Výzkumná zpráva s názvem Nemůžeme dýchat, a teď dokonce ani sportovat: Porušování lidských práv ve Francii prostřednictvím zákazu nošení hidžábu během sportovních aktivit byla vydána několik dní před začátkem olympijských a paralympijských her v Paříži a poukazuje na systémovou diskriminaci muslimek a pokrytectví francouzských úřadů i Mezinárodního olympijského výboru.

Mezinárodní olympijský výbor, i přes opakované výzvy k zásahu, odmítl zákaz řešit s odůvodněním, že „svoboda náboženství je různými státy interpretována různě“. Tento problém má však ve Francii širší dopad než jen omezení účasti na olympijských hrách. Zákaz nošení hidžábu platí pro několik sportů, včetně fotbalu, basketbalu a volejbalu, na profesionální i amatérské úrovni. To znamená, že mnoho muslimských žen nejenže nemůže sportovat, ale také nikdy nebude mít potřebné příležitosti k dosažení olympijské úrovně. Tento zákaz odporuje pravidlům mezinárodních sportovních organizací, jako jsou FIFA, FIBA a FIVB. Amnesty International zdůraznila, že Francie je jedinou evropskou zemí, která zakotvila zákaz nošení hidžábu v zákoně nebo sportovních předpisech.

Dodala, že diskriminační pravidla porušují lidská práva muslimských žen a dívek a mají devastující dopad na jejich zapojení do sportovních aktivit.

Zákaz nošení hidžábu během sportovních aktivit způsobuje ponížení, trauma a strach, což vede k tomu, že mnoho žen a dívek přestává sportovat, nebo hledá příležitosti v jiných zemích. Tímto zákazem jsou ohroženy všechny aspekty jejich života, včetně duševního a fyzického zdraví.

Basketbalistka Hélène Bâ, která kvůli zákazu nemůže hrát od října 2023, pro Amnesty International uvedla, že zákaz je „jasným porušením olympijské charty, hodnot a ustanovení a porušením našich základních práv a svobod... Myslím, že to bude pro Francii ostudný moment“. Další sportovkyně pod přezdívkou „B“ situaci okomentovala slovy: „Je to smutné. A je ostudné, že v roce 2024 bráníme lidem plnit sny jen kvůli kusu látky."

Podle mezinárodního práva nejsou státní neutralita nebo sekularismus („laїcité“) legitimními důvody pro omezování svobody projevu a/nebo náboženského vyznání. Přesto francouzské úřady zneužívají princip laïcité k ospravedlnění zákonů a politik, které nepřiměřeně postihují muslimské ženy a dívky. To vše se děje na pozadí dvacetileté legislativní kampaně prostřednictvím tzv. šátkových zákonů z let 2004 a 2011, které regulují odívání muslimských žen ve Francii a jsou podníceny předsudky, rasismem a genderově podmíněnou islamofobií.

Founé Diawara, spolupředsedkyně komunity Les Hijabeuses, která sdružuje mladé muslimské dívky hrající fotbal, pro Amnesty International uvedla: „Náš boj není politický ani náboženský, ale soustředí se na naše lidské právo sportovat.“ Anna Błuś z Amnesty vyzývá: „Žádný politik by neměl diktovat, co žena smí nebo nesmí nosit, a žádná žena by neměla být nucena volit mezi sportem, který miluje, a svou vírou, kulturní identitou nebo přesvědčením.Ještě není pozdě, aby francouzské úřady, sportovní federace a Mezinárodní olympijský výbor udělaly správnou věc a zrušily všechny zákazy nošení hidžábu během sportovních aktivit, a to jak na letních olympijských hrách, tak ve všech sportech na všech úrovních.“

Členové Sport & Rights Alliance a Basket Pour Toutes zveřejnili 11. června dopis adresovaný Mezinárodnímu olympijskému výboru, v němž požadují, aby veřejně vyzval sportovní orgány ve Francii ke zrušení zákazu nošení hidžábu během sportovních aktivit, a to nejen na letních olympijských hrách v Paříži, ale plošně. Mezinárodní olympijský výbor na dopis odpověděl 18. června.