Nedostatečné ošetření azylové politiky se děje v souvislosti se společnou evropskou regulací Dublin II, podle níž je uprchlík povinen podat žádost o udělení mezinárodní ochrany (neboli azylu) v první zemi EU, do níž vstoupí. Touto první zemí se pak často stávají tzv. nárazníkové státy ve Středomoří, které však imigrační nápor těžko zvládají.

Výsledky zprávy Řecku nelichotí
Takové situaci čelí uprchlíci právě v Řecku, jak prokázal nedávný výzkum Amnesty International. Vrácení žadatelé o azyl jsou zde vystaveni mnoha porušením svých práv, včetně nebezpečí deportace do oblastí, kde jim hrozí perzekuce. Výzkum poukazuje především na selhání řeckých úřadů v otázce zajištění spravedlivého řízení o udělení azylu. Mezi hlavní chyby patří nedostatečná dostupnost azylové procedury, spravedlivého slyšení a efektivních opravných prostředků. Další zaznamenané případy ukazují, že žadatelům není poskytována adekvátní právní pomoc, chybí tlumočníci a celkově panuje nízká dostupnost informací. Podmínky držení žadatelů v záchytných centrech jsou navíc často velmi tvrdé. Žadatelé o azyl mají například omezený přístup k lékařské péči, což je v rozporu s jejich sociálními právy. V neposlední řadě byly monitorovány případy násilných vyhoštění do Turecka.

Zásahy úřadů zatím marné
Již srpnu 2008 vydal Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) doporučení adresované členským státům EU, aby pozastavily navracení žadatelů o azyl do Řecka. Důvodem měly být právě vážné nedostatky v řeckém řízení o udělení azylu a špatné životní podmínky žadatelů. Podle výzkumu Amnesty International, který byl prováděn v období od září 2008 do února 2010, se situace ještě zhoršila. Především se tak stalo v souvislosti se zrušením tzv. Odvolacího sboru („appeal board“), které znamená faktické znemožnění podat odvolání proti rozhodnutí úřadů.

Navzdory všem důkazům o porušování práv žadatelů o azyl bylo během prvních deseti měsíců roku 2009 do Řecka vráceno 995 osob ze zemí jako Belgie, Dánsko, Nizozemí a několika dalších. Výsledky výzkumu tedy jasně poukazují na slabinu evropské azylové regulace, která je postavena na mylném předpokladu, že všechny členské státy EU poskytují stejný standard řízení o udělení azylu a péče o žadatele. Tento předpoklad však není naplněn, a proto by se do té doby mělo v případech jasného porušení lidských práv od jeho aplikace upustit.

Více informací můžete najít ve zprávě Amnesty International „The Dublin II. Trap – Transfers of asylum seekers to Greece“ dostupné na http://www.amnesty.org/en/library/info/EUR25/001/2010/en