Thuc byl spolu s dalšími třemi spoluobžalovanými v roce 2010 odsouzen za „podporování protivládní propagandy“ kvůli článkům požadujících politické reformy a dodržování lidských práv. Nebyl to však spravedlivý soud, jelikož zahraničním novinářům a jejich příbuzným byl odepřen vstup do soudní síně a mikrofony obžalovaných nefungovaly právě ve chvílích, kdy obhájci chtěli promlouvat v jejich prospěch, nebo když se jeden z obžalovaných snažil informovat o tom, že jejich doznání byla vynucená. Navíc podle očitých svědků lidový soud připravil rozhodnutí za pouhých 15 minut, přečíst ho ale trvalo 45 minut, a tudíž se domnívají, že bylo připraveno ještě před soudem.

V roce 2012 se k případu vyjádřila Skupina OSN pro svévolné zadržování (WGAD) a konstatovala, že zadržením Thuce a jeho tří spoluobžalovaných byla porušena jejich práva na svobodu projevu, která jim zaručuje článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR), jehož je Vietnam smluvní stranou. Ačkoli Thucovi tři spoluobžalovaní byli propuštěni na svobodu, on sám je stále ve vězení.

Ve vězení Thuc čelí velice špatným podmínkám – byly mu zabaveny osobní předměty, v kantýně mu odmíají prodat jídlo a horkou vodu, jídlo, které dostával, nebylo dostatečně výživné a nebylo mu poskytnuto teplé oblečení. Na protest už třikrát držel hladovku, při prvních dvou se dostal až na pokraj smrti. Během poslední hladovky zhubl 8 kg. Dne 14. března byla Thucově rodině umožněna návštěva ve vězení, která přinesla zprávy o tom, že se jeho zdravotní stav od hladovky mírně zlepšil stejně tak jako životní podmínky ve vězení.