Ženy v této bývalé sovětské republice čelí v rodinách častému bití a psychickému i sexuálnímu zneužívání. „Tradiční hodnoty tádžické rodiny udržují ženy v méněcenném postavení a povolují ji pouze roli manželky a matky. To se odráží i na trhu práce, kde ženy zastávají pouze nejhůře placené pozice,“ uvádí odbornice AI Andrea Strasser-Camagni.

Stát přitom obětem domácího násilí nedokáže nijak pomoci, protože tento problém považuje za „soukromou věc rodiny“. Úřady usilují především o zachování rodiny za každou cenu, místo aby chránily ženu a její lidská práva. Za své zločiny tak pachatelé mnohdy nejsou trestáni.

Násilí na ženách, a především v rodinách, je v Tádžikistánu velmi rozšířené. Fyzické a psychické týrání či sexuální zneužívání ze strany manželů nebo rodinných příslušníků tu zažila či zažívá třetina až polovina žen.

Cesta ven přitom není snadná, protože tádžické ženy jsou na svých partnerech ekonomicky závislé. Mnohé oběti Amnesty International potvrdily, že kruté zacházení následovalo již krátce po svatbě, mimo jiné z rukou tchýní, které samy jako nevěsty podobné zneužívání zakusily.

„Oběti se nemají na koho obrátit. Pomoc jim poskytují většinou jenom nevládní organizace dotované ze zahraničí. Policie, soudy ani zdravotníci ženám většinou pomoci nedokáží, nemají na to ani dostatečné školení,“ dodává Andrea Strasser-Camagni.

Pro zlepšení pozice žen ve společnosti, která by jim pomohla uniknout z bludného kruhu násilí a chudoby, je především třeba podporovat vzdělání dívek. Ty dosud ve velké míře předčasně odcházejí ze školy a v raném věku vstupují do často neregistrovaných nebo polygamních manželských svazků. Toto vše ještě více zvyšuje jejich závislost na mužích.

Amnesty International proto vyzývá úřady Tádžikistánu, aby:

- co nejdříve přijaly legislativu a zřídily podpůrné služby pro oběti domácího násilí
- zahájily celonárodní informační kampaň, která upozorní na tento problém
- odstranily všechny překážky, které brání vzdělávání dívek

Případy, které AI zdokumentovala:

Zamira v 18 letech vstoupila do tradičního islámského manželství. Během celého jeho pětiletého trvání nesměla ani jednou opustit manželův dům. „Bylo to jako vězení,“ vzpomíná Zamira. Když chtěla během manželských hádek opustit dům a požádala manžela o dovolení, odpovědí jí bylo bití. Jednoho dne se s ní manžel podle islámské tradice rozvedl a vykázal ji z domu svých rodičů. Zamira a její devítiletý syn tak nyní žijí v přeplněném domě jejích rodičů a sní o lepším životě.

Tahmina je matkou tří dětí a vdaná je už třináct let. Poté, co prodělala tři přirozené potraty, ji manžel začal bít. Kvůli tomu pak potratila další dítě, jiné zase zemřelo v pěti měsících těhotenství a její první dítě se narodilo zmrzačené. Na policii se vypravila jenom jednou, s modřinami, podlitinami a řeznou ranou od nože na své paži. Policisté jí řekli, že může napsat trestní oznámení, a tím jejich práce skončila. Tahmina cítila, že ji ve skrytu obviňují z vyprovokování násilí.

17letá Risolat pochází z malého města, kde ji znásilnil její „přítel“. Zároveň jí hrozil zabitím, pokud by o tom někomu řekla. Následující čtyři měsíce ji opakovaně nutil k sexu a bil ji. Po roce se Risolat odvážila jít na policii se záměrem podat trestní oznámení. Úředníci se jí však vysmáli a poslali ji pryč.