„Uprchlíci riskují své životy ve snaze najít bezpečí. A to všechno jen proto, aby byli hned poté, co vstoupí na půdu Evropy vráceni do míst, z kterých uprchli,“ uvedla Nicola Duckworth, ředitelka programu AI pro Evropu a střední Asii. „Vlády by měly zastavit hazard s lidskými životy a dostát svým mezinárodním závazkům tím, že ohroženým lidem poskytnou ochranu.“

Státy, které leží na vnějších hranicích Evropské unie, ignorují mezinárodním závazky vůči uprchlíkům několika způsoby:

 Itálie zadržuje lodě s uprchlíky v mezinárodních vodách Středozemního moře bez prověření toho, zda potřebují mezinárodní ochranu, a vrací je zpět na území Libye, kde jsou často vystaveni špatnému zacházení a deportacím do zemí, v nichž jim hrozí vážné porušování lidských práv.

 Turecko stále odmítá přiznávat mezinárodní ochranu uprchlíkům, kteří pocházejí odjinud než z evropských zemí. Tento výklad mezinárodních norem zanechává tisíce žadatelů bez potřebných záruk.

 Řecko vrací od svých hranic s Tureckem lidi zpět, aniž by prošetřilo jejich žádosti o azyl. Těm, kterým se i přesto podaří dostat do země, pak v úspěšném získání mezinárodní ochrany brání mnoho zákonných překážek.


 Bilaterální dohody Španělska s některými africkými státy fakticky slouží k legalizaci svévolného zatýkání, zadržování a deportacím imigrantů a žadatelů o azyl zpět do států jejich původu.


V den, kdy si svět připomněl problematiku uprchlictví, proto Amnesty International vyzvala členské státy EU, aby přestaly obcházet smysl institutu mezinárodní ochrany na svém území. Taková praxe navíc vysílá nebezpečný signál do ostatních regionů.