Po lednovém zemětřesení byly na Haiti vybudovány stovky provizorních táborů, v nichž hledají přístřeší lidé, kteří přišli o své domovy. V přeplněných táborech, kde často není žádné hygienické zázemí, přetrvává špatná bezpečnostní situace. Sexuální útoky tak nejsou ničím výjimečným.

„Sexuální násilí bylo v zemi obrovským problémem již před zemětřesením. Dívky a ženy, které v důsledku přírodní katastrofy přišly o domov, jsou nyní vystaveny ještě vyššímu riziku,“ uvedla Chiara Liguori, která vedla misi Amnesty International na Haiti.

„Haitské úřady musí udělat vše pro to, aby posílily přítomnost policistů v táborech. Přítomnost policie je důležitá hlavně v nočních hodinách,“ dodala Chiara Liguori.

S příchodem noci se totiž situace v táborech pravidelně zhoršuje. Policejní síly ale nemají dostatek kapacit, aby mohly poskytovat ochranu všem, kteří ji potřebují. Pachatelé násilností se tedy nemusí obávat trestu.

Policie případy nešetří, oběti mlčí

Většina obětí sexuálního násilí, s nimiž Amnesty International hovořila, byla v dětském věku. Například 8letá dívka byla znásilněno přímo ve svém stanu, když chtěla spát. Matka dívky totiž pracuje mimo tábor a v její nepřítomnosti se nemá o dívku kdo postarat.

Místní organizace na ochranu práv žen zaznamenala 19 případů znásilnění, k nimž došlo jen v jedné malé části největšího z táborů v Port-au-Prince. Žádná z obětí však útok neohlásila policii. Bojí se totiž odvety útočníků, raději z tábora odešly.

„V zemi nejsou žádné azylové domy, kde by oběti sexuálního násilí mohly hledat ochranu. Je proto třeba, aby tento nedostatek řešily mezinárodní organizace ve spolupráci s haitskými úřady,“ dodává Chiara Liguori.

Děti tvoří většinu obyvatel provizorních táborů na Haiti, zemětřesení různou měrou postihlo 720 000 z nich. 300 000 dětí v tuto chvíli stále zůstává bez domova.

Při zemětřesení bylo zcela zničeno nebo vážně poškozeno nejméně dvacet policejních stanic v Port-au-Prince. I z toho důvodu policie stále není schopna vymáhat pořádek a dodržování zákonů. Obdobně jsou na tom budovy justice. Na soudech se tak každým dnem hromadí nevyřešené případy. Řada soudních spisů byla při zemětřesení nenávratně zničena. Krátce po zemětřesení navíc utekli všichni vězni, kteří vykonávali trest ve státní věznici. Ačkoli zeď věznice vydržela bez poškození, více než 4 200 vězňů uteklo hlavní branou, která zůstala otevřená.