Rozsáhlá svévolná zadržování, nucená zmizení, zákazy shromažďování a útoky s cílem umlčet rodiny obětí jsou důsledkem dusivé militarizace, kterou íránské úřady Islámské republiky zavedly po masakrech protestujících.
Od 8. ledna 2026, kdy íránské úřady spáchaly masové nezákonné zabíjení v bezprecedentním rozsahu, aby potlačily lidové povstání volající po ukončení jejich represivní vlády, vedou koordinovaný, militarizovaný zásah s cílem zabránit dalším projevům nesouhlasu a skrýt své zločiny.
Celostátní represe zahrnují úplný výpadek internetu, nasazování silně ozbrojených bezpečnostních hlídek, zavádění nočního zákazu vycházení a znemožňování jakýchkoli shromáždění. Bezpečnostní složky rovněž zatkly tisíce protestujících a dalších odpůrců a zadržované osoby podrobily nucenému zmizení, mučení a dalšímu špatnému zacházení, včetně sexuálního násilí. Úřady navíc neúnavně a krutě obtěžují a zastrašují pozůstalé rodiny zabitých protestujících.
„Zatímco se lidé v Íránu stále vyrovnávají se zármutkem a šokem z bezprecedentních masakrů při rozhánění protestů, íránské úřady vedou koordinovaný útok na práva lidí v Íránu na život, důstojnost a základní svobody v trestuhodné snaze zastrašit obyvatelstvo k mlčení. Prostřednictvím pokračujícího vypnutí internetu úřady záměrně izolují více než 90 milionů lidí od zbytku světa, aby skryly své zločiny a vyhnuly se odpovědnosti,“ uvedla Diana Eltahawy, zástupkyně regionální ředitelky Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.
„Mezinárodní společenství nesmí dopustit, aby byla další kapitola masových zvěrstev v Íránu pohřbena bez následků. Naléhavé mezinárodní kroky, včetně kroků směřujících k vyvození odpovědnosti prostřednictvím nezávislých mezinárodních mechanismů spravedlnosti, jsou už dlouho nezbytné, aby se přerušil koloběh krveprolití a beztrestnosti.“
Dne 21. ledna 2026 vydala íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti prohlášení, podle něhož bylo během povstání zabito 3 117 lidí. Dne 16. ledna 2026 však zvláštní zpravodaj OSN pro Írán Mai Sato v mediálním rozhovoru uvedla, že bylo zabito nejméně 5 000 lidí.
Vzhledem k závažnosti situace se v Radě OSN pro lidská práva konalo mimořádné zasedání o stavu lidských práv v Íránu. V informačním materiálu rozeslaném diplomatům v Ženevě dne 19. ledna 2026 se stálý představitel Íránu snažil vykreslit protesty jako ze zahraničí řízenou „bezpečnostní hrozbu“ ve snaze vyhnout se mezinárodnímu dohledu. Materiál také nepravdivě tvrdil, že se úřady po povstání „zdržely přijetí širokého či neselektivního tvrdě bezpečnostního přístupu“, a rozsáhlé vypnutí internetu odůvodňoval jako opatření „veřejné bezpečnosti“.
Amnesty International vyzývá íránské úřady, aby okamžitě obnovily přístup k internetu; propustily všechny svévolně zadržované osoby; zveřejnily osud a místo pobytu všech osob, které byly podrobeny nucenému zmizení; chránily všechny zadržované před mučením a dalším špatným zacházením; a umožnily zadržovaným přístup k jejich právníkům, rodinám a veškeré zdravotní péči, kterou potřebují. Úřady musí také ukončit zastrašování a obtěžování rodin obětí.
Informační blokáda zavedená íránskými úřady od 8. ledna 2026 výrazně ztížila podrobnou dokumentaci porušování lidských práv. Dále došlo ke ztrátě klíčových důkazů, včetně videí a fotografií pořízených na mobilních telefonech, když bezpečnostní složky zabavily zařízení osobám, které byly nezákonně zabity nebo svévolně zadrženy.
Navzdory tomu byla Amnesty International pro účely této tiskové zprávy schopna hovořit s jedním obhájcem lidských práv a jedním zdravotníkem v Íránu a s 13 informovanými zdroji mimo Írán, včetně příbuzných obětí nezákonně zabitých či zadržovaných, obhájců lidských práv a novinářů s informacemi o porušování práv v provinciích Alborz, Čahármahál a Bachtiárí, Isfahán, Gílán, Ílám, Kermánšáh, Kurdistán, Razaví Chorásán, Teherán a Západní Ázerbájdžán. Amnesty International rovněž analyzovala videa militarizovaného zásahu v Íránu zveřejněná online a přezkoumala oficiální prohlášení i zprávy nezávislých íránských lidskoprávních organizací.
Masové svévolné zatýkání a nucená zmizení
Podle zpráv státem spřízněných médií zveřejněných 16. ledna 2026 úřady v souvislosti s protesty zatkly tisíce lidí. Nezávislé zprávy a další informace, které Amnesty International obdržela, naznačují, že svévolně byly zadrženy desítky tisíc lidí, včetně dětí.
Íránské úřady v posledních dnech provedly po celé zemi rozsáhlé zatýkání: lidé byli zadržováni při nočních raziích v domech, na kontrolních stanovištích, na pracovištích i v nemocnicích. Mezi zatčenými jsou kromě protestujících také vysokoškolští studenti a školáci, obhájci lidských práv, právníci, novináři a příslušníci etnických a náboženských menšin.
Amnesty International obdržela znepokojivé zprávy, podle nichž bezpečnostní složky zatýkaly protestující, kteří se v nemocnicích léčili. Jeden obhájce lidských práv v Íránu Amnesty International sdělil, že bezpečnostní složky v provincii Isfahán nařídily zdravotnickému personálu v nemocnicích, aby je informoval o pacientech se zraněními způsobenými střelnými zbraněmi a kovovými broky. Dva informované zdroje organizaci sdělily, že bezpečnostní složky v provinciích Isfahán a Čahármahál a Bachtiárí zatýkaly zraněné protestující přímo z nemocnic, včetně těch, kteří potřebovali život zachraňující lékařskou péči. Vzhledem k dobře zdokumentovaným vzorcům mučení a dalšího špatného zacházení při dřívějších zásazích proti protestům panují vážné obavy, že bezpečnostní složky zraněným protestujícím odvedeným z nemocnic odepřou odpovídající lékařskou péči, čímž se zvýší riziko úmrtí ve vazbě.
Podle informací, které Amnesty International obdržela, bezpečnostní složky hrozily zdravotnickému personálu v provincii Isfahán trestním stíháním a další újmou, pokud bude ošetřovat zraněné protestující bez informování úřadů.
Rodiny zadržovaných osob, aktivisté a novináři sdělili Amnesty International, že úřady rutinně odmítají poskytnout jakékoli informace o osudu a místě pobytu mnoha zadržených, a tím je vystavují nucenému zmizení, které je podle mezinárodního práva zločinem. Někteří zadržení byli odvezeni do věznic a dalších oficiálních detenčních zařízení, zatímco jiní jsou drženi ve vojenských kasárnách, skladech či jiných provizorních místech zadržování bez oficiální registrace, což je vystavuje zvýšenému riziku mučení a dalšího špatného zacházení.
Informované zdroje uvádějí, že bezpečnostní složky podrobily zadržené mučení a dalšímu špatnému zacházení při zatýkání i ve vazbě, mimo jiné prostřednictvím bití, sexuálního násilí, výhrůžek okamžitými popravami a záměrného odepírání dostatečného množství jídla, vody a zdravotní péče.
V jednom případě zdokumentovaném organizací bezpečnostní složky 9. ledna 2026 v Raštu v provincii Gílán vtrhly do rodinného domu protestujícího Amirhosejna Ghaderzadeha a zatkly ho. Příslušníci ho spolu s jeho dvěma sestrami, z nichž jedna je čtrnáctileté dítě, svlékli donaha, aby jim prohlédli těla kvůli kovovým brokům a „prokázali“ tak jejich účast na protestech. Od té doby úřady odmítají jeho rodině sdělit jeho osud a místo pobytu, a tím ho vystavují nucenému zmizení.
Amnesty International obdržela od informovaných zdrojů zprávy, že v situaci systémového odepírání přístupu k právníkům úřady nutí zadržené podepisovat prohlášení, která jim nebylo umožněno přečíst, a vynucují si od nich „přiznání“ k trestným činům, které nespáchali, stejně jako k pokojným projevům nesouhlasu.
V posledních dnech státní média odvysílala desítky propagandistických videí, na nichž se zadržení „přiznávají“ k pokojným činům, jako je zasílání protestních snímků médiím mimo Írán, a také k násilným činům včetně vandalismu a žhářství. Íránské úřady mají dlouhou historii vysílání vynucených „přiznání“ poznamenaných mučením s cílem formovat veřejné mínění a připravit půdu pro tvrdé tresty, včetně trestu smrti.
V prostředí systémové beztrestnosti poskytované bezpečnostním složkám má Amnesty International vážné obavy z opakování dříve zdokumentovaných vzorců mučení a dalšího špatného zacházení se zadrženými protestujícími, včetně bití, bičování, elektrických šoků, fingovaných poprav, zavěšování za zápěstí či za krk, znásilnění a dalších forem sexuálního násilí.
Veřejná prohlášení vysoce postavených představitelů, která označují protestující za „teroristy“ a „zločince“, prohloubila obavy z dalších zatýkání a ze zrychlených, hrubě nespravedlivých vykonstruovaných procesů vedoucích k svévolným popravám.
Od 10. ledna 2026 generální prokurátor Íránu a provinční prokurátoři veřejně označují protestující za mohareb („jednotlivec obviněný z vedení války proti Bohu“), za což v Íránu hrozí trest smrti.
Dne 19. ledna 2026 předseda soudní moci Gholamhossein Mohseni-Eje’i nařídil rychlé stíhání a „odstrašující“ tresty. O dva dny později se veřejně chlubil tím, že nařídil přísnější obvinění proti zatčeným protestujícím než ta, která vznesli prokurátoři. V flagrantním porušení práva na spravedlivý proces rovněž vyslýchal protestující bez přítomnosti právníků ve vynucených „přiznáních“ odvysílaných státními médii.
Zastrašování rodin obětí
Rodiny zabitých nebo zadržovaných osob byly vystaveny systematické kampani zastrašování a nátlaku.
Úřady vyvíjely tlak na příbuzné, aby pohřby probíhaly uprostřed noci za přítomnosti bezpečnostních složek. Amnesty International obdržela informace od zdravotníka, který uvedl, že v Mašhadu v provincii Razaví Chorásán bezpečnostní složky prováděly hromadné pohřby, aniž by o tom informovaly rodiny zabitých.
Podle informací shromážděných Amnesty International bylo po masakrech z 8.–9. ledna 2026 mnoha příbuzným sděleno, že těla jejich blízkých budou zadržena, pokud nezaplatí vyděračsky vysoké částky, nepodepíší závazky nebo veřejně neprohlásí – nepravdivě – že jejich zemřelí příbuzní byli členy praporů Basídž v rámci Sboru islámských revolučních gard, nikoli protestující, a že za jejich smrt mohou „teroristé“.
Příbuzný ženy zabité v provincii Teherán zaslal Amnesty International snímky obrazovky z konverzace s rodinným příslušníkem v Íránu, který napsal:
„Tady spáchali zvěrstva. Bezpečnostní složky střílely […] a ona vykrvácela, protože jí neposkytli žádnou lékařskou péči… Když je někdo zabit, tělo rodině jen tak nepředají. Pokud si rodina chce tělo vyzvednout, musí napsat, že ta osoba byla z Basídže a že ji zabili protestující.“
Informovaný zdroj organizaci sdělil, že ví minimálně o jedné oběti zabité v provincii Teherán 8. ledna 2026, jejíž rodina nebyla schopna získat tělo svého příbuzného zpět ani více než dva týdny po jeho smrti, protože si nemůže dovolit částku požadovanou úřady.
Úřady odvysílaly prohlášení několika truchlících rodin, které byly donuceny podpořit nepravdivé státní narativy o nezákonném zabití jejich blízkých. V jednom případě týkajícím se nezákonného zabití dvouletého dítěte, které bylo 9. ledna 2026 v Nejšábúru v provincii Razaví Chorásán střeleno do hlavy, státní média odvysílala několik propagandistických videí, jež se snažila zbavit bezpečnostní složky odpovědnosti a vinu za její smrt připsat „teroristům“. Jedno video zachycuje prohlášení jejího otce, přičemž je slyšet hlas mimo záběr, který mu napovídá, co má říct, a otec to doslova opakuje. Úřady nezveřejnily celé jméno dítěte, ale uvedly jeho křestní jméno jako „Bahar“.
Amnesty International se dozvěděla, že mnoho rodin stále pátrá po pohřešovaných blízkých, protože úřady jim nadále odpírají jakékoli informace o tom, zda byli jejich blízcí zabiti, nebo jsou drženi ve vazbě.
Militarizované prostředí způsobující dusivou represi
Od 9. ledna 2026 úřady po celé zemi zavedly rozsáhlá opatření vojenského typu. Po celé zemi byly nasazeny silně ozbrojené jednotky bezpečnostních složek, které vytvořily husté sítě kontrolních stanovišť a ozbrojených hlídek v městech i na silnicích mezi městy.
Bezpečnostní složky běžně svévolně zastavují auta a provádějí prohlídky vozidel a mobilních telefonů. Informované zdroje organizaci sdělily, že úřady omezily svobodu pohybu a vynucují noční zákazy vycházení. Od soumraku bezpečnostní složky prostřednictvím reproduktorů nařizují lidem, aby se vrátili domů a zůstali tam. Takové hlídky varují, že shromažďování dvou a více osob na ulici je zakázáno a povede k zatýkání.
Amnesty International analyzovala videa zveřejněná online, která podporují svědectví očitých svědků o militarizaci. Video z Mašhadu v provincii Razaví Chorásán, zveřejněné 15. ledna 2026, ukazuje bezpečnostní složky, jak pěšky i ve vozidlech hlídkují na bulvárech Hášemíje a Vakíl Abád.
Další video z Borújerdú v provincii Lorestán, zveřejněné online 17. ledna 2026, zachycuje ozbrojené bezpečnostní složky v béžových maskovacích uniformách, vybavené smrtícími střelnými zbraněmi, a vozidla podél bulváru Tachti. Na videu jsou vidět cisternové vozy a to, co se jeví jako upravené civilní nákladní vozy s velkými tryskami, pravděpodobně určené k použití jako vodní děla.
Třetí video zveřejněné 15. ledna 2026 z Tonekábónu (Šahsaváru) v provincii Mázandarán ukazuje desítky vozidel bezpečnostních složek, včetně motocyklů a obrněného transportéru, které přepravují příslušníky po bulváru Šírúdí.
Další videa zachycují, jak bezpečnostní složky provokují obyvatele s cílem vytvořit zastrašující atmosféru. Video zveřejněné online 20. ledna 2026 ukazuje ozbrojené příslušníky bezpečnostních složek se zakrytými obličeji, jak hlídkují v obytných oblastech v pick-upech vybavených těžkými kulomety a opakovaně nařizují obyvatelům, aby „šli dovnitř“, přičemž skandují hesla oslavující nejvyššího vůdce. Amnesty International nebyla schopna nezávisle ověřit místo, kde byly tyto záběry pořízeny.
