Zholia Parsi byla propuštěna 18. prosince 2023, Neda Parwani 14. prosince 2023, Parisa Azada 27. prosince 2023 a Manizha Seddiqi 7. dubna 2024.

Tálibán v období od září do listopadu 2023 svévolně zatkl čtyři prominentní obránkyně lidských práv Parisu Azadu, Nedu Parwani, Zholiu Parsi a Manizhu Seddiqi. Uvězněné ženy neměly během věznění přístup k právníkům ani k pravidelným návštěvám rodiny a hrozilo jim mučení a jiné špatné zacházení. Nebyly přitom obviněny z žádného trestného činu. Rodinní příslušníci Nedy a Zholie byli rovněž zatčeni.

Od ovládnutí Kábulu v srpnu 2021 úřady Tálibánu stále častěji porušují práva žen a dívek a zakazují jim politickou účast i zapojení do veřejného života. Praktiky přijaté tálibánskou správou omezily práva na svobodu projevu, sdružování, pokojné shromažďování, jakož i práva na rovnost a nediskriminaci. Navzdory tomu se mnoho žen odhodlalo proti Tálibánu protestovat, a to v různých afghánských městech včetně Kábulu, Fajzabádu, Herátu a Mazár-i-Šarífu.

Ženy, které organizovaly nebo se účastnily těchto protestů, byly vystaveny nezákonnému použití síly, svévolnému zatýkání a zadržování, nuceným zmizením, mučení a dalším formám krutého, nelidského a ponižujícího zacházení. Za organizování protestů bylo v srpnu 2023 zatčeno nejméně osm členek Hnutí ženské národní jednoty a solidarity. Během demonstrací jsou protestující ženy často vystavovány slovnímu útokům, obtěžování, zastrašování a výhrůžkám ze strany ozbrojených příslušníků Tálibánu, kteří výrazně převyšují počet protestujících a běžně ničí nebo zabavují transparenty, letáky a další informační materiály. Kromě toho byli někteří novináři, kteří o těchto protestech informovali, vystaveni svévolnému zatčení a špatnému zacházení. Amnesty se za propuštění uvězněných žen dlouhodobě zasazovala a byla mimo jiné v kontaktu s rodinnými příslušníky žijící mimo Afghánistán, kteří nám například poskytovali informace o návštěvách rodin obránkyň lidských práv ve vězení.