28. května 1961 vyšel v novinách The Observer článek britského právníka Petera Benensona. Text nazvaný „Zapomenutí vězni“ upozornil na případy šestice nespravedlivě vězněných lidí z různých koutů světa a zahájil kampaň za jejich propuštění. Jedním z šestice vězňů byl i pražský arcibiskup Josef Beran, který byl v té době pronásledován totalitním režimem v Československu a držen již dvanáctým rokem v přísné internaci. Později byl také jedním z prvních propuštěných.
Benensonův článek byl posléze uveřejněn i v dalších denících po celém světě a vyvolal obrovský mezinárodní ohlas. To vedlo k postupnému vzniku celého hnutí v jehož čele stanul sám Peter Benenson. Od té doby se Amnesty rozrostla v největší mezinárodní organizaci na ochranu lidských práv. K obraně svobody a pomoci politickým vězňům postupně přibyla další témata jako boj proti mučení a trestu smrti, nezodpovědnému prodeji zbraní a jejich zneužívání nebo kampaně proti násilí na ženách i domácímu násilí a další témata související se základními lidskými právy a svobodami.
Před rokem 1989 nesmělo mít hnutí Amnesty pobočku v Československu, přesto se od svého založení až do pádu komunistického režimu angažovalo skrze mezinárodní akce a výzvy ve prospěch více než čtyř set nespravedlivě vězněných a pronásledovaných občanů Československa. Mezi lidmi za které Amnesty bojovala byla většina pronásledovaných disidentů a kritiků tehdejšího režimu. Jiřina Šiklová, Václav Benda, Ivan Martin Jirous, Petr Uhl, Pavel Landovský, Anna Šabatová, Václav Malý, Eva Kantůrková, Dana Němcová nebo Václav Havel a stovky dalších.
V 80. letech například přicházelo do Československa ročně až 30 000 poštovních zásilek od sympatizantů Amnesty na pomoc nespravedlivě pronásledovaným. Zástupci Amnesty také jezdili jako pozorovatelé na soudní procesy s politickými vězni. Byli však často vykázáni z jednacích síní a sledováni i šikanováni tajnou policií.
„Jsem přesvědčený, že nebýt této solidarity, byl bych ve vězení daleko déle. Kampaně Amnesty mají svůj efekt a jednotlivec zmůže dost. Je to na každém z nás“.
Václav Havel při zahajování jedné z kampaní české Amnesty v roce 2011
„Letos slavíme nejen šedesáté výročí od vzniku
celého hnutí, ale také třicáté narozeniny naší české pobočky. U této
příležitosti jsme proto připravili speciální webovou stránku, kde jsme
dohromady poskládali zásadní milníky našeho boje s bezprávím. Veřejnost tam
také najde možnost, jak se do našich aktivit může zapojit,“ říká ředitelka
české Amnesty Linda Sokačová.
Amnesty
je nezávislé a apolitické hnutí. Proto na svůj výzkum stavu lidských práv ani
své akce nepřijímá finanční prostředky od vlád ani států a uplatňuje přísná
pravidla pro přijímání finančních darů. Hlavním zdrojem financování jsou
pravidelné měsíční příspěvky dárců a dárkyň. „Bez našich skvělých sympatizantů,
dobrovolníků a dárců bychom nikdy nemohli sbírat úspěchy a intenzivně usilovat
o lepší svět. Velmi jim za to děkuji a budu moc ráda za každého dalšího
člověka, který se k nám připojí,“ dodala ředitelka české Amnesty Linda
Sokačová.
Amnesty během svého působení dopomohla k propuštění více
než 50 000 politických vězňů a dalších nespravedlivě vězněných (11 z nich,
včetně Václava Havla, se později stalo prezidenty). Než Amnesty začala vést
svou kampaň proti trestu smrti, existovalo tehdy pouze 16 zemí, které ho
zrušily zákonem nebo v praxi – dnes je těchto států 144. Přispěla k mnoha
pozměněným zákonům a zaznamenala řadu dalších úspěchů. V roce 1977 obdržela
Nobelovu cenu míru za „přínos k obraně svobody, spravedlnosti a tím i míru na
celém světě“. V současnosti má poradní status při OSN a patří k respektovaným
lidskoprávním organizacím.
Prohlédnout si zásadní milníky
Amnesty za 60 let jejího fungování.
© Amnesty International
© Amnesty International
© Philippe Lionnet