„Ti, kteří neměli doklady, byli posláni k deportaci, zatímco jejich rodinným příslušníkům nebyly poskytnuty žádné informace o tom, kam byli odvezeni nebo kdy budou deportováni."

- Maryam, afghánská aktivistka v Islámábádu

Podle tamní vlády bylo po celém Pákistánu zřízeno 49 detenčních center (označovaných také jako „zadržovací“ nebo „tranzitní“ centra). Amnesty International ověřila, že nejméně v sedmi z těchto center nejsou dodržována práva na obhájce nebo možnost komunikace s rodinnými příslušníky. Tyto podmínky porušují právo na svobodu a spravedlivý proces.

Při dalším incidentu byl 3. listopadu v Sohrab Goth v Karáčí zadržen 17letý chlapec. Přestože se narodil v Pákistánu, je držitelem průkazu POR (Proof of Registration) a je nezletilý, jeho rodině nebyl umožněn přístup do detenčního centra. Následující den byl deportován a přesné místo jeho pobytu zůstává neznámé.

Amnesty International ani médiím nebyl umožněn přístup do detenčních center, což vyvolává otázky ohledně transparentnosti.

Afghánský uprchlík Džunaid, který byl 3. listopadu více než čtyři hodiny držen v zadržovacím středisku Khayaban-i-Sir Syed v Islámábádu, však popsal, že ve středisku chyběli překladatelé, což zadrženým značně ztěžovalo porozumění složitým nárokům na dokumentaci.    

„Mezi afghánskou komunitou panuje pocit strachu... žijeme v neustálé úzkosti, zamykáme dveře, jakmile v oblasti zaslechneme policejní auta.“

- Afghánský uprchlík Džunaid

Amnesty International bylo také nahlášeno několik případů obtěžování. Nejméně 12 majitelů malých podniků, kteří měli platné doklady, bylo 1. listopadu na více než 24 hodin zadrženo na policejních stanicích Nishtar Colony a Garden Town v Láhauru, aniž by byli předvedeni před soud nebo proti nim byla formálně vznesena obvinění.

Dne 24. října byly afghánským obchodníkům v Akbari Mandi v Láhauru prohledány doklady osobami v civilu, které se vydávaly za policejní úředníky a zabavily jim 500 000 rupií v hotovosti.

Na veřejnosti a v mešitách se pak objevují varování formou letáků nebo hlášení z reproduktorů – podle nich každý, kdo poskytne ubytování afghánským uprchlíkům bez dokladů, bude pokutován nebo zatčen. Farah, novinářka žijící v Péšávaru, uvedla, že zatímco většina Afghánců je odmítána, menšina pronajímatelů ochotných ubytování poskytnout si účtuje pětinásobek běžného nájemného.

Demolice domů a osad

Od začátku října bylo Úřadem pro rozvoj hlavního města v Islámábádu zbouráno několik neformálních osad afghánských uprchlíků. Úřady využily omezených vlastnických práv a provedly demolice bez řádného procesu nebo varování. Domy v oblasti byly zničeny i s majetkem.

Novináři v ohrožení života

Podle pákistánsko-afghánského mezinárodního novinářského fóra je v Pákistánu ohroženo přibližně 200 afghánských novinářů.

„Přestože jsem do Pákistánu vstoupil na základě platného víza a požádal jsem o jeho prodloužení, nemám nic, co bych mohl úřadům ukázat, kdyby se objevily u mých dveří. Poslední dva týdny jsem přestal posílat své děti do školy..."

- afghánský novinář Asad, skrývající se v Pákistánu

Asad se svou rodinou uprchl z Afghánistánu v roce 2021, když byli jeho přátelé a kolegové po nástupu Tálibánu k moci zavražděni. „Jsem na několika seznamech vedených Tálibánem a jsem si jistý, že pokud se vrátím, zabijí mě," řekl.

Ženy žijí v neustálé úzkosti

Amnesty International již více než dva roky dokumentuje drakonické a systémové potlačování práv žen a dívek ze strany Talibanu.

Mnoho žen v afghánských osadách žije v extrémní a neustálé úzkosti. Právnička Moniza Kakar zastupující případy afghánských uprchlíků v Karáčí, uvedla, že „mnoho žen spí zcela zahalených (v závojích), protože se bojí nočních policejních razií ze strany mužských policistů.“

Pákistánské ženy provdané za afghánské uprchlíky také čelí zvýšenému riziku deportace kvůli nedostatku řádných dokladů. Kvůli kulturním a ekonomickým bariérám v Pákistánu ženy často nemají přístup k elektronickým národním průkazům totožnosti.

Afghánští uprchlíci, kteří patří k náboženským menšinám, čelí hrozbě pronásledování po návratu. Aktivista, který pracuje s křesťanskými uprchlickými komunitami, popsal nucené zavření útulku pro křesťanské uprchlické rodiny, ve kterém žilo tucet lidí.

Proč Pákistán masově deportuje afghánské uprchlíky?

Podle vlády opustilo od 17. září zemi více než 170 000 Afghánců, z nichž mnozí žijí v Pákistánu již desítky let. Tamní vláda totiž dala ultimátum všem „neregistrovaným cizincům“, aby Pákistán opustili. Po uplynutí lhůty stanovené pákistánskou vládou na 1. listopadu přešla policie k přímému zadržování uprchlíků, které považuje za „nelegální“, v detenčních centerech.  

Amnesty International je znepokojena naprostým nedostatkem transparentnosti, řádného procesu a odpovědnosti při zadržování i deportacích v uplynulém týdnu. Situaci ještě zhoršily časté případy obtěžování a šikany afghánských uprchlíků.

„Pokud pákistánská vláda okamžitě nezastaví deportace, odepře tisícům ohrožených Afghánců, zejména ženám a dívkám, přístup k bezpečí, vzdělání a důstojnému životu.“

- Livia Saccardi, zástupkyně regionálního ředitele Amnesty International pro kampaně v jižní Asii

Tisíce afghánských uprchlíků jsou využívány jako politické figurky, které mají být vráceny do Afghánistánu ovládaného Tálibánem, jenž potlačuje lidská práva a ohrožuje životy obyvatel. Podle mezinárodních právních závazků by nikdo neměl být vystavován masovým nuceným deportacím.

„Pákistán musí splnit své závazky mezinárodního práva a zajistit bezpečnost a blaho afghánských uprchlíků na svých hranicích, stejně jako okamžitě zastavit deportace, aby se zabránilo další eskalaci této krize. Vláda spolu s UNHCR musí urychlit registraci žadatelů, kteří v Pákistánu hledají útočiště, zejména žen a dívek, novinářů a příslušníků menšinových a etnických komunit, protože čelí zvýšenému riziku,“ uvedla Livia Saccardi.

Jména byla změněna z důvodu ochrany identity