Cestování a pohyb obyvatel jsou dnes celosvětovými fenomény a přirozenou součástí života mnohých z nás. V současnosti žije okolo 200 milionů lidí mimo zemi svého původu. Někteří cestují za krátkodobým poznáním, jiní za prací či za lepším životem.

Bez ohledu na důvod vycestování by mělo platit, že všichni migranti jsou nositeli základních lidských práv a standardů, jejichž důstojnost a bezpečnost je třeba z důvodu vyšší zranitelnosti osob v novém prostředí chránit o to pozorněji. Především těm, kteří migrují za prací, se však stává, že se v cizině ocitají bez jakýchkoliv právních záruk. Nemohou být totiž chránění právem státu, jehož jsou občany, zatímco zákonodárství cílových zemí migrující pracovníky často jednoduše přehlíží.

V důsledku toho jsou mnozí pracovníci z cizích zemí velmi snadno zneužíváni k ponižující práci a jejich základní práva hrubě porušována.

Respektujte i jejich práva. Ratifikujte Úmluvu o právech pracujících migrantů!

Tento stav má za cíl změnit Úmluva OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin, jež byla přijata dne 18. prosince 1990, a vstoupila v platnost v roce 2003.

Důležitost Úmluvy spočívá především v jejím úsilí o zaručení rovnosti v přístupu k právům a v ochraně lidských práv jak místních lidí, tak pracujících migrantů, a to bez ohledu na legalitu jejich pobytu. Úmluva tedy nevytváří nová práva, pouze migrantům zaručuje jistý standard, který se vztahuje například na:

- Svobodu myšlení, vyjadřování a náboženského vyznání.
- Přístup ke všem informacím o vlastních právech.
- Rovnost před zákonem, právo na spravedlivý proces, překladatele a přiměřené tresty.
- Přístup ke vzdělání a sociálním službám.

Většina práv a mechanismů, jež Úmluva o právech pracujících migrantů zakotvila, však zůstává nenaplněna. Hlavním důvodem je nízký počet smluvních stran, jež k Úmluvě přistoupily. Do dnešních dnů ji totiž ratifikovalo pouze 42 států a dalších 16 států se stalo jejím signatářem bez následné ratifikace. Většinu těchto států navíc tvoří tzv. země původu, tedy státy odkud většina migrantů odchází, cílové země v Evropě a Severní Americe naopak téměř kompletně chybí. Stranou Úmluvy doposud není jediný členský stát EU. Přestože se tato bilance v poslední době pomalu začíná obracet a k Úmluvě přistupují i státy tranzitní nebo cílové, jako např. Mexiko, Turecko, Egypt, Argentina a další, nejdůležitější imigrační destinace mezi signatáři stále chybí.

Domníváme se však, že tato Úmluva je natolik důležitá, že by ji státy nadále neměly přihlížet. Tento argument je o to naléhavější, že většina těchto států je jinak signatářem všech klíčových lidskoprávních úmluv a zaručuje proto svým občanům plné spektrum mezinárodně uznaných lidských práv.

Tato kampaň si proto klade za cíl u příležitosti 20. výročí přijetí Úmluvy o právech pracujících migrantů vyzvat státy, aby ji ratifikovaly. Kampaň bude soustředit svoji pozornost na státy, jež patří mezi důležité cílové země migrace, a přijetí Úmluvy by pro obě strany mělo přinést žádoucí důsledky. Jsme totiž přesvědčeni, že zabezpečení jistého standardu pro cizí pracovníky, nehledě na jejich pobytový status, nakonec přinese výhody jak samotným migrantům, kteří nadále nebudou tak snadnou obětí podvodníků, ale i pro stát a jeho ekonomiku.

Kampaň Amnesty International je součástí celosvětové kampaně, která probíhá od května 2010 a vyvrcholí v prosinci 2010 v den 20. výročí jejího přijetí. Pro více informací navštivte oficiální stránky koalice iniciátorů www.migrantsrights.org.

Vyzvěte i Vy státy k ratifikaci Úmluvy o právech pracujících migrantů a vyjádřete svůj požadavek, aby respektovaly i jejich práva a ratifikovaly Úmluvu o právech pracujících migrantů!