@ Private
Skvělá zpráva: Za protesty proti posunu hranic jim hrozily vysoké tresty. Teď jsou aktivisté konečně volní!
Článek
Právo na protest Kyrgyzstán publikován 14.6.2024
Přes dvě desítky lidí, zadržených v roce 2022 při protestech kvůli posunutí hranic v Kyrgyzstánu, si vyslechlo osvobozující rozsudek a jsou na svobodě.
V říjnu 2022 schválili političtí představitelé Kyrgyzstánu a Uzbekistánu dohodu o posunutí hranic, díky které Uzbekistán získal kontrolu nad vodní nádrží Kempir-Abad. Lidé se začali obávat, že Uzbekistán omezí nebo zcela zakáže využívání vody z nádrže, což by mělo katastrofální následky pro zemědělce i místní obyvatele.
Při pokojných protestech proti sporné hraniční dohodě bylo zadrženo 27 lidí, včetně lidskoprávní aktivistky Rity Karasartovy a známého novináře Ajdanbeka Akmatova.
Zatčeni byli na základě obvinění z organizování masových nepokojů a hrozily jim až patnáctileté tresty vězení. Někteří byli později propuštěni do domácího vězení, sedmnáct z nich bylo dlouhé měsíce drženo v otřesných podmínkách ve vyšetřovací vazbě v Biškeku. Někteří ze zadržených, včetně Rity, trpěli vážnými zdravotními problémy.
"Osvobození aktivistů v "případu Kempir-Abad" je významným vítězstvím spravedlnosti a lidských práv. Obvinění proti nim byla politicky motivovaná a všichni
prožili dlouhé měsíce nelidského zacházení, včetně nedostatečného přístupu k odpovídající lékařské péči. Nikdo z nich neměl být vůbec obviněn a postaven před soud za pokojné uplatňování lidských práv“, uvedla v reakci na osvobozující rozsudek Marie Struthers, ředitelka Amnesty International pro východní Evropu a střední Asii.
Aktuální petice
OVDOVĚLÁ ŽENA S HENDIKEPEM BOJUJE ZA DŮSTOJNÝ ŽIVOT OSTATNÍCH
„Já jsem Gulzar. Přijde mi normální, že se nestydím za svůj hendikep a motivuju i ostatní lidi s tělesným postižením, aby se nebáli požadovat podmínky pro důstojnou práci a život. Ne každý to ale u nás v Kyrgyzstánu chápe a podporuje...” Gulzar Dujšenová v roce 2002 ochrnula na dolní část těla kvůli dopravní nehodě způsobené opilým řidičem. Rok na to nečekaně zemřel její manžel, a tak se rázem stala jedinou opatrovnicí svých dvou malých dětí. Nikdy to ale nevzdala. Začala se setkávat s dalšími lidmi se zdravotním postižením, kteří pořádali akce v hlavním městě Biškeku. Uvědomili si, že se musí každý den potýkat s bariérami v zaměstnáních, dopravě, pořád někoho žádat o pomoc, snášet neochotu zdravotního personálu při běžných vyšetřeních - zkrátka často vysilující a trapné situace. Gulzar se to snaží změnit tak, aby se lidé s hendikepem aspoň postupně dočkali rovnoprávnosti a nezávislosti: Setkává se se státními úředníky, organizuje školení pro řidiče autobusů nebo pořádá různé akce prostřednictvím sociálních sítí. Sama ale stále řeší ty nejzákladnější problémy - třeba překážky na cestě ke svým vchodovým dveřím. Ale hlavně každý den čelí diskriminaci ve společnosti, kde se od žen neočekává, že budou vystupovat se svými názory a lidé se zdravotním postižením jsou označováni za "invalidy." Ženy a dívky v Kyrgyzstánu stále čelí diskriminaci - kvůli pohlaví obecně, navíc když žijí s nějakým hendikepem. Na jejich stav se často nahlíží jako na nemoc. „Nejdůležitější je přístup obyčejných lidí. Když uvidí, jak se lidé s postižením snaží třeba běžně pracovat a být tak nezávislí na cizí pomoci, pohled se změní a tím se změní i podmínky,” věří dál odhodlaná Gulzar. Změnit přístup ale musí i stát - podpořit Gulzar a její boj za změnu.
Aktuální počet podpisů: 1480
Další zprávy
Marie-Anne Photography
© MIKHAIL KLIMENTYEV/POOL/AFP via Getty Images