Gruzie: vláda musí zajistit budoucnost uprchlíkům
Článek
Svoboda slova a vězni svědomí publikován 5.8.2010
Gruzínské úřady musí učinit kroky k tomu, aby zajistily více než nejnutnější minimum při poskytování ubytování, zaměstnání a přístupu ke zdravotní péči osobám, které byly nuceny opustit svá bydliště v důsledku konfliktů v devadesátých letech a po propuknutí války s Ruskem v srpnu roku 2008. V dnešním prohlášení to uvedla Amnesty International.
Amnesty International vydala zprávu o situaci v Gruzii „Život v čekárně - Uprchlíci ve vlastní zemi“. Poukazuje zde na situaci desetitisíců Gruzínců, kteří při různých konfliktech přišli o své domovy a nyní žijí roztroušeně po celé zemi.
„Uprchlíci potřebují více než jen střechu nad hlavou,“ říká Nicola Duckworth, programová ředitelka Amnesty International. „Potřebují, aby jim vláda zajistila zaměstnání a přístup ke zdravotní péči. Stejně tak potřebují, aby byl slyšet jejich hlas a aby mohli sami rozhodovat o otázkách, které ovlivňují jejich životy.“
Zhruba 6 % gruzínské populace, tedy asi 246 000 lidí, muselo opustit své domovy. Odhadem 220 000 z nich tak učinilo v důsledku konfliktů z počátku devadesátých let. Dalších 128 000 lidí bylo vyhnáno z Jižní Osetie a abchazského Kodoru za války s Ruskem v srpnu roku 2008. Většina z nich se navrátila do svých domovů, stále však existuje asi 26 000 lidí, kterým návrat nebyl umožněn a nezdá se, že by byl v blízké budoucnosti uskutečnitelný.
V roce 2007 začala gruzínská vláda ve spolupráci s mezinárodními organizacemi vytvářet programy, jejichž pomocí zajišťuje trvalé ubytování uprchlíkům. Přesto však dosud existuje vysoký počet lidí, kteří ještě téměř dvacet let po svém útěku žijí v nemocnicích či vojenských ubytovnách, které postrádají základní hygienické zázemí či nejnutnější soukromí. Některá taková zařízení se nacházejí v zaostalých regionech, ve kterých chybí základní infrastruktura.
„Všichni uprchlíci stále trpí následky války. Uprchlíci potřebují trvalé řešení své situace a potřebují je rychle. Mají právo vrátit se bezpečně a důstojně do svých domovů. Vláda má nicméně povinnost pomoci i těm, kteří se nechtějí nebo nemohou vrátit. Měla by se snažit začlenit je do společnosti, případně zajistit jejich přesídlení do jiné části země, uvádí Nicola Duckworth.
Izolda, 69-letá žena ze sběrného tábora v Tbilisi říká: „Dvacet let svého života jsem strávila v této místnůstce. Spolu s mým manželem pořád jenom čekáme a nikdo nám nic neřekne. Už mi možná nezbývá moc let života, ale alespoň jeho zbytek bych chtěla strávit v důstojných podmínkách.“
Aktuální petice
Letošní Nobelovu cenu za mír získal vězněný běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki. Pomožme mu na svobodu!
Dne 14. července 2021 běloruská policie provedla razii v sídlech několika nevládních organizací a domech jejich čelních představitelů. Terčem policejních prohlídek byla i lidskoprávní organizace Vjasna, která monitoruje politické vězně v zemi a poskytuje jim například právní ochranu. Několik členů, mezi nimi Ales Bjaljacki, předseda a zakladatel Vjasny, právník organizace Uladzimir Labkovič, jeho partnerka Nina Labkovičová (ta byla později propuštěna) a místopředseda Vjasny, Valjantsin Stefanovič, bylo policií zatčeno a jsou ve vazbě.
Aktuální počet podpisů: 2724 Náš cíl: 3000
Další zprávy
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International