Interrupce, tedy umělé přerušení těhotenství, je běžným medicínským zákrokem. Po celém světě ho ročně vyžadují miliony žen a dívek*. V některých zemích je tato procedura dostupná, v jiných však těhotné čelí stigmatizaci, zákazům a překážkám. Mnoho žen je proto nuceno vyhledat a podstoupit interrupci nelegálně – často v improvizovaných a nebezpečných podmínkách. Odhaduje se, že každý rok se uskuteční 25 milionů nebezpečných potratů, z nichž velká většina je v rozvojových zemích. Často mohou vést k fatálním následkům, jako je úmrtí či vážné zranění matky. 

Svět má dnes za sebou 60 let pokroku na poli přístupu k bezpečným interrupcím a podle řady výzkumů má její legalizace podporu většiny veřejnosti v zemích globálního severu i jihu. Navzdory tomu v řadě států dnes tlak proti interrupcím sílí. A objevují se zákony, které přístup k nim ztěžují, a to od podmínečných omezení až po úplné zákazy. V některých zemích, jako je Rovníková Guinea a Zambie, je za interrupci či napomáhání k ní udělováno dokonce doživotní vězení. K omezování práv žen na interrupci ale dochází i v zemích, které jsou nám mnohem blíž. 

Nejen ženy, které interrupci podstoupí, ale i ti, kteří jim pomáhají, čelí často útokům a perzekucím. V některých zemích, jako je Polsko, Spojené státy, či Maroko, je interrupce i pomoc k ní kriminalizována.  

Právě Polskem, kde jsou interrupce povoleny jen ve velmi specifických případech, nedávno otřásl případ aktivistky Justyny Wydrzyńské. Jednoho dne se na ni obrátila s prosbou o pomoc žena, která čekala dítě se svým násilnickým partnerem. Justyna ji proto poskytla vlastní potratové pilulky, které jsou v jiných zemích Evropy legální. Manžel ženy ale vše nahlásil na policii a Justyna byla odsouzena k osmi měsícům veřejně prospěšných prací.  

Dokonce i v evropských zemích, kde je interrupce legální, čelí ženy překážkám a stigmatizaci. A to zejména kvůli náboženskému a konzervativnímu založení tamní společnosti. Například v Severním Irsku se opakovaně stalo, že zdravotnický personál odmítl interrupci provést kvůli vlastnímu náboženskému přesvědčení. To spolu s omezenou dostupností zdravotnických služeb nutí mnoho tamních žen cestovat za interrupcí do sousední Anglie. Pro řadu z nich je však taková cesta však finančně nedostupná. 

Amnesty věří, že každý člověk by měl mít právo svobodně rozhodovat o svém těle a své budoucnosti. Právo na interrupci jasně vyplývá z práva na lékařskou péči, které lidem zaručuje Všeobecná deklarace lidských práv již od roku 1948. 

Nová kampaň Amnesty chce proto mobilizovat lidi po celém světě a dát najevo, že právo na bezpečné interrupce je lidské právo. Do naší kampaně se můžete zapojit různými způsoby – vyberte si na našem Instagramu některou z 10 výzev a dejte světu najevo, že vám tlak na omezování interrupcí není lhostejný.  

„Vzhledem k rozšířeným protipotratovým narativům a protipotratové politice a legislativě, která se v některých zemích prosazuje, se musíme ozvat. Jak v zájmu těch, kteří potřebují interrupční péči, tak těch, kteří ji poskytují. Naše solidarita a podpora musí být hmatatelná, jednoznačná a viditelná,“ sdělila k zahájení kampaně Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International. 

Amnesty se tématu práva na interrupce věnuje dlouhodobě. Jen za poslední rok jsme vydali několik zpráv, které se mapují porušování práva na interrupci, včetně dekriminalizace potratů v Maroku, překážek v přístupu k interrupcím v Severním Irsku a nedostatečnou obranu těch, kdo přístup k tomuto lékařskému zákroku chrání. Naše nedávná zpráva pak popisuje, častou cenzuru a ztížení přístupu k obsahu souvisejícího s interrupcemi na sociálních platformách jako Facebook, Instagram a TikTok, stejně jako pozastavování účtů některým aktivistickým organizacím.