V rámci snah o upevnění své kontroly usilují ruské úřady o znovuotevření škol na okupovaných územích a vyžadují plnou spolupráci zbývajících ukrajinských pedagogů. 

„Ukrajinští učitelé na územích okupovaných Ruskem čelí výhrůžkám a nátlaku, aby byli donuceni pracovat proti své vůli. Ocitají se před obtížným rozhodnutím: buď opustit vše a uprchnout, nebo se podřídit vzdělávacímu systému, který usiluje o indoktrinaci dětí, včetně ospravedlňování ruské agresivní války,“ uvedla Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International. 

„Setrvání na okupovaných územích a odmítnutí zapojit se do místního vzdělávacího systému je prakticky nemožné. Učitelé, kteří neprojevují loajalitu ani nespolupracují s okupačními orgány, čelí únosům, výhrůžkám a psychickému i fyzickému násilí. Je nezbytné, aby tato závažná porušení lidských práv byla důkladně zdokumentována a vyšetřena vnitrostátními i mezinárodními orgány a experty. Zároveň je klíčové, aby osoby odpovědné za tyto zločiny byly postaveny před spravedlnost a nesly plnou odpovědnost za své činy,” dodala Callamard.

Skrývání své profese ve strachu z represí

Učitelé, s nimiž Amnesty International hovořila, uvedli, že je ruské okupační úřady cíleně vyhledávají a vyvíjejí na ně tlak, aby neprodleně znovu otevřeli školy a vrátili se na svá pracovní místa. S cílem vyhnout se pozornosti okupačních sil skrývají tito lidé své povolání. 

Světlana, osmatřicetiletá učitelka ukrajinského jazyka a literatury z Mykolajivské oblasti, řekla: „Měla jsem velký strach, že zjistí, že jsem učitelka, a to především vzhledem k tomu, co vyučuji. Učitelé ukrajinského jazyka a historie byli pro ně jedni z největších nepřátel. Své děti jsem proto poučila, že musí každému, kdo se bude ptát, říci, že jsem pracovala ve škole jako uklízečka.“ 

Stejně tak čtyřicetiletá učitelka dějepisu Olha z Charkovské oblasti vyjádřila své absolutní zděšení, když její domov prohledali ruští vojáci. „Jednoho dne přišli Rusové prohledat můj byt. S obavami jsem čekala, zda nenajdou učebnice dějepisu, mapy a veškerou mou ukrajinskou historickou literaturu, kterou jsem měla ukrytou,“ vzpomíná Olha. „Viděla jsem na vlastní oči, jak ruští vojáci plenili naši školu. První, co udělali, bylo, že spálili všechny ukrajinské knihy, státní symboly a mapy.“ Učitelka rovněž popisuje svůj strach, že ji její kolegové, kteří nastoupili do znovuotevřené školy, udají.

Donuceni ke spolupráci

Po invazi na Ukrajinu a následném totálním rozvratu civilního života bylo cílem ruských okupačních orgánů znovu otevřít školy do září 2022 ve všech nově obsazených regionech. Začaly tím, že v květnu 2022 svolaly všechny zbývající pedagogické pracovníky v okupovaných oblastech na schůzky a naléhaly na ně, aby znovu začali pracovat. 

Ředitelka školy Oksana z Chersonské oblasti popsala Amnesty International jedno takové setkání: „Tři hodiny se mě snažili přesvědčit. Nevyhrožovali mi, ale vyvíjeli na mě psychický nátlak. Bylo mi sděleno, že Chersonská oblast je navždy součástí Ruska a že se Ukrajina vzdala boje za naši svobodu. Slibovali mi dobrý plat a varovali mě, že dříve či později budu muset souhlasit s prací pro ně, protože bez příjmu nepřežiji. Vydírali mne také citově  - řekli mi, že když odmítnu pracovat, zradím svoje děti". 

Těm, kteří odmítli spolupracovat, bylo doporučeno, aby podali výpověď. Ani to však nevedlo k ukončení nátlaku. Zástupci okupačních správ, dosazených ruskými silami, opakovaně a neočekávaně navštěvovali učitele, kteří se rozhodli odejít, a to i několikrát týdně. Během těchto návštěv jim vyhrožovali trvalou nezaměstnaností, odepřením sociálních dávek a zdravotní péče, a také zařazením na takzvané „černé listiny,“ které by jim znemožnily opustit okupované území. 

Šestapadesátiletá učitelka Tatiana ze Záporožské oblasti řekla Amnesty, že krátce poté, co odmítla návrat do zaměstnání, ji kontaktovala jedna z jejích bývalých kolegyň. „Upozornila mě, že si neuvědomuji závažnost svého rozhodnutí. Řekla, že budu nucena kopat zákopy na frontě, zařadí mě na 'černou listinu' a hrozí mi, že přijdu o svůj dům. Ve vesnici se začaly šířit pomluvy, že jsem zradila své studenty. Někteří lidé mi dokonce doporučili, abych raději nevycházela z domu, protože bych mohla čelit nepříjemnostem,“ uvedla Tatiana. 

Tatiana uprchla do oblasti pod kontrolou ukrajinské vlády. Následně do jejího domu vnikli ruští vojáci, kteří ještě téhož dne vyslýchali jejího manžela, aby zjistili, kde se nachází.

Vyhrožování, bití, vydírání a únosy

Když sliby vysokých platů a povýšení nebo citové vydírání a výhrůžky nepřiměly učitele ke spolupráci, uchýlili se okupanti k fyzickému násilí a únosům. 

Oleksandr, čtyřiačtyřicetiletý ředitel školy a učitel zeměpisu ze Záporožské oblasti, se podělil o děsivou zkušenost s únosem a bitím ozbrojenci za to, že odmítl pokračovat v práci. „Krátce poté, co jsem odmítl spolupracovat, přišli do mého domu čtyři ozbrojení muži. Dva mě popadli a odvedli do auta. Bili mě puškami. Další dva muži zůstali s mou ženou. Odvezli mě na školní dvůr a znovu mě začali mlátit. Nadávali mi do fašistů a nacistů. Požadovali, abych přišel na nějakou akci ve škole a... „podpořil“ provoz školy a pózoval na fotografiích s ruskými státními symboly. Tyto fotografie chtěli později použít [k vydírání] jako důkaz mé spolupráce a podpory okupace. Vyhrožovali mi, že tyto fotografie budou ukrajinským úřadům stačit k tomu, aby dokázaly mou podporu okupace a zavřely mě do vězení.“ Ráno Oleksandr obdržel „upomínkový telefonát“ od jednoho z únosců. Neměl jinou možnost než se akce zúčastnit. 

Stojíme za ukrajinskými pedagogy a pedagožkami a chceme upozornit na jejich nelehké postavení právě u příležitosti Mezinárodního dne učitelů. Amnesty International se od počátku ruské invaze na Ukrajinu snaží dokumentovat válečné zločiny a další porušování mezinárodního humanitárního práva. Všechny dosud zveřejněné výstupy najdete TADY.