V pořadí již 28. konference OSN o změně klimatu COP 28 (zkr. Conference of Parties of the UNFCCC) letos proběhne od 30. listopadu do 12. prosince. K mezinárodnímu řešení stále zrychlující změny klimatu a souvisejících globálních hrozeb se v Dubaji sejdou zástupci 198 států a dalších smluvních stran. Právě pořádání klimatické konference ve Spojených arabských emirátech ale vzbuzuje řadu obav – jde o jednoho z největších světových producentů fosilních paliv, který navíc masivně porušuje lidská práva.

Spojené arabské emiráty potlačují občanskou společnost, tvrdě omezují svobodu slova a nebojí se ani digitální špionáže a sledování. K tomu nespravedlivě vězní desítky lidskoprávních aktivistů, často v nelidských podmínkách. Mnoho z nich bylo zadrženo pouze kvůli nejasným a vágním obviněním z ohrožení národní bezpečnosti.

Podle zpráv Amnesty mají navíc zástupci této země na summitu vyčleněný jen úzký seznam témat, kterým se mohou věnovat, aby se vyhnuli debatám o plánech na expanzi těžby fosilních paliv nebo porušování lidských práv. Panují proto oprávněné obavy, že klíčové hlasy nebudou na klimatickém summitu vyslyšeny. Lidé všech národností přitom musí mít možnost svobodně apelovat na státy, vládce, korporace i politiky, včetně těch ze Spojených arabských emirátů. Jinak zůstanou efektivní řešení klimatické krize v nedohlednu.

Spojené arabské emiráty patří mezi deset států s největší těžbou ropy. Dlouhodobě také vystupují proti plánům na ukončení využívání fosilních paliv. Tamní fosilní průmyslu totiž vytváří obrovské bohatství pro relativně malý počet korporátních aktérů a jednotlivců, kteří proti klimaticky spravedlivé energetické transformaci vystupují.

Summitu COP28 navíc předsedá ministr průmyslu Sultan Ahmed Al Jaber, který je zároveň generálním ředitelem státní ropné a plynárenské společnosti ADNOC. Jde o do očí bijící střet zájmů, který ohrožuje výsledky a relevanci celého summitu. Ukazuje také rozsáhlý, který fosilní lobby dokázala získat. Amnesty International proto Al Jabera vyzvala, aby z funkce předsedy ADNOC odstoupil.

Zásadním summitem byl COP21 v Paříži v roce 2015, kdy se zástupci zemí dohodly, že se pokusí udržet globální oteplení v tomto století pod 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí. Jen tak je totiž možné odvrátit nejhorší dopady změny klimatu. 

Koncentrace skleníkových plynů, které pocházejí především z výroby a spalování fosilních paliv, však dosahují rekordních hodnot a stále se zvyšují. Podle mezinárodního klimatického vědeckého panelu IPCC se již nyní pohybujeme kolem 1,4 °C a do roku 2100 se světové klima oteplí nejméně o 2,8 °C. Důsledky budou katastrofální. 

K rozsáhlé akci, která by katastrofickým scénářům umožnila předejít, přitom vyzývají vědci už od 80. let. Nespočet mezinárodních summitů a závazků světových lídrů i nadnárodních firem ale dosud nevedl k tomu, aby emise klesaly dostatečně rychle.

Smutným faktem je, že od 70. let minulého století se 90 procent klimatických katastrof odehrálo v rozvojových zemích. A i podle zprávy IPCC z roku 2022 jsou chudé země a oblasti klimatickou krizí v budoucnu ohroženy nejvíce – zejména pobřežní regiony a malé ostrovní státy.  

Třeba Bangladéš může do 2050 ztratit až 70 procent svého území. O své domovy by tak přišlo na 20 milionů lidí. To bude ale jen zlomek těch, kdo budou kvůli klimatu nuceni migrovat. Odhady odborníků předpokládají, že v příštích 30 letech by se na světě mohla pohybovat až 1 miliarda klimatických migrantů. OSN k tomu také předpovídá, že do roku 2050 bude přibližně 5 miliard lidí žít v oblastech, které alespoň jeden měsíc v roce trpí nedostatkem vody. A počet lidí ohrožených povodněmi by mohl stoupnout až na 1,6 miliardy. 

Mnoho zemí bohužel nemá na adaptaci a náhradu škod způsobených klimatickou krizí dostatečné prostředky. Státy s vyššími příjmy mají podle zákona o lidských právech a Pařížské dohodě z roku 2015 však povinnost poskytnout jim podporu.

V roce 2009 bohaté vyspělé státy, které jsou historicky největšími producenty emisí skleníkových plynů, slíbily, že do roku 2020 přispějí rozvojovým zemím na snižování emisí 100 miliard USD ročně. Dosud tento finanční závazek nesplnily. Na loňském summitu COP 27 pak bylo dojednáno vytvoření solidárního fondu. Způsob jeho fungování a správy bude předmětem jednání až na letošním zasedání. 

Každý má právo žít v čistém, zdravém a udržitelném životním prostředí. S prohlubující se klimatickou krizí jsou ale tato práva ohrožena. Změna klimatu vede k nedostatku potravin a zvyšování jejich cen. Nedostatek potravin pak zvyšuje napětí v mnoha částech světa a může eskalovat k vysídlení, migraci a konfliktům, které s sebou nesou další porušování lidských práv. 

Drobní zemědělci, domorodé národy a obyvatelé pobřežních oblastí čelí stoupající hladině moře a silnějším bouřím. Jejich práva na zdraví, život, potraviny a vzdělání jsou už nyní ohrožena. Extrémní horka zvyšují úmrtnost v pečovatelských domech a zdravotnických zařízeních. 

Rychlé a spravedlivé ukončení využívání fosilních paliv je zásadní pro ochranu lidských práv. Mnoho zemí naštěstí již dnes investuje do rozšiřování obnovitelných zdrojů energie. To ale nestačí. Měřitelný dopad na emise by mělo například veřejné financování obnovitelných zdrojů, pokutování znečišťovatelů nebo povinná elektrifikace. V současné době probíhá několik soudních sporů týkajících se změny klimatu a porušování práv, které ukazují právní cesty, jak pohnat státy a firmy k odpovědnosti. Kampaně a klimatický aktivismus zaznamenaly významná vítězství a ukázaly, že tlak občanů na vlády a podniky, aby přestaly investovat do fosilních paliv, nám může pomoci změnit situaci.

Amnesty International zveřejnila kompletní doporučení pro COP28. Více o kliamtick krizi a lidských právech naleznete zde.