejí na to, co mohou ženy nosit. Od září je dětem ve Francii bráněno v účasti na školním vyučování, pokud na sobě mají abáju nebo kámi. Země EU si však nesmí dovolit, aby jim to bránilo v zastání se íránských žen. Experti OSN vyjádřili znepokojení nad novým íránským zákonem a uvedli, že by se mohl rovnat „genderovému apartheidu“, neboť „se zdá, že úřady vládnou prostřednictvím systémové diskriminace s cílem potlačit ženy a dívky do naprosté podřízenosti“.

Vedoucí představitelé EU proto musí íránské orgány naléhavě vyzvat, aby návrh zákona zrušily, stejně jako všechny ponižující a diskriminační zákony a předpisy o povinném zahalování.  A co je nejdůležitější, členské státy EU musí rovněž usilovat o právní cesty na mezinárodní úrovni, aby íránské úředníky pohnaly k odpovědnosti za nařizování, plánování a páchání tak rozsáhlého a systematického porušování práv žen a dívek.