Ilegální imigranti a žadatelé o azyl jsou často zadržováni v azylových střediscích poskytujících nedostatečné životní podmínky. Mnohá zařízení nenabízejí žádný nebo velmi omezený přístup k právní, lékařské či sociální pomoci. Imigranti nedostávají informace o délce svého pobytu ani o možnostech řešení své budoucnosti. V přeplněných ubytovnách bývají společně umístěni dospělí s dětmi, které často přicestovaly bez doprovodu rodičů. Mnozí ze zadržovaných potvrdili zástupcům AI, že se k nim příslušníci policie či pobřežní stráže chovali zvlášť hrubým způsobem.

„Žadatelé o azyl a nelegální přistěhovalci nejsou zločinci. Přesto se k nim řecké úřady chovají způsobem, který je v rozporu s mezinárodním právem. Imigranti bývají automaticky zadrženi, aniž by došlo k posouzení, zda je takový zákrok skutečně nezbytný. Přitom by zadržení uchazečů o azyl a nelegálních imigrantů mělo být až tím posledním řešením,“ uvedla Nicola Duckworth, ředitelka evropských a středoasijských programů AI.

Řecké úřady udělí azyl jen zlomku žadatelů. Ze 30 000 posuzovaných žádostí v roce 2009 byl status uprchlíka přiznán pouze 36 lidem, dalším 128 byl přiznán status dočasné ochrany.

Podle řeckých zákonů je nelegální vstup i opuštění řeckého území trestným činem. Od června 2009 se doba přípustného zadržení nelegálních migrantů zvýšila ze tří na šest měsíců. Každý rok přitom do země dorazí desetitisíce imigrantů. Většina z nich překročí řecko-tureckou hranici, případně připluje po moři. Jedná se většinou o obyvatele Afghánistánu, Somálska, Palestiny, Iráku, Eritrei, Pákistánu a Barmy.

„Po často strastiplné cestě končí imigranti v azylových střediscích, kde nemají přístup k právní pomoci, tlumočníkům či sociálním pracovníkům. V takových podmínkách není možné zodpovědně posoudit každou žádost a mnozí z těch, kteří by skutečně měli nárok na mezinárodní ochranu, jsou deportováni zpět do země svého původu,“ uvedla Nicola Duckworth.

Takové zacházení v únoru roku 2010 vyvolalo nepokoje v uprchlickém zařízení ve městě Vénna v severovýchodním Řecku. V dubnu 2010 zahájili uprchlíci na ostrově Samos hladovku, kterou protestovali proti délce svého nuceného pobytu.

„Zadržování lidí by neměl být způsob, jakým kontrolovat migraci. Úřady by měly u každého posuzovaného případu pečlivě zvážit, zda je nucený pobyt v uprchlickém zařízení nezbytný a zda k němu neexistuje jiná alternativa,“ tvrdí Nicola Duckworth.

Amnesty International věří, že řecké úřady představí řešení tohoto problému, například zřízením vyhovujících uprchlických center, v nichž bude pracovat kvalifikovaný personál. Řecká vláda by měla zabezpečit to, aby žadatelé o azyl a nelegální imigranti v těchto zařízeních měli přístup k bezplatné právní pomoci, tlumočení ve svém rodném jazyce a k lékařské pomoci.