Gruzie: vláda musí zajistit budoucnost uprchlíkům

  Článek

Svoboda slova a vězni svědomí publikován 5.8.2010

Gruzínské úřady musí učinit kroky k tomu, aby zajistily více než nejnutnější minimum při poskytování ubytování, zaměstnání a přístupu ke zdravotní péči osobám, které byly nuceny opustit svá bydliště v důsledku konfliktů v devadesátých letech a po propuknutí války s Ruskem v srpnu roku 2008. V dnešním prohlášení to uvedla Amnesty International.

Amnesty International vydala zprávu o situaci v Gruzii „Život v čekárně - Uprchlíci ve vlastní zemi“. Poukazuje zde na situaci desetitisíců Gruzínců, kteří při různých konfliktech přišli o své domovy a nyní žijí roztroušeně po celé zemi.

„Uprchlíci potřebují více než jen střechu nad hlavou,“ říká Nicola Duckworth, programová ředitelka Amnesty International. „Potřebují, aby jim vláda zajistila zaměstnání a přístup ke zdravotní péči. Stejně tak potřebují, aby byl slyšet jejich hlas a aby mohli sami rozhodovat o otázkách, které ovlivňují jejich životy.“

Zhruba 6 % gruzínské populace, tedy asi 246 000 lidí, muselo opustit své domovy. Odhadem 220 000 z nich tak učinilo v důsledku konfliktů z počátku devadesátých let. Dalších 128 000 lidí bylo vyhnáno z Jižní Osetie a abchazského Kodoru za války s Ruskem v srpnu roku 2008. Většina z nich se navrátila do svých domovů, stále však existuje asi 26 000 lidí, kterým návrat nebyl umožněn a nezdá se, že by byl v blízké budoucnosti uskutečnitelný.

V roce 2007 začala gruzínská vláda ve spolupráci s mezinárodními organizacemi vytvářet programy, jejichž pomocí zajišťuje trvalé ubytování uprchlíkům. Přesto však dosud existuje vysoký počet lidí, kteří ještě téměř dvacet let po svém útěku žijí v nemocnicích či vojenských ubytovnách, které postrádají základní hygienické zázemí či nejnutnější soukromí. Některá taková zařízení se nacházejí v zaostalých regionech, ve kterých chybí základní infrastruktura.

„Všichni uprchlíci stále trpí následky války. Uprchlíci potřebují trvalé řešení své situace a potřebují je rychle. Mají právo vrátit se bezpečně a důstojně do svých domovů. Vláda má nicméně povinnost pomoci i těm, kteří se nechtějí nebo nemohou vrátit. Měla by se snažit začlenit je do společnosti, případně zajistit jejich přesídlení do jiné části země, uvádí Nicola Duckworth.

Izolda, 69-letá žena ze sběrného tábora v Tbilisi říká: „Dvacet let svého života jsem strávila v této místnůstce. Spolu s mým manželem pořád jenom čekáme a nikdo nám nic neřekne. Už mi možná nezbývá moc let života, ale alespoň jeho zbytek bych chtěla strávit v důstojných podmínkách.“

Aktuální petice

  Bělorusko

Letošní Nobelovu cenu za mír získal vězněný běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki. Pomožme mu na svobodu!

Dne 14. července 2021 běloruská policie provedla razii v sídlech několika nevládních organizací a domech jejich čelních představitelů. Terčem policejních prohlídek byla i lidskoprávní organizace Vjasna, která monitoruje politické vězně v zemi a poskytuje jim například právní ochranu. Několik členů, mezi nimi Ales Bjaljacki, předseda a zakladatel Vjasny, právník organizace Uladzimir Labkovič, jeho partnerka Nina Labkovičová (ta byla později propuštěna) a místopředseda Vjasny, Valjantsin Stefanovič, bylo policií zatčeno a jsou ve vazbě.

 

Aktuální počet podpisů: 2724 Náš cíl: 3000

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...