„Rozhodnutí historického významu“ a „jeden z nejdůležitějších kroků k tomu, aby se USA opět zařadily mezi země, které ctí mezinárodní standardy na ochranu lidských práv“, tak příkazy nového prezidenta okomentovala Irene Khan, generální tajemnice Amnesty International.

Zahraniční politika Spojených států byla v posledních sedmi letech odpovědná za porušování práv lidí z mnoha částí světa. USA činí potřebná opatření proto, aby získaly zpět pověst ochránce lidských práv a obnovily svoji důvěryhodnost. První kroky prezidenta Obamy však nejsou „zázračným lékem“, který přinese rychlá řešení všech problémů. Ukazují ale, že Amerika nastupuje na novou cestu.

Amnesty International patřila k prvním organizacím, které vyzývaly k uzavření věznice na Guantánamu, kde jsou zajatci v rozporu s mezinárodním právem zadržováni v krutých podmínkách i po dobu několika let. Ke kritice nezákonných postupů, které vážně poškodily pověst USA, se postupně přidávali světoví političtí představitelé, osobnosti veřejného života i organizace z celého světa včetně expertů OSN.

Další informace – Nezákonné věznění na Guantánamu trvá již 7 let

Amnesty International hluboce odsuzuje brutální teroristické činy. 11. září 2001 byly v New Yorku spáchány zločiny proti lidskosti. V odpovědi na teror však vlády nesmí porušovat lidská práva. Takové jednání podporuje nenávist a činí svět méně bezpečným. Proto je třeba Guantánamo uzavřít. Zajatci na Guantánamu musí být obviněni a postaveni před spravedlivé soudy, nebo propuštěni.

Celkem bylo na Guantánamu zadržováno na 800 osob 45 různých národností včetně několika dětí ve věku od 13 let. Mezi zajatci byli a stále jsou také lidé, kteří se pouze ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Desítky dalších byly americkým silám předány z Pákistánu nebo z Afghánistánů za odměnu ve výši tisíců dolarů. Dnes ve věznici zůstává zhruba 250 zajatců.

Někteří ze zajatců jsou bez jakéhokoli soudního rozhodnutí zadržováni již několik let. Americká administrativa s nimi zacházela, jako by byla prokázána jejich vina. Guantánamo navíc představuje jen část utajovaného věznění, převozu zajatců a mučení, ke kterému docházelo v rámci „války proti teroru“ i jinde ve světě.