Výzkumná zpráva Amnesty s názvem Ohlušující ticho dokumentuje, jak jsou ukrajinští váleční zajatci a civilisté zajatí Ruskem od února 2022 úmyslně odříznuti od okolního světa, často na celé roky. Nedostatek transparentnosti ohledně jejich osudu umožňuje pokračování mučení a jiného špatného zacházení ve vazbě, včetně nezákonných poprav válečných zajatců, a to zcela beztrestně.

„Mučení probíhá v naprosté izolaci od okolního světa, kdy jsou oběti zcela vydány na milost svým věznitelům. Nejde o ojedinělé incidenty – jedná se o systematickou politiku, která porušuje všechny zásady mezinárodního práva.“

Přesný počet vězněných Ukrajinců není znám, ale pravděpodobně se jedná o tisíce vojenských i civilních osob, které jsou v současnosti drženy v Rusku a na okupovaných územích Ukrajiny.

Většina ukrajinských válečných zajatců je držena v izolaci, přičemž jejich rodiny dostávají jen minimum informací nebo žádné zprávy o jejich osudu a místě pobytu.

Současně ruské úřady úmyslně brání mezinárodním organizacím v přístupu k zajatcům, čímž je záměrně vyřazují z ochrany mezinárodního práva. Prodloužené držení v izolaci může představovat nelidské zacházení.

Olena Kolesnikava, jejíž manžel byl zajat v červenci 2024, uvedla, že veškeré informace o jeho osudu jsou neoficiální a nepotvrzené: „Nevím, kde hledat svého manžela a kam mu psát dopisy. Tato černá tma nevědomosti mě zabíjí,“ řekla Amnesty International.

Desítky tisíc Ukrajinců jsou podle ukrajinských úřadů označeni jako „zmizelí za zvláštních okolností“. Mnozí z nich jsou pravděpodobně ve vazbě, zatímco jiní mohli být zabiti.

V některých případech Rusko přiznalo zajetí jednotlivých válečných zajatců tím, že o nich informovalo Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC), jak to vyžaduje mezinárodní právo. Nicméně je pravděpodobné, že o stovkách nebo tisících dalších válečných zajatců Rusko ICRC vůbec neinformovalo.

Kristyna Makarčukava viděla svého manžela Volodymyra v ruské televizi, kde popisoval, jak byl zajat. Navrátilý válečný zajatec, který Volodymyra osobně znal, jeho rodině potvrdil, že je v zajetí. Přesto Rusko jeho věznění oficiálně nepotvrdilo.

Rusko dlouhodobě využívá svévolná zatýkání, mučení a nucená zmizení k zastrašování civilního obyvatelstva na okupovaných územích. Takové činy představují zločiny proti lidskosti.

Amnesty International zdokumentovala hrůzné příběhy mučení a odmítání lékařské péče v ruském zajetí.

„Začali mě mučit hned. Bili mě elektrickými paralyzéry, těmi speciálními obušky, bylo to strašně bolestivé. Viděl jsem, jak chlapi začali umírat. Jejich srdce to prostě nevydrželo,“ vypověděl Volodymyr Ševčenko, bývalý válečný zajatec, který strávil více než dva roky v ruském zajetí.

Serhi Koroma, další bývalý ukrajinský válečný zajatec, který byl před zajetím těžce zraněn, uvedl, že dostal pouze jednorázově antiseptikum a pak ho nechali, aby se uzdravil nebo zemřel.

Činy Ruska hrubě porušují Ženevské úmluvy, které válečným zajatcům zaručují právo na pravidelnou korespondenci, přístup k lékařské péči a návštěvy mezinárodních organizací.

Amnesty International vyzývá Rusko, aby okamžitě ukončilo kampaň mučení, nucených zmizení a izolace ukrajinských zajatců. Ruské úřady musí také informovat příslušné orgány o statusu všech válečných zajatců a umožnit neomezený přístup mezinárodním humanitárním organizacím. Rusko musí také zajistit dostatečnou lékařskou péči všem Ukrajincům v zajetí a přímo repatriovat vážně nemocné a zraněné válečné zajatce, včetně zřízení smíšených lékařských komisí. Nezákonně zadržovaní civilisté musí být propuštěni.

„Mezinárodní společenství by mělo využít proti Rusku veškerý svůj vliv a nástroje, včetně univerzální jurisdikce, k zastavení těchto ohavných zločinů a zajištění spravedlnosti,“ řekla Agnès Callamard.

„Bez spravedlnosti bude utrpení ukrajinských válečných zajatců, civilistů a jejich rodin jen narůstat,“ uzavřela.