Oběti byly často zneužívány s extrémní brutalitou, mnohé byly přitom drženy ve vězeňských táborech, hotelech a soukromých domech. Mnoho žen a dívek bylo zabito. Ty, které přežily, se dodnes nedočkaly spravedlnosti. „Viníci těchto zločinů – členové ozbrojených sil, policie, polovojenských skupin - jsou stále na svobodě. Někteří z nich si dokonce uchovali mocenské pozice nebo žijí ve stejné komunitě jako jejich oběti,“ uvedla ředitelka programu AI pro Evropu a Střední Asii Nicola Duckworth.Vláda Bosny a Hercegoviny zodpovídá za to, aby tyto oběti bezpráví podle mezinárodního humanitárního práva a zločinů proti lidskosti dostály svých nároků na zajištění spravedlnosti a plné odškodnění. Aby se tak stalo, musí úřady zajistit důkladné vyšetření zakončené obviněním z válečných zločinů sexuálního násilí.Nová zpráva AI, nazvaná Čí spravedlnost? Ženy v Bosně a Hercegovině stále čekají, naznačuje, do jaké míry selhává právní systém v této zemi. Zpráva se zaměřuje také na neschopnost úřadů poskytnout těmto ženám odškodnění, včetně finančních kompenzací. „Mnohé ženy, které přežily sexuální násilí během války, nemohou dosáhnout na žádné kompenzace kvůli složité struktuře právního a sociálního sytému země. Ve srovnání s jinými oběťmi války navíc čelí diskriminaci v přístupu k sociální podpoře,“ dodává Nicola Duckworth.Jedna z přeživších, Jasmina, uvedla pro AI: „Bez prášků nemohu spát. Stále se velmi rychle rozruším, když lidé zmíní válku. Roznětkou může být cokoliv, obrázek, vzpomínka, televizní šot. Nemohu to vydržet…potřebuji pomoc.“Úřady Bosny a Hercegoviny dokonce nebyly schopny zajistit těmto ženám přístup k adekvátní zdravotní a psychologické péči, kterou poskytují pouze nevládní organizace s omezenými zdroji. Jedna bosenská nevládní organizace potvrdila zástupcům Amnesty International, že naprostá většina přeživších sexuálního násilí během války nedostává žádnou psychologickou pomoc.Tisíce těchto žen také ztratily rodinné příslušníky. Mnohé nejsou kvůli svému psychickému stavu schopny najít si nebo si udržet práci. Zůstávají tak bez stabilního zdroje příjmů a žijí v chudobě, bez možnosti koupit si léky, které potřebují.Protože znásilnění je pro tamní společnost stále tabu, ve většině případů čelí tyto ženy stigmatizaci. „Úřady musí spolupracovat s nevládními organizacemi na vytvoření komplexní strategie, která by přeživším umožnila získat odškodnění, včetně adekvátních důchodů, pomoc při hledání práce a nejvyšší možnou úroveň zdravotní péče. Vláda by měla tyto oběti podporovat, dát jim hlas, aby mohly žádat svá práva, a bojovat s diskriminací a stigmatizací, které ženy v každodenním životě čelí,“ uzavírá Nicola Duckworth.

Další informace:

Během války v Bosně a Hercegovině v letech 1992-95 se masivně rozmohlo znásilňování a jiné zločiny sexuálního násilí. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) byl ustaven v roce 1993, aby stíhal závažné případy porušení mezinárodního humanitárního práva, včetně sexuálního násilí. Tribunál byl však schopen stíhat pouze omezený počet těchto případů. Od července 2009 stíhal 18 případů spojených se sexuálním násilím v Bosně a Hercegovině.V roce 2005 byla vytvořena Komora válečných zločinů při Státním soudu Bosny a Hercegoviny s cílem vyšetřovat a stíhat zločiny, které nemohly být řešeny v rámci Trestního tribunálu. Dodnes bylo ze zločinů sexuálního násilí odsouzeno pouze 12 mužů.