„Je obecně známo, že ženy, které se odváží vyjít z uprchlických táborů, aby nasbíraly dříví na topení a donesly vodu, čelí obtěžování a sexuálnímu násilí. Toho se na nich dopouštějí vesničané žijící poblíž táborů a také členové Národní armády Čadu. Co si však lidé neuvědomují je, že tyto ženy nejsou v bezpečí ani uvnitř táborů. Násilí jim hrozí i od členů rodiny a ostatních uprchlíků,“ říká AI.


Zpráva AI rovněž dokumentuje případy dívek, které čelí sexuálnímu obtěžování ze strany učitelů ve škole uvnitř táborů. Některým dívkám bylo údajně vyhrožováno, že pokud učiteli odepřou sexuální styk, dostanou špatné známky a ve výsledku budou vyloučeny ze školy.
Byly zaznamenány případy, kdy za násilnosti nesli odpovědnost pracovníci humanitárních organizací.

Zvláštní odpovědnost za zajišťování bezpečnosti uvnitř a v okolí uprchlických táborů nese Integrovaná bezpečnostní jednotka DIS (Détachement Intégré de Sécurité), která je součástí policejních sil Čadu a kterou podporuje Mise OSN ve Středoafrické republice a Čadu (MINURCAT). Tato jednotka je nyní v plném nasazení, čítá více než 800 mužů působících ve 12 uprchlických táborech ve východním Čadu.

Většina uprchlických žen si však nemyslí, že DIS pro jejich ochranu udělali dost.

„Členové DIS stráví mnoho času tím, aby ochránili sebe samé před útoky ozbrojených skupin. Chránit je musí dokonce i vojáci OSN. Nezdá se, že by měl kdokoli z nich čas chránit i nás,“ řekla výzkumníkům AI jedna z žen pobývajících v uprchlickém táboře Gaga.

Pachatelé sexuálního a jiného násilí na ženách a dívkách v táborech se dostanou do rukou spravedlnosti jen velmi zřídka. To platí i tehdy, pokud přeživší oběti nahlásí případ místním úřadům, jednotce DIS nebo vedoucím uprchlických táborů. Důvodem je hluboce zakořeněná beztrestnost v celém východním Čadu – především pokud se jedná o znásilnění a jiné formy násilí na ženách. K tomu se přidává i tradiční metoda řešení sporů, při níž se „dojednává“ vyřešení sporu.

Problémem také zůstává nucené manželství, které postihuje hlavně mladé dívky. Třináctiletou dívku z uprchlického tábora Farchana znásilnil čadský zdravotník, který pracuje pro organizaci spravující zdravotní centra v táboře. Dívka však otěhotněla a v lednu 2009 porodila. Pachatel se k činu doznal a s rodinou dívky dojednal sňatek a rovněž slib zaplatit dívčiným rodičům věno. Později však z tábora utekl. Čadské úřady však ani přes stížnosti, které k nim vznesla rodina, nejeví snahu muže nalézt ani proti němu zahájit jakékoliv právní řízení.

Přesný počet žen a dívek, které se staly obětí znásilnění a jiného násilí uvnitř a vně táborů, není možné určit. Ženy totiž takové zločiny nahlásí jen zřídka, protože se obávají stigmaitzaci, a to i ze strany vlastní rodiny.

„Vdaných žen, které byly znásilněny, se jejich manželé často straní nebo je opustí. Znásilněné dívky a mladé ženy se zase s obtížemi vdávají. V důsledku pak postižené ženy raději mlčí, aby se vyhnuly negativním sociálním následkům, což viníkům umožňuje vyhnout se trestu,“ uvádí AI.

Amnesty International vyzývá čadskou vládu i mezinárodní společenství, aby učinily okamžité kroky k zastavení systematického násilí na ženách v uprchlických táborech.

Další informace:

• Východní Čad je domovem přibližně 260 tisíc uprchlíků z Dárfúru, z nichž většinu tvoří ženy a děti a mnohé z nich pobývají v této oblasti už více než 5 let. Uprchlíci jsou umístěni ve 12 různých táborech podél hranice Čadu a Dárfúru.

• Za posledních šest let uniklo z násilím zmítaného Darfúru v Súdánu více než 142 tisíc žen a dívek s cílem najít ochranu v sousedním východním Čadu.

• Mise OSN ve Středoafrické republice a Čadu (MINURCAT) operuje ve východním Čadu od září 2007 s mandátem poskytovat mimo jiné ochranu uprchlíkům.