Izrael využívá více než 80 procent vody z Horské zvodně, která je hlavním zdrojem podzemní vody v Izraeli a na Okupovaných palestinských územích. Palestinci však smí využívat pouze 20 procent. Horská zvodeň je přitom jediným zdrojem vody pro Palestince žijící na Západním břehu, zatímco Izrael využívá i další zdroje, mimo jiné veškerou dostupnou vodu z řeky Jordán. Izrael zároveň Palestincům brání v rozvoji vodní infrastruktury.Důsledkem je zřetelný nepoměr ve spotřebě vody. Zatímco denní spotřeba vody činí u Palestinců nejvýše 70 litrů na osobu (doporučené minimum je podle WHO 100 litrů), v Izraeli dosahuje více než 300 litrů, tedy více než čtyřnásobku. V některých vesnických komunitách dokonce Palestinci přežívají stěží na 20 litrech denně, což je minimum doporučované WHO pro spotřebu domácností ve stavu nouze. Místní farmáři tak nejsou schopni vypěstovat ani malé množství plodin pro svou osobní spotřebu a jsou nuceni snižovat velikost svých stád. Izraelská armáda navíc často ničí jejich nádrže k zachycení dešťové vody pro zavlažování polí a zabavuje jim vodní cisterny. „Izrael umožňuje Palestincům využívat pouze zlomek společných vodních zdrojů, které z větší části leží na okupovaném Západním břehu. Nelegální izraelské osady se přitom mohou těšit prakticky z neomezených vodních zásob,“ uvedla Donatella Rovera, výzkumnice Amnesty International v Izraeli a Okupovaných palestinských územích.Ještě kritičtější je situace v Gaze. Voda pocházející z pobřežní zvodně je nyní z více než 90 procent znečištěná. Pokračující blokáda území však brání přísunu materiálu, který je nutný k opravě vodních a odpadních zařízení zničených nebo poškozených během vojenské operace Lité olovo.K tekoucí vodě nemá přístup zhruba 180 tisíc až 200 tisíc Palestinců žijících na venkově a izraelská armáda jim často brání shromažďovat dešťovou vodu. Naproti tomu izraelští osadníci, kteří žijí na Západním břehu v rozporu s mezinárodním právem, své farmy a zahrady intenzivně zavlažují a dokonce mají dostatek vody i na provoz plaveckých bazénů. Vyjádřeno čísly, zhruba 450 tisíc osadníků užívá stejné nebo větší množství vody jako palestinská populace čítající 2,3 milionu lidí.

EU jako hlavní dárce musí reagovat

Evropská komise jako hlavní donor pro Palestinu má zvláštní odpovědnost při řešení tohoto problému a měla by tak naléhat na Izrael, aby upustil od své diskriminační politiky v přístupu k vodě a upírání základních lidských práv. Amnesty International zároveň dopisemvyzvala Evropskou komisi, aby okamžitě reagovala na jakékoli ohrožení projektů finančně podporovaných Evropskou unií, jako tomu bylo v lednu 2008, kdy Izrael na Západním břehu zničil devět nádrží na dešťovou vodu. Tyto nádrže byly důležitou součástí zemědělského projektu EU k zajištění zásob potravin.„EU a další dárci v současnosti tuto situaci neřeší. Selhávají tak v případě, kdy by měli konfrontovat Izrael, který ohrožuje jejich projekty. Místo toho se zaměřují na dočasná řešení,“ uvedla Natalia Alonso, úřadující ředitelka evropské sekce Amnesty international.Amnesty International vyzývá Evropskou unii, aby v rámci svých bilaterálních vztahů s Izraelem naléhala na izraelské úřady ke zrušení omezení, které Palestincům na Okupovaných územích brání v přístupu k jejich právu na vodu, k ukončení blokády Gazy a umožnění okamžitého přísunu materiálu k opravě vodní a odpadní instrastruktury. Evropská unie by rovněž měla učinit vše, aby zlepšila koordinaci s dalšími dárci při hledání dlouhodobého řešení.