Živá knihovna je vzdělávací projekt Amnesty International zaměřený na prevenci diskriminace, rasismu, xenofobie a extremismu. V rámci Živé knihovny AI si studenti místo klasických knížek můžou vypůjčit konkrétní osoby neboli živé knížky. I v živých knížkách lze číst – prostřednictvím rozhovorů a sdílení příběhů. Amnesty pořádá Živé knihovny převážně na základních a středních školách. Spolupracujeme se stovkou dobrovolníků z různých menšin z celé ČR.
Jako živá knížka máte jedinečnou možnost bořit předsudky a stereotypy mladých lidí, kteří se mnohdy setkají s nějakou menšinou úplně poprvé právě na Živých knihovnách. Mezi živé knihy patří lidé z různých prostředí, různých věkových skupin i genderů a především různých menšin. Nezáleží na tom, jestli jste se někdy setkali s diskriminací, jestli je váš příběh plný dramatických zvratů, anebo je zdánlivě „obyčejný“. Živé knihovny mají své kouzlo v rozmanitosti.
Ozvěte se nám! Co vás na knížkování zaujalo a proč se chcete stát jednou z našich živých knížek?
Přijďte na školení živých knih! Dozvíte se všechny nezbytné informace a vyzkoušíte si, jak živá knihovna probíhá.
Hlaste se na Živé knihovny! Je jen na vás, jestli budete chodit na každou akci, nebo jen jednou za čas.
Během knihovny si budete postupně povídat s několika skupinkami studentů. Každé čtení (tedy povídání si s posluchači v kroužku) trvá 20 minut. 10 minut povídá knížka a 10 minut zbývá na otázky.
Ve škole je s vámi vždy náš vyškolený/á lektor/ka, případně někdo z našeho týmu vzdělávání, není se čeho bát. Živé knihovny se zpravidla účastní cca 5 živých knížek z různých menšin.
Po každé Živé knihovně mají posluchači a posluchačky možnost napsat knížce vzkaz. Tyto krátké dopisy bývají plné dojmů a emocí. Pro spoustu knížek je právě to velká motivace a skvělá zpětná vazba.
Natálie Nelligan
natalie.nelligan@amnesty.cz
Koordinátorka živých knih pro ČECHY
Nela Armutidisová
nela.armutidisova@amnesty.cz
Koordinátorka živých knih pro MORAVU A SLEZSKO
Čtenáři většinou očekávají, že potkají zhroucenou trosku, která je drogově závislá a jsou překvapeni, když se setkají se mnou. Asi nejsilnější moment byl, když jsem hovořila o smrti mého partnera, ale museli jsme čtení přerušit, protože jedna 17letá studentka se rozbrečela. Ukázalo se, že to pro ní bylo velmi osobní téma. Dodnes jsem s ní v kontaktu, už si i našla terapeuta. To mi otevřelo oči a ukázalo mi to, že živá knihovna může mít obrovský vliv.
Eva, živá knížka
Pro mě je strašně významné to, že šířím povědomí, že se snažím změnit názory, že děcka chápou, že jsem stejný jako oni, že jsme všichni vlastně stejní. Když pak jdou po Ostravě a potkáme se, říkají: „To je Julek!“ Všímají si mě, zdraví mě, znají mě. To je pro mě čest, dávají mi radost a naději. Prostě neřeknou: „To je ten cikán, co krade, smrdí nebo je to bezdomovec.“ Berou mě jako rovnocenného.
Julek, živá knížka
Vyprávění mého příběhu mi pomohlo se více vyrovnat s tím, co jsem zažila a co prožívám. Předtím jsem lidem svůj příběh moc neříkala, ale právě na první knihovně jsem se otevřela druhým. To mi pomohlo přijmout ten fakt, že se můj život nějak stal, že nějak proběhl. Živé knihovny jsou jako terapie, které pomohou člověku získat nadhled. Říkat svůj příběh ostatním pro mě hodně znamená, protože osobní zkušenost je velmi silná. Při osobním setkání může živá knížka odpovídat na všechny možné zvědavé dotazy.
Jiřka, živá knížka