Chudé rodiny, které nedokáží uživit vlastní potomky, je běžně posílají pracovat do cizích domácností. Tam však na děti, mezi nimiž převažují dívky, čeká nejen tvrdá práce, mnohdy také násilí a zneužívání.„Většina dětských pomocníků v domácnostech žije doslova jako otroci. Pracují v nelidských podmínkách za talíř jídla a od svých zaměstnavatelů zakoušejí násilí a zneužívání,“ říká výzkumník Amnesty International pro Haiti Gerardo Ducos.Podle údajů UNICEF pracovalo v roce 2007 v domácnostech na Haiti zhruba 100 tisíc dívek. Naprostá závislost na hostitelských rodinách jim znemožňuje bránit se násilí a sexuálnímu zneužívání. Dívky, které z hostitelských rodin utekly, žijí na ulicích, kde se kvůli přežití prodávají jako prostitutky.Amnesty International hovořila například s patnáctiletou Réginou, která začala v deseti letech pracovat v cizí domácnosti jako služka. Kvůli nesnesitelnému bití, které v hostitelské rodině zakoušela, utekla a další čtyři roky strávila v útulku Foyer Maurice Sixto pro bývalé dětské služebníky. Tam také mohla chodit do školy. Když se však ve 14 letech vrátila domů, čekalo ji další zneužívání. „Dívky na Haiti jsou uvězněny v bludném kruhu chudoby a násilí. Odstranění této novodobé formy otroctví je jediná cesta, jak ochránit práva tisíců dětí,“ dodává Gerado Ducos. Haitské zákony totiž děti v podobné situaci vůbec nechrání.Zákoník práce původně zakazoval „zaměstnávání“ dětí do dvanácti let v domácnostech a poskytoval dětem starším 15 let záruky, že za svou práci dostanou plat. Hostitelské rodiny, které chtěly zaměstnat dítě jako pomocníka v domácnosti, musely mimo jiné získat povolení od Institutu pro sociální péči a výzkum. V roce 2003 vstoupil v platnost Zákon o zákazu a odstranění všech forem zneužívání, násilí a nelidského zacházení s dětmi, a nahradil tak část Zákoníku práce upravující dětskou práci v domácí službě. Nový zákon však naprosto opominul zákaz práce dětí v domácí službě, a děti tak zbavil účinné právní ochrany před otroctvím.