V současnosti čeká v japonských věznicích na vykonání popravy 102 lidí. „Ti, kteří již nemají možnost odvolání, čelí každodenní nejistotě, protože rozhodnutí o vykonání trestu jim může být oznámeno jen několik hodin před popravou. Někteří lidé v této nejistotě prožijí celé roky, někdy i desítky let,“ říká James Welsh, který vedl výzkum AI v této oblasti.

Amnesty International zdokumentovala případy nelidského zacházení s vězni, kteří jsou odsouzeni k nejvyššímu trestu. Odsouzení na smrt spolu nesmějí komunikovat a jsou podrobeni přísné izolaci. Čas, který mohou strávit s členy své rodiny nebo obhájci, je často omezen na pouhých pět minut. S výjimkou odchodu na toaletu se vězni nesmějí pohybovat po cele, mohou pouze sedět. Ve srovnání s ostatními vězni mají omezený přístup k čerstvému vzduchu a dennímu světlu. Za porušení těchto pravidel mohou být přísně potrestáni.

Amnesty International vyzývá japonskou vládu, aby vykonávání poprav ukončila. Za nezbytné považuje i zlepšení životních podmínek ve věznicích.

Další informace:

Přesný počet vězňů s vážnou psychickou poruchou, kteří čekají na popravu, není znám. Protože se vláda snaží tuto problematiku udržet v tajemství, museli se nezávislí experti spolehnout na druhotná svědectví a dokumentaci, aby zhodnotili duševní stav na smrt odsouzených vězňů.

Konkrétní případ:

Hakamada Iwao čeká na vykonání rozsudku smrti už od roku 1968, kdy byl v nespravedlivém soudním procesu usvědčen z vraždy ředitele továrny, v které pracoval. Zabít měl i manželku ředitele a dvě děti.

Hakamada se po 20 dnech policejního výslechu, kterému nebyl přítomen právní zástupce, ke zločinu přiznal. V systému daiyo kangoku (tzv. náhradního vězení) mohou být podezřelí zadržováni kvůli výslechům až 23 dní.

Délka jednotlivých výslechů není nijak limitována, přičemž právní zástupci mají k zadržovaným jen velice omezený přístup.

Hakamada svoje přiznání později odvolal a během soudního procesu vypověděl, že příslušníci policie ho bili a vyhrožovali mu. Tvrdil, že v průběhu výslechů, které trvaly více než 12 hodin denně, mu vyšetřovatelé například trhali vlasy a bili ho do tváře. Přesto byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti. Jeho odvolání byla zamítnuta. Poté podal petici, v níž žádá o obnovu řízení. Ta byla rovněž několikrát odmítnuta, naposledy v březnu 2008.

Kumamoto Norimichi jeden ze soudců, kteří v původním procesu shledali Hakamadu vinným, v roce 2007 veřejně prohlásil, že je přesvědčen o Hakamadově nevině. Řekl, že během soudního procesu se snažil přesvědčit zbylé dva soudce, ale byl přehlasován. V procesu s Hakamadem došlo k celé řadě nesrovnalostí. Klíčovým důkazem proti němu byla souprava oblečení potřísněná krví oběti, která byla nalezena v jedné z nádrží v továrně, kde ke zločinu došlo. Kusy oblečení byly pro Hakamadu příliš malé, žaloba však tvrdila, že se v nádrži srazily. Podle jeho právníka také velikost nože, který měl Hakamada údajně použít, neodpovídala smrtelným ranám. Navíc dveře, kterými měl vejít do domu a potom jej opustit, byly zamčené.

V Japonsku patří Hakamada mezi nejdéle čekající vězně na výkon trestu smrti. Vězni v celách smrti jsou v Japonsku drženi ve zvláštním bloku, není jim dovoleno mluvit s dalšími vězni ani například sledovat televizi. Během 29 let strávených na samotce se u Hakamady rozvinula duševní choroba. Může být kdykoli popraven.

Plný text zprávy v anglickém jazce zde.