Izraelské úřady od poloviny ledna 2009 umožnily průjezd do Gazy pouhým 41 nákladním vozům naloženým stavebním materiálem. K obnově zničené infrastruktury, obytných čtvrtí a komerčních staveb je však zapotřebí obrovské množství materiálu. Autoři zprávy, mezi kterými jsou Amnesty International, Christian Aid nebo Oxfam International, upozorňují, že ani obyvatelé Gazy, ani OSN a humanitární organizace nemohou obnovu uspíšit, protože mají až na několik výjimek zakázáno dovážet materiál včetně cementu a skla.Zákaz dovozu stavebního materiálu má vážné důsledky – nemožnost opravit vodovodní potrubí či zásobníky vody. Humanitární organizace varují, že znečištěná voda má za následek až 12% úmrtí dětí a mladých lidí. V oblasti často dochází k výpadkům elektrického proudu, kromě nedostatku vody přetrvává i nedostatek plynu.„Zoufalá situace, ve které musí žít 1,5 milionu lidí, by neměla nikoho nechat lhostejným. Traumatizováni a nemocní lidé jsou vystaveni kolektivnímu trestu, který je důsledkem nezákonné a nehumánní politiky izraelských úřadů,“ prohlásila Kate Allenová, ředitelka britské pobočky Amnesty International.„Izrael má odpovědnost zajistit svým občanům ochranu. Tato povinnost však nedává právo potrestat všechny obyvatele Gazy. Proto je třeba, aby všechny státy daly izraelské vládě najevo, že blokáda musí skončit,“ dodává Kate Allenová.Ke zlepšení situace je navíc třeba, aby Hamas a další palestinské skupiny nepokračovaly v násilnostech a jednou pro vždy skoncovaly s odpalováním raket, které představují hrozbu pro Izraelce. Všechny palestinské frakce se musí zapojit do dialogu, jen tak bude vláda moci efektivně zabezpečovat potřeby pro své obyvatele.

Další informace:

Blokáda Gazy byla zahájena v červnu 2007, poté co kontrolu nad pásmem Gazy převzal Hamas. Blokáda rychle prohlubuje chudobu obyvatel, již 8 z 10 lidí je závislých na nějaké formě humanitární pomoci. Mnoho podniků zkrachovalo, došlo k propouštění. Zákaz exportu těžce dopadl na místní farmáře. Situaci dále zhoršila ofenzíva, která zasáhla 17 % zemědělské půdy, dalších 30 % není možné využívat v důsledku „nárazníkových zón“ po konfliktu.