Evropa omezuje právo na protest: Amnesty odhaluje rozsáhlou represi a stigmatizaci protestujících
Článek
Právo na protest EU publikován 8.7.2024
V posledních měsících dochází po celé Evropě ke snahám o co největší omezení práva na protest. Státy stigmatizují a kriminalizují mnohé pokusy o vyjádření nesouhlasu a zavádějí bezdůvodná represivní opatření, která omezují shromažďovací právo.
Nový výzkum Amnesty z 21 zemí odhaluje, že napříč kontinentem lze pozorovat systematické uplatňování represivních zákonů, používání zbytečné nebo nadměrné síly, svévolné zatýkání a stíhání, neoprávněná nebo diskriminační omezení a stále častější používání invazivních sledovacích technologií s cílem zabránit občanům, aby veřejně vyjádřili nesouhlas.
„Zpráva Amnesty vykresluje hluboce znepokojivý obraz celoevropského útoku proti právu na protest. Po celém kontinentu úřady očerňují, omezují, odrazují a nezákonně trestají lidi, kteří chtějí pokojně protestovat,“
- Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International
„Pokojný protest hrál v historii klíčovou roli při dosažení mnoha práv a svobod, které dnes považujeme za samozřejmé. Přesto v současnosti po celé Evropě represivní zákony a politiky v kombinaci s neoprávněnými praktikami a zneužíváním sledovacích technologií vytvářejí toxické prostředí, které představuje vážnou hrozbu pro budoucnost práva na shromažďování a účastníky protestů. Bylo by znepokojivé tento vývoj vidět v rámci jedné země. Ale sledovat, jak se represivní opatření šíří celým kontinentem, je naprosto děsivé“, doplnila Callamard.
Policejní dohled, beztrestnost a masové sledování
Zpráva poukazuje na rozsáhlé použití nepřiměřené a/nebo zbytečné síly ze strany policie, včetně použití neletálních zbraní. Nahlášené incidenty vedly k vážným a někdy trvalým zraněním protestujících. Zranění zahrnovala například zlomené kosti nebo zuby
(Francie, Německo, Řecko, Itálie), ztrátu ruky (Francie), ztrátu varlete (Španělsko) a vykloubení kosti, poškození očí a vážné poranění hlavy (Španělsko). V některých zemích použití síly dosáhlo úrovně mučení nebo jiného špatného zacházení a v Belgii, Finsku, Francii, Německu, Itálii, Polsku, Slovinsku, Srbsku a Švýcarsku byla nadměrná síla použita policií dokonce i proti dětem.
Výzkum odhalil případy beztrestnosti nebo nedostatku odpovědnosti policie v mnoha zemích, včetně Rakouska, Belgie, Francie, Řecka, Německa, Itálie, Portugalska, Srbska, Slovinska, Španělska, Švýcarska, Turecka a Spojeného království.
Státy stále více využívají moderní technologie a různé sledovací nástroje k cílenému a masovému sledování protestujících. Monitorování jejich aktivit státním orgánům umožňuje shromažďovat, analyzovat a ukládat data o sledovaných osobách. Několik států začalo protestující hlídat i prostřednictvím různých zákonů. Státy ovšem nezavedly odpovídající ochranná opatření, a data sledovaných osob tak mohou být zneužita.
V Evropě došlo také k výraznému nárůstu používání technologií, které umožňují rozpoznávání obličeje. Tuto technologii v současnosti používají donucovací orgány v 11 zemích a dalších šest států plánuje její zavedení. Využití technologie rozpoznávání obličeje k identifikaci protestujících je masovým sledováním a žádná ochranná opatření nemohou zabránit škodám, které může způsobit. Amnesty International státy vyzývá k úplnému zákazu této technologie.
Démonizace protestů a jejich účastníků
Zpráva poukazuje na znepokojivý trend stigmatizace a delegitimizace protestů a protestujících ze strany úřadů. Vládní představitelé v 21 zemích využívají v souvislosti s protestujícími nepřátelskou rétoriku. Označují je například za „teroristy“, „zločince“, „cizí agenty“, „anarchisty“ a „extremisty“. Tato negativní rétorika má ospravedlnit zavádění stále restriktivnějších zákonů proti demonstrujícím.
Pokojná shromáždění, na nichž občané vyjadřují svůj nesouhlas s vládou, bývají stále častěji vykreslovány jako hrozba pro veřejný pořádek a/nebo národní bezpečnost.
Úřady díky tomu mají falešnou záminku pro zavádění různých omezení a obcházení mezinárodních závazků v oblasti lidských práv.
Démonizující rétoriku vysoce postavení političtí činitelé využívali zejména v souvislosti s protesty, které se konaly s cílem vyjádřit solidaritu obyvatelům Palestiny.
Například britský ministr vnitra tyto demonstrace označil za „pochody nenávisti“, britský premiér je pak přejmenoval na „vládu davu“. Ve Slovinsku tehdejší premiér v roce 2021 řekl protestujícím, aby se „vrátili domů, odkud přišli“, a v roce 2023 tamější úřady vyzvaly sledující na Twitteru (X), aby pořizovali fotografie protestujících, protože by mohli být „teroristi“.
V Německu, Itálii, Španělsku a Turecku pak úřady nejen označovaly klimatické aktivisty jako „ekoteroristy“ nebo „zločince“, ale také proti nim cíleně využívaly protiteroristické předpisy a zákony týkajících se boje proti organizovanému zločinu a ochrany národní bezpečnosti.
Zákony proti protestům a jejich kriminalizace
Státy napříč evropským kontinentem porušují své mezinárodní právní závazky respektovat, chránit a usnadňovat pokojná shromáždění, odstraňovat překážky jejich konání a vyvarovat se neoprávněných zásahů do práva na pokojné shromáždění.
Ačkoli všech 21 zemí zkoumaných ve zprávě ratifikovalo klíčové lidskoprávní nástroje chránící právo na pokojné shromáždění, mnohé z nich neimplementovaly mezinárodní a regionální ustanovení do domácího práva. To – spolu s přijímáním represivních nových zákonů, plošných omezení a utiskujících požadavků – vytváří pro protesty stále nepřátelštější prostředí.
V posledních letech vlády evropských států na protesty uvalily plošná omezení. Zpráva Amnesty International ukazuje, že důvody, které úřady pro tato omezení uváděly, byly často neopodstatněné. V souvislosti s potlačením práva na protest se vlády odvolávaly na nutnost ochránit „národní bezpečnost“ a zachovat „veřejný pořádek“.
Tyto argumenty byly k zamezení konání protestů v nedávných měsících napříč kontinentem použity i v souvislosti s pokojnými shromážděními, jejichž cílem bylo vyjádřit solidaritu obyvatelům Palestiny. Zamezení těmto pokojným protestům odporuje zásadám zákonnosti, nezbytnosti a přiměřenosti a zároveň posiluje rasové předsudky a stereotypy. V několika zkoumaných zemích byly protesty vyjadřující solidaritu Palestincům terčem úřadů kvůli užívání určitých hesel a symbolů. Demonstranti, kteří se na shromážděních se zakázanými hesly nebo symboly objevili, byli často násilně napadáni policií.
V mnoha zkoumaných státech jsou organizátoři protestů povinni úřady informovat o tom, že mají v plánu taková shromáždění uspořádat. V případě nesplnění této povinnosti čelí správním a/nebo trestním postihům.
Oznamovací povinnost je zásahem do lidských práv a státy ji často využívají způsobem, který podle mezinárodních norem není ospravedlnitelný. O povolení k pořádání demonstrace jsou organizátoři demonstrací nuceni žádat ve 4 zemích– Belgii, Lucembursku, Švédsku a Švýcarsku.
Nesplnění povinnosti předem oznámit protest (nebo nepodání žádosti o jeho povolení) bylo několikrát použito k označení shromáždění za „nezákonné“, což úřadům následně umožnilo nařídit jeho rozpuštění, zatčení účastníků a uvalení trestních sankcí na organizátory a účastníky demonstrace.
V některých zemích jsou organizátoři během konání akce ze zákona povinni nejen udržovat pořádek a bezpečnost, ale také plně hradit nebo alespoň přispět na náklady spojené s veřejnými službami (čištění ulic, kontrolu bezpečnosti a poskytování pohotovostních služeb). Zároveň mohou být odpovědní za chování všech účastníků shromáždění a ručí, že uhradí případné náklady spojené s chováním demonstrantů.
V 8 zemích dále na určitých místech protesty nebudou nikdy povoleny. Jedná se o
okolí vládních budov, parlamentu a dalších veřejných budov. Čtyři země uvalily plošné zákazy v určitých časových obdobích a několik zemí zavedlo omezení související s „obsahem“ protestů. Ti, kdo tato pravidla poruší, budou postihnuti administrativními a trestními sankcemi.
Cílení na občanskou neposlušnost
Přestože je pokojná občanská neposlušnost – úmyslné porušování zákona z důvodu svědomí – chráněna právem na pokojné shromažďování, státy ji stále častěji označují za „ohrožení“ veřejného pořádku a/nebo národní bezpečnosti a reagují na ni stále tvrdšími opatřeními. Mezi ta patří například zbytečné rozhánění protestů ze strany policie, použití nepřiměřené síly, zatýkání na základě zákonů, jejichž znění není jasné, přísná trestní obvinění a sankce, jež zahrnují i tresty odnětí svobody.
V Německu, Itálii a Spojeném království existují preventivní ustanovení, která umožňují zakázat lidem vstup na určitá místa nebo se účastnit určitých budoucích aktivit – a v některých případech je dokonce i zadržet – aby se zabránilo jejich účasti na pokojných shromážděních.
Zmrazující efekt a diskriminace
Nahodilé masové sledování, tvrdá policejní opatření, zatěžující předpisy a riziko trestních sankcí vyvolávají strach a odrazují občany od účasti na pokojných shromážděních.
Tento "zmrazující efekt" neúměrně dopadá na lidi z rasových a marginalizovaných skupin, kteří jsou již nyní ze strany státních úředníků vystaveni vyššímu riziku násilí, nerovnosti, rasové a jiné diskriminace. Těmto osobám je kladena řada překážek k účasti na pokojných shromážděních, a proto jsou častěji vystaveni omezením a represím.
V několika zemích ovlivnila (vnímaná) identita organizátorů a účastníků protestů, stejně jako důvody, kvůli kterým se mobilizují, podobu omezení, která úřady zavedly. Zdá se, že mnoho zemí rozlišuje mezi různými protestními hnutími, skupinami a důvody zcela diskriminačním způsobem. Například omezení uvalená na protesty organizované rasově orientovanými skupinami, LGBTI osobami a migranty, žadateli o azyl nebo uprchlíky či na protesty organizované v solidaritě s nimi byla odůvodněna závěry založenými na rasových a genderových stereotypech, které jsou projevem institucionálního rasismu, homofobie, transfobie a dalších forem diskriminace.
V Německu byly demonstrace plánované na oslavu palestinské Nakby v Berlíně v letech 2022 a 2023 preventivně zakázány na základě diskriminačních stereotypů o očekávaných účastnících, které policie charakterizovala jako osoby „náchylné k násilí“. V Polsku a v Turecku zažívají LGBTI osoby již řadu let zvýšenou míru diskriminace i obtěžování ze strany úřadů.
„Právu na protest v Evropě hrozí smrt tisíci řezy, přičemž lidé, kteří vyjdou do ulic, čelí lavině stále větších represí, trestním sankcím, násilí ze strany státu, diskriminaci a všudypřítomnému dohledu. Navzdory těmto útokům však lidé stále protestují, aby si nejen zachovali svá těžce vybojovaná práva, ale také, aby si zajistili práva nová,“
-Catrinel Motoc, vedoucí kampaně v evropské regionální kanceláři Amnesty International
„Namísto omezování pokojných protestů a trestání těch, kteří vyjdou do ulic, musí státy v celé Evropě zcela přehodnotit svůj přístup. Protesty by měly být spíše usnadňovány, než zakazovány a represivní síť přijatých zákonů musí být reformována tak, aby byla v souladu s mezinárodními závazky v oblasti lidských práv“, dodala.
Pozadí
Zkoumanými zeměmi jsou Rakousko, Belgie, Česko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Srbsko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a Spojené království.
Projekt je součástí celosvětové kampaně Amnesty International Protect the Protest, jejímž cílem je obhajovat právo na protest po celém světě.
Aktuální petice
Kvůli ochraně půdy před výstavbou plynovodu jim hrozí vězení. Pomozte obyvatelům národa Wet’suwet’en podpisem petice
Původní obyvatelé národa Wet’suwet’en chrání půdu a vodstvo svých předků před výstavbou plynového potrubí. Kvůli svému nesouhlasu se stavbou jsou sledováni, obtěžováni a zastrašováni kanadskou policií. Několik z nich čeká soud, nebo dokonce vězení. Úřady musejí stáhnout veškerá obvinění proti pokojným protestujícím, kteří pouze využili svá práva na svobodu projevu a shromažďování.
Aktuální počet podpisů: 1503 Náš cíl: 3000
Další zprávy
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International