Od chvíle, kdy se Tálibán v roce 2021 chopili v Afghánistánu moci, řada odvážných žen nepřestává proti jeho autoritářské vládě protestovat. Mnoho z nich skončilo ve vězení, bylo uneseno nebo vystaveno mučení a jinému špatnému zacházení. Mezi nimi je i obránkyně lidských práv Manizha Seddiqi. 

Ta byla svévolně zadržena jenom proto, že nesouhlasila s tím, že ženám je v zemi zakázáno studovat, účastnit se politického života a že jsou celkově vytlačovány z veřejného života. Nejprve jí tamní bezpečnostní složky unesly 9. října loňskéh roku, o několik týdnů později bylo potvrzeno, že je držena ve vězení. Podle dostupných zpráv se nemůže vidět se svou rodinou, je jí odpírána lékařské péče a její zdravotní stav se zhoršuje. Panují důvodné obavy, že jí hrozí mučení.

Dva roky poté, co titulky světových médií zaplnily zprávy o tvrdém potlačení masových protestů dětí a studentů v Thajsku, pokračují tamní úřady trestání nezletilých obránců lidských práv i nadále. Nespravedlivým obviněním a postihům za pouhé vyjadřování vlastního názoru čelí nejméně 238 nezletilých.

Demonstranti dosud požadovali vzdělávací, politické, ekonomické a sociální reformy. Kritizovali také paternalistický a rigidně konzervativní establishment země. Někteří z nezletilých demonstrantů čelí obvinění ze vzpoury a urážky monarchie, za což jim hrozí několik let ve vězení. Ostatní byli obviněni z porušení pravidel o veřejných shromážděních, která byla stanovena ve výjimečném nařízení souvisejícím s pandemií covid-19, jež bylo mezitím zrušeno. 

Nejméně pět osob je v Íránu odsouzeno k trestu smrti za svou účast na protestech přezdívaných „Woman Life Freedom“. Ty v zemi propukly před několika měsíci poté, co tamní mravnostní policie ubila k smrti dvaadvacetiletou Íránku, která odmítla povinné zahalování hlavy šátkem. K masovým protestům se následně připojily tisíce lidí po celé zemi, demonstrace však byly krutě potlačeny.

Několik protestujících už bylo popraveno a jejich zabití předcházely hrubě nespravedlivé soudní procesy. Ty mnohdy pracovaly s přiznáními samotných demonstrantů, které bezpečnostní složky získaly za pomoci mučení, bití, elektrošoků nebo sexuálního násilí. Tempo poprav v Íránu je v poslední době děsivé – jen v prosinci loňského roku popravily tamní úřady nejméně 115 lidí.

Trest smrti hrozí protestujícím také v Saúdské Arábii. Dvěma mladíkům, Abdullahovi al-Derazimu a Jalalovi Labbadovi, tento krutý a nehumánní trest potvrdil před nedávnem tamní Nejvyšší soud. Rozsudek byl vynesen v tajnosti, aniž by soud informoval jejich právníky nebo rodiny. Oba muži byli odsouzeni za svou účast na protivládních protestech a, stejně jako u mnoha íránských protestujících, se jejich rozsudek opírá o doznání získaná pomocí mučení. V době konání protestů navíc ani jednomu z nich nebylo 18 let. Pokud saúdský král rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrdí, mladíkům už nezbude žádná právní cesta, jak popravě uniknout. 

Domorodí obyvatelé národa Wet’suwet’en na západě Kanady bojují proti dostavbě téměř 700kilometrového plynovodu přes své území. Stavba již znečistila tamní lesy a řeky, ohrožuje proto jejich zdroje potravy a kulturní dědictví. Byla navíc povolena bez souhlasu domorodých obyvatel, a proto je v rozporu s kanadským ústavním právem i mezinárodními lidskoprávními závazky.

Zástupci národa Wet’suwet’en proti stavbě potrubí protestovali, místo spravedlnosti je však čekalo sledování, obtěžování a zastrašování ze strany policie. Jejich pokojné protesty byly zakázány a během několika ozbrojených policejních zátahů byla řada z nich násilně zatčena a nespravedlivě obviněna.