Situace žen se pod taktovkou armády za poslední rok spíše zhoršila. Nejvyšší rada ozbrojených sil, která nyní stojí v čele země, zrušila zákon zaručující ženám určitý počet křesel v parlamentu. Tento zákon byl schválen ještě za vlády prezidenta Mubaraka a jeho manželka Suzanne Mubaraková stála v čele vládní Národní rady pro práva žen. Ženy zvolené do parlamentu byly výhradně z Mubarakovy Národně demokratické strany. Díky této zkušenosti si mnozí Egypťané spojují hnutí za práva žen s minulým režimem. Nepříznivá reakce, s níž se boj za práva žen setkal, je dál vyživována zakořeněnou diskriminací, které ženy v Egyptě čelí již po desetiletí. Ženy jsou vyřazeny z rozhodovacího procesu téměř na všech úrovních.

V březnu 2011 příslušníci armády pozatýkali řadu demonstrantů kempujících na káhirském náměstí Tahrir. Bylo mezi nimi zhruba dvacet žen a dívek. Tyto aktivistky byly po zatčení mučeny, vystavovány elektrickým šokům a mláceny. Ve snaze je diskreditovat byly dokonce podrobovány tzv. „testům panenství”. V případě negativního výsledku jim bylo vyhrožováno obviněním z prostituce. Jednou z nich byla i Samira Ibrahimová, která se jako jediná odvážila vzepřít a podala vojenskému prokurátorovi oficiální stížnost za sexuální napadení. Od snahy zjednat nápravu se nenechala odradit ani výhružnými anonymními telefonáty. Samira se bránila nejen soudní cestou, ale také veřejně vypověděla o násilí a ponížení, kterému byla v době svého zatčení podrobena. Existují svědectví, že k „testům panenství” docházelo již dříve, ale až do této doby se žádná žena neodvážila vyjít s obviněním na veřejnost. V zemi, kde znásilnění znamená pro ženu společenské zostuzení, je takový krok velmi riskantní.

Členové Nejvyšší rady ozbrojených sil opakovaně popřeli, že k „testům panenství” došlo. Později však vysoce postavený generál a člen Nejvyšší rady ozbrojených sil přiznal, že se „testy panenství” prováděly proto, aby se armáda chránila před případným obviněním ze znásilnění. „Testy panenství” jsou nejen porušením rovnoprávnosti žen a dívek, ale rovnají se mučení. Nejvyšší rada ozbrojených sil slíbila, že vyšetří, zda k násilí na zatčených ženách skutečně došlo. Vyšetřování případu Samiry Ibrahimové probíhalo mnoho měsíců bez jakéhokoli výsledku. Jakmile bylo zřejmé, že armáda případ nevyšetří, podali obhájci lidských práv jejím jménem dvě žaloby. Jedna požadovala zákaz „testů panenství” a druhá vinila důstojníka armády ze sexuálního napadení. V prosinci 2011 soud první žalobě vyhověl a zakázal další provádění „testů panenství”.

Soudní zákaz této ponižující procedury není vítězstvím jen pro Samiru Ibrahimovou, ale pro všechny egyptské ženy a pro hnutí za práva žen obecně. Její odvaha je inspirující a vítězství může dodat odvahu dalším. Toto soudní rozhodnutí má také širší rozměr, neboť jde o první případ, kdy se civilní soud postavil armádě.

Skutečností ovšem je, že diskriminace žen v Egyptě přetrvává ve všech oblastech života. Komise pro odstranění všech forem diskriminace žen vyjádřila obavy týkající se zejména diskriminačních ustanovení v kodexu rodinného práva a v trestním řádu, a vyzvala egyptskou vládu, aby učinila reformu v těchto oblastech svou prioritou. Komise také upozornila na nedostatečnou znalost práv žen v Egyptě obecně, ale i v justici. Vyzvala k celkové nápravě a především k usnadnění přístupu žen k soudům. Nejvyšší rada ozbrojených sil dodnes neučinila žádné kroky ke zlepšení postavení žen. Právě naopak. Tím, že vyřadila ženy z reformního procesu a podrobila aktivistky vynuceným “testům panenství”, vyslala signál, že ženy nemají v egyptské společnosti rovnocenné postavení.