Milice Rapid Support Forces (RSF) během dvou let občanské války v Súdánu spáchaly rozsáhlé sexuální násilí vůči ženám a dívkám – s cílem ponižovat, ovládnout a vyhánět civilní obyvatelstvo. Podle nové zprávy Amnesty International jejich činy – včetně znásilnění, hromadných znásilnění a sexuálního otroctví – představují válečné zločiny a možné zločiny proti lidskosti.

Zpráva s názvem „Znásilnili nás všechny: Sexuální násilí na ženách a dívkách v Súdánu“ zdokumentovala případy, kdy bojovníci RSF znásilnili nebo hromadně znásilnili 36 žen a dívek ve věku od 15 let v provincích Darfúr, Džazíra, Chartúm a Níl – mezi dubnem 2023 a říjnem 2024. Oběti zažívaly i mučení, bití, zmrzačení a vraždy. V jednom případě vojáci matce násilím vyrvali dítě z náručí, aby ji mohli znásilnit. Jiná žena byla měsíc držena jako sexuální otrokyně v domě v Chartúmu.

„Útoky RSF na ženy a dívky v Súdánu jsou odporné a brutální. Jsou vedeny s cílem maximálně ponižovat. Bojovníci RSF se civilistům – a především ženám – mstí s nepředstavitelnou krutostí,“ říká Deprose Muchena, ředitel Amnesty International pro lidskoprávní dopad v regionu. „Mezinárodní společenství musí konečně jednat – zastavit tok zbraní do Súdánu, donutit vedení RSF ukončit sexuální násilí a postavit pachatele, včetně nejvyšších velitelů, před spravedlnost.“

Válka bez slitování: 11 milionů lidí na útěku

Občanská válka mezi RSF a Súdánskými ozbrojenými silami (SAF) vypukla v dubnu 2023 a už si vyžádala desítky tisíc obětí. Z domovů vyhnala více než 11 milionů lidí – nejvíce v současnosti na světě. Válčící strany se dopouštějí závažného porušování mezinárodního humanitárního práva, včetně sexuálního násilí.

Pro potřeby zprávy Amnesty vyslechla 30 osob, převážně obětí a jejich blízkých v uprchlických táborech v Ugandě. Všechny ženy a svědci označili jako útočníky členy RSF. Mnoho napadení se odehrálo před dalšími vojáky, svědky či oběťmi, což naznačuje, že pachatelé necítili žádnou potřebu skrývat své zločiny a nebáli se následků.

Milice RSF na výzvy Amnesty k vyjádření nereagovala.

„Nejhorší den mého života“: svědectví přeživších

Každá z napadených žen popisovala útok jako moment, který jim zničil život. Všechny musely opustit domov.

V Njale v Jižním Dárfúru svázali vojáci ženu ke stromu a jeden ji znásilnil, zatímco ostatní přihlíželi. „Byl to nejhorší den mého života,“ řekla.

V Madani v Džazíře tři členové RSF hromadně znásilnili ženu před její 12letou dcerou a švagrovou. „Bylo to nesmírně ponižující. Cítím se zlomená,“ svěřila se Amnesty.

Mnoho obětí bylo napadeno, protože je RSF podezřívala z podpory SAF. Zdravotnice popsaly, jak byly znásilněny, pokud nedokázaly zachránit zraněné vojáky. Jedna sestra uvedla, že ji 13 vojáků uneslo, donutilo ošetřovat raněné a poté ji hromadně znásilnili, až upadla do bezvědomí.

Sexuální otroctví a vraždy

Amnesty zaznamenala i případy sexuálního otroctví – např. žena držená v domě v Chartúmu měsíc, každý den znásilňována. Další ženy popsaly, že odmítnutí vedlo k bití, mučení nebo i smrti. V jednom případu voják RSF zabil jedenáctiletého chlapce, který se snažil chránit svou matku.

„Rozsah sexuálního násilí je obrovský – a případy mezi uprchlicemi představují jen zlomek skutečného počtu obětí,“ varuje Deprose Muchena. „Útoky RSF na civilisty jsou zbabělé a ostudné. Každý stát, který jim dodává zbraně, sdílí tuto hanbu.“

Selhání světa: ženy bez pomoci a spravedlnosti

Zatímco ženy čelí bezpráví, mezinárodní reakce je žalostná. Oběti neměly přístup k lékařské péči, nehlásily útoky kvůli bojům, strachu ze stigmatizace nebo pomsty. Mnohé trpí chronickými bolestmi, nepravidelnou menstruací, poruchami pohybu nebo psychickým traumatem. Děti, které byly svědky znásilnění svých blízkých, mají noční můry.

V uprchlických táborech ženy zoufale hledají lékařskou pomoc – nejen kvůli následkům znásilnění, ale i kvůli nemocem, které si přinesly ze zajetí. Jenže rozpočtové škrty, například v amerických humanitárních programech, výrazně omezily přístup k péči o sexuální a reprodukční zdraví.

Oběti volají po spravedlnosti

Ženy, které přežily, chtějí, aby svět znal pravdu – a požadují tresty pro pachatele.

„Ženy tuto válku nevedou. Ale právě na nás dopadá největší bolest,“ říká jedna z napadených z Omdurmánu.
„Chci, aby celý svět věděl, co se nám děje, a aby ti, co nás znásilnili, byli potrestáni,“ dodává.

„Odezva světa na utrpení súdánských žen je ostudná,“ říká Deprose Muchena.
„Nikdo je nechrání, nedostávají pomoc a pachatelé nejsou souzeni. Je načase říct pravdu, postavit viníky před spravedlnost a obětem zajistit zdravotní péči a odškodnění,“ apeluje Muchena.