Vlády a oděvní společnosti již řadu let profitují ze systému, v němž lidé vyrábějící oblečení, které si můžeme koupit i v České republice, pracují za nízké mzdy a v nevyhovujících podmínkách. Pracovnice a pracovníci v oděvním průmyslu se potýkají s nadměrnou pracovní zátěží, neplacenými přesčasy a nedostatečnou ochranou svých práv. Ženy navíc čelí sexuálnímu obtěžování, diskriminaci a dalším formám násilí na pracovišti.
Zpráva Amnesty International Stitched Up z listopadu 2025 odhalila, že pracovníci a pracovnice v Bangladéši, Indii, Pákistánu a na Šrí Lance narážejí na závažné překážky, když se snaží zakládat nezávislé odbory a společně bojovat za lepší pracovní podmínky. Vlády jejich právo sdružovat se v odborech dostatečně nechrání a v některých případech ho samy omezují. Zakládání nezávislých odborů komplikují také právní a administrativní překážky. Zaměstnavatelé mezitím využívají zastrašování, obtěžování a propouštění, aby odborovou činnost potlačili.
Důsledky těchto praktik dopadají zvlášť tvrdě na ženy, které tvoří významnou část pracovní síly v oděvním průmyslu. Kromě nízkých mezd se potýkají s diskriminací, slovním napadáním a fyzickým či sexuálním obtěžováním. Pokud se pokusí upozornit na porušování svých práv, jejich stížnosti často zůstávají bez odezvy. Nedostatek účinných a nezávislých mechanismů pro podávání stížností a obavy z odvety ze strany zaměstnavatelů jim výrazně ztěžují možnost domoci se nápravy. Potlačování odborové činnosti jejich situaci dále zhoršuje, protože jim brání bezpečně se organizovat a společně usilovat o změnu.
Na Šrí Lance některé pracovnice uvedly, že se jejich pracovní normy zvýšily až na trojnásobek. Aby splnily požadované výrobní cíle a dostaly zaplaceno, nemají čas dojít si na toaletu. Omezují proto pití vody nebo vynechávají přestávku na oběd.
V Indii musí čtyřicetiletý pracovník Mahir pracovat 10 až 12 hodin denně, šest nebo sedm dní v týdnu, aby vydělal alespoň tolik, kolik jeho rodina potřebuje k přežití.
Pracovníci a pracovnice se přitom snaží své podmínky zlepšit, ale jejich možnosti jsou omezené. Když se pokoušejí založit odbory nebo upozornit na porušování svých práv, čelí výhrůžkám a dalším odvetným opatřením.
V Pákistánu se odborová organizátorka Sumaaiyaa pokusila založit odbory, aby pomohla ukončit každodenní sexuální obtěžování na pracovišti. Místo nápravy však musela zaměstnání opustit. V Bangladéši byla Susmita, která v oděvní továrně pracovala už jako dítě, odmítnuta při žádosti o povýšení kvůli svému členství v odborech.
Když pracovníci a pracovnice upozorňují na porušování svých práv, jejich stížnosti bývají ignorovány. Pokud se pokoušejí organizovat, hrozí jim zastrašování a propuštění. A když protestují za lepší podmínky, mohou čelit násilí a zatýkání. Ocitají se tak před nespravedlivou volbou: buď budou hájit svá práva, nebo riskují ztrátu práce a příjmu, na kterém závisí jejich rodiny.
Odpovědnost za tuto situaci nesou nejen vlády a majitelé továren, ale také mezinárodní oděvní společnosti, které si v těchto zemích nechávají vyrábět své zboží. Amnesty International upozorňuje na rozpor mezi závazky módních značek v oblasti lidských práv a skutečnou situací v jejich dodavatelských řetězcích.
Právo sdružovat se v odborech je zásadní pro to, aby pracovníci a pracovnice mohli společně usilovat o důstojné mzdy, bezpečné pracovní podmínky a ochranu před vykořisťováním. Bez možnosti svobodně se organizovat jen obtížně dosáhnou změn, které potřebují.
Vyzvěte proto vlády Bangladéše, Indie, Pákistánu a Šrí Lanky, aby chránily právo všech pracovníků a pracovnic svobodně se sdružovat v odborech a hájit svá práva bez obav z odvety.
Zpráva Amnesty International Stitched Up: Denial of Freedom of Association for Garment Workers in Bangladesh, India, Pakistan and Sri Lanka se zabývá porušováním práva na svobodu sdružování v oděvním průmyslu čtyř jihoasijských zemí. Vychází z výzkumu provedeného v období od září 2023 do srpna 2024, který zahrnoval 88 rozhovorů, mimo jiné s pracovníky a pracovnicemi z 20 továren, odborovými předáky a předačkami a aktivisty a aktivistkami za pracovní práva.
Zpráva upozorňuje, že státy pracovnice a pracovníky nejen dostatečně nechrání před porušováním jejich práv, ale také jim samy kladou právní a administrativní překážky při zakládání nezávislých odborů. V některých případech jsou nezávislé odbory nahrazovány zaměstnaneckými sdruženími či výbory, které nemají dostatečné pravomoci k účinnému zastupování zaměstnankyň a zaměstnanců. Odborovou činnost navíc komplikují omezení práva na stávku a postihování lidí za pokojné protesty.
V Bangladéši právní omezení v mnoha zvláštních ekonomických zónách upírají pracovnicím a pracovníkům právo svobodně se sdružovat. Namísto nezávislých odborů jsou zde lidé vedeni k zakládání zaměstnaneckých sdružení a výborů s omezenými možnostmi hájit jejich zájmy. V Indii je velké množství lidí pracujících z domova v oděvním průmyslu mimo jiné kvůli neformálnímu charakteru práce vyřazeno z ochrany pracovněprávních předpisů, a nemá tak přístup k některým sociálním výhodám ani možnost vstupovat do odborů. V Pákistánu se pracovnice a pracovníci potýkají s problémy při uplatňování nároku na minimální mzdu a získávání pracovních smluv, přičemž v některých ekonomických zónách čelí také zásadním překážkám odborového organizování. Na Šrí Lance představují překážku pro vznik odborů zejména složité administrativní postupy v zónách volného obchodu. I lidé, kterým se podaří odbory založit, často čelí zastrašování a propouštění.
Zvlášť zranitelné jsou ženy, které tvoří většinu pracovní síly v oděvním průmyslu jižní Asie. Často pocházejí z chudších či marginalizovaných komunit a čelí souběhu diskriminace na základě genderu, společenského postavení či příslušnosti ke kastě. Nedostatečné zastoupení žen ve vedení továren a chybějící nezávislé mechanismy pro řešení stížností jim ztěžují ochranu před obtěžováním a násilím. Pokud se navíc pokoušejí sdružovat v odborech, riskují odvetu ze strany zaměstnavatelů.
Amnesty International zároveň upozorňuje na odpovědnost mezinárodních módních značek a obchodníků, kteří využívají dodavatelské řetězce v těchto zemích, ale dostatečně nepodporují práva lidí, kteří jejich zboží vyrábějí. Společnosti by měly přijmout konkrétní opatření na ochranu pracovníků a pracovnic, podporovat jejich právo na svobodné odborové organizování a zajistit účinnou nápravu v případech porušování jejich práv.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
• Zajištění práva všech pracovnic a pracovníků zakládat nezávislé odbory, vstupovat do nich a kolektivně vyjednávat o pracovních podmínkách a odstranění právních a administrativních překážek, které jim v tom brání.
• Ochranu pracovnic a pracovníků před zastrašováním, násilím a propuštěním v souvislosti s odborovou činností.
• Účinné vyšetřování případů porušování pracovních práv a zajištění odpovídající nápravy pro poškozené pracovnice a pracovníky.
• Respektování práva na stávku a pokojné protesty a ukončení postihování lidí za pokojné uplatňování jejich práv.
Embassy of the People’s Republic of Bangladesh
Kaiserin-Augusta-Allee 111
10553 Berlin
Germany
Velvyslanectví Indické republiky
Milady Horákové 60/93
170 00 Praha 7
Velvyslanectví Pákistánské islámské republiky
Střešovická 56/854
162 00 Praha 6 – Střešovice
Embassy of Sri Lanka
Weyringergasse 33–35
1040 Vienna
Austria
Vaše Excelence,
píšu Vám, abych vyjádřil/a své znepokojení nad porušováním pracovních práv lidí zaměstnaných v oděvním průmyslu v Bangladéši, Indii, Pákistánu a na Šrí Lance. Pracovnice a pracovníci v těchto zemích čelí nízkým mzdám, nadměrné pracovní zátěži, neplaceným přesčasům a dalším formám vykořisťování. Ženy se navíc často potýkají s diskriminací a sexuálním obtěžováním na pracovišti.
Pracovnice a pracovníci, kteří se snaží společně hájit svá práva a zakládat nezávislé odbory, narážejí na závažné právní a administrativní překážky. Zaměstnavatelé se navíc někdy snaží odborovou činnost potlačit zastrašováním, obtěžováním či propouštěním. Lidé, kteří se pokoušejí domoci svých práv, tak riskují ztrátu zaměstnání a příjmu, na němž závisí jejich rodiny.
Naléhavě Vás vyzývám, abyste podpořili přijetí účinných opatření, která zajistí, že všichni pracovníci a pracovnice budou moci svobodně zakládat odbory, vstupovat do nich a kolektivně vyjednávat o svých pracovních podmínkách. Vyzývám Vás také k odstranění právních a administrativních překážek nezávislého odborového organizování, k ochraně pracovníků a pracovnic před zastrašováním, násilím a propuštěním v souvislosti s jejich odborovou činností a k zajištění účinné nápravy v případech porušování jejich práv.
Právo svobodně se sdružovat v odborech je zásadní pro prosazování důstojných mezd, bezpečných pracovních podmínek a ochrany před vykořisťováním. Žádám Vás proto, abyste zajistili, že toto právo bude respektováno a účinně chráněno.
S pozdravem
Embassy of the People’s Republic of Bangladesh
Kaiserin-Augusta-Allee 111
10553 Berlin
Germany
Velvyslanectví Indické republiky
Milady Horákové 60/93
170 00 Praha 7
Velvyslanectví Pákistánské islámské republiky
Střešovická 56/854
162 00 Praha 6 – Střešovice
Embassy of Sri Lanka
Weyringergasse 33–35
1040 Vienna
Austria
Your Excellency,
I am writing to express my concern about the widespread violations of labour rights affecting garment workers in Bangladesh, India, Pakistan and Sri Lanka. Workers in these countries face low wages, excessive workloads, unpaid overtime and other forms of exploitation. Women also frequently experience discrimination and sexual harassment in the workplace.
Workers who seek to defend their rights collectively and form independent trade unions face serious legal and administrative barriers. Employers also sometimes attempt to suppress trade union activity through intimidation, harassment and dismissals. As a result, workers who stand up for their rights risk losing their jobs and the income their families depend on.
I urge you to support effective measures to ensure that all workers can freely form and join trade unions and engage in collective bargaining over their working conditions. I also call on you to remove legal and administrative barriers to independent trade union organising, protect workers from intimidation, violence and dismissal in retaliation for trade union activity, and ensure effective remedies for violations of their rights.
The right to freedom of association is essential to securing decent wages, safe working conditions and protection from exploitation. I therefore urge you to ensure that this right is respected and effectively protected.
Yours sincerely,
